Prezidentské volby - váhání mezi volbou špatnou a horší

V novodobé historii české demokracie bychom našli jen málo tak kontroverzních situací, než  jakou je ta, která se týká volby příštího prezidenta. Miloš Zeman, osobnost, která vzešla z téže líhně (Prognostický ústav), jaká zrodila jeho protipól – Václava Klause – je zcela nepokrytým cílem mediálních útoků. Přesto, že některé z výtek na adresu odcházejícího prezidenta jsou zcela legitimní, stojí za pozornost, v jakém duchu a z jakých zdrojů se nesou především.

Paradoxně jsou tímto zdrojem velmi často mainstreamová média, a zejména ta veřejnoprávní. Ta, od nichž lidé očekávají jistou míru kultivovanosti. Právě veřejnoprávní média dávají prostor mnohdy zcela asociální kritice odcházející, ale možná také znovupříchozí hlavy státu. Není to mediální souboj, jaký známe z prezidentských kampaní v USA, k nimž patří téměř cirkusové efekty, na něž Evropa není zvyklá. Je to v mnohém zcela ryze česká varianta prezidentské kampaně – tedy kampaň ironizující a potměšilá. V takové situaci je ovšem velmi těžké se rozhodnout, komu dát při volbě příštího prezidenta hlas, a zda se vůbec na této volbě podílet. Jedním z mnoha argumentů, jimiž média na současnou hlavu státu útočí, je pokročilý věk. V tomto případě ovšem platí, že „Mládí biologické neosvobozuje od blbosti a hlouposti, stejně jako stáří nezaručuje moudrost. Jsou blbí dědkové a hloupé děti,“ jak kdysi prohlásil Jan Werich.

Snad nám rozhodování může usnadnit myšlenka muže, v některých ohledech obdobně kontroverzního, jako je současný český prezident. Státníka, který se nikdy netajil svou náklonností ke kouření a alkoholu, Winstona Churchilla: „V tomto hříšném a žalostném světě se zkoušely a budou zkoušet mnohé způsoby vlády. Nikdo nepředstírá, že demokracie je dokonalá nebo samospasitelná. Říká se dokonce, že demokracie je nejhorší způsob vlády, s výjimkou všech ostatních způsobů, které jsme vyzkoušeli.“

(jom)

Print Friendly and PDFTisk, PDF, odeslat e-mailem