V Mitasu Zlín se kvůli postupu zaměstnavatele schyluje ke stávce

Tuto zprávu jsme právě dostali od předsedy ZO OS ECHO Vladislava Jandáska  ze závodu Mitas ve Zlíně: „Dnešní kolektivní vyjednávání nic nevyřešilo. Zaměstnavatel nepřišel s žádným návrhem. Proto jsme rozhodli, že zítra začneme zařizovat notářský zápis, potvrzující, že máme pro stávku dostatečnou podporu a zároveň začínáme organizovat stávku samotnou.

Termín i forma stávky budou oznámeny 3 dny předem, jak stanoví zákon o kolektivním vyjednávání. Stávka může být vyhlášena již tento tento týden, nejpozději příští.“

Jinými slovy k tomu co se děje:  I šéfové  švédské firmy Trelleborg zřejmě považují české zaměstnance bez ohledu na jejich přínos pro podnik za jakousi druhou třídu, která nemá nárok mít mzdy srovnatelné s těmi ve Švédsku. A to navzdory tomu, že představitelé vlád EU v Římě o víkendu jednomyslně vyhlásili, že předpokladem pro udržení Unie je i vyrovnání dosud existujících sociálních rozdílů mezi jednotlivými státy. Švédský koncern Trelleborg  na to prostě kašle a jde mu zjevně jen o to, aby prosadil své podnikatelské záměry a to i za cenu likvidace sociálního smíru.

Také odboráři v závodě firmy Mitas v Praze vyhlásili od pátku 24. března stávkovou pohotovost.

Důvodem tohoto postupu v pracovním sporu  je v obou případech přístup zaměstnavatele ke kolektivnímu vyjednávání. Konkrétně k jednání o navýšení mezd. Ve Zlíně se postoj zaměstnavatele, který přicházel jen se sliby a odmítal závazná řešení, nepodařilo změnit ani po zapojení nezávislého zprostředkovatele. Totéž se stalo v Praze.

Podle informací, které jsme získali ze zlínského závodu, jsou všichni dotázaní pro vyhlášení stávky a už nyní je překročena kvóta, která umožňuje stávku v souladu s platnými zákonnými normami vyhlásit. Dodejme, že ve Zlíně je ze 700 zaměstnanců  440 v odborech.

V Praze se po vyhlášení stávkové pohotovosti jak nám řekl předseda tamní ZO OS ECHO v MItas Praha Karel Křivánek, se prý zástupci zaměstnavatele s odbořářichtějí setkat a jednat s nimi zítra  o závěrech, které ze situace vyvodí zprostředkovatel, dohodnutý s Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR. Stalo se tak ale až ve chvíli, kdy byli odboráři v podniku, který má 800 zaměstnanců,  nuceni  k vyhlášení stávkové pohotovosti. Výsledek případného jednání je ošem i tady velmi nejistý. Zejména pak po tom, jak se zaměstnavatel k požadavkům zaměstnanců zachoval ve Zlíně.

Mitas je nejvýznamnějším výrobcem mimosilničních pneumatik (pneumatiky pro zemědělství, lesnictví, stavební stroje, vysokozdvižné vozíky a ostatní manipulační techniku, letecký průmysl i speciální pneumatiky pro motocykly) a v některých oblastech v tomto sektoru patří ke světové extratřídě. Mzdy tomu však vůbec neodpovídají. Průměrná hrubá mzda v závodu ve Zlíně je asi 27 tisíc korun. V reálu si však podle odborářů v té nejlepší výrobě odnesou lidé asi 20 tisíc korun čistého, většina má 12 000 až 15 000 korun čistého, a to jde o třísměnný provoz. Ve čtyřsměnném je to 18 tisíc až 20 tisíc korun. Odboráři požadovali zvýšení o 30 korun za hodinu, což by v hrubé mzdě znamenalo asi 5 tisíc korun měsíčně.

Zvenku se to může zdát na první pohled hodně. Faktem však je, že firma patří k lídrům v oboru a že mzdové náklady v Mitasu tvoří jen zlomek z těch celkových. A skutečností také je, že ve třech závodech Mitasu v ČR – ve Zlíně, Praze a v Otrokovicích se mzdy navíc značně liší. Ve Zlíně jsou o 5 tisíc  Kč menší než v nedalekých Otrokovicích, i když jde o podobnou výrobu.

O situaci jsme hovořili s předsedou ZO OS ECHO ve zlínském závodě Vladislavem Jandáskem.  Uvedl, že problém nevznikl až nyní. Ke stávkové pohotovosti schylovalo již loni, Mitas však coby součást českého gumárenského giganta ČGS HOLDING za více než 10 miliard švédských korun koupila  1. 6. 2016 švédská skupina Trelleborg. Nadnárodní koncern, který zaměstnává 23 000 lidí ve 47 zemích. Ročně prodá zboží za zhruba 30 miliard švédských korun. Odbory poté podle Jandáska chtěly počkat, jak se k věci postaví nový majitel.

Vyjednávání o novém mzdovém předpisu bylo zahájeno loni 14. září, avšak až do konce listopadu se ze strany zaměstnavatele nic nedělo.  Proto 1. 12. odbory oznámily, že už ztrácí jejich důvěru a že budou chtít, aby se do věci zapojil nezávislý zprostředkovatel. Až pak se mzdoví experti zaměstnavatele dostavili na setkání. Vladislav Jandásek: „Na něm oznámili, že chtějí zavést nový mzdový systém S tím, že v objemu mzdových prostředků problém není. Jde prý pouze v nastavení jednotlivých parametrů mzdového systému. Například, že by chtěli ohodnocování nikoli podle tříd,  ale že bude vycházet z kompetencí lidí a toho, jak dlouho jak dlouhou mají praxi ve firmě.“

Odboráři měli sice určité výhrady, ale na změnu kývli, pokud bude splněn jejich požadavek na zvýšení objemu mzdových prostředků. To jim bylo opakovaně slíbeno. Dlouho se ale opět nic nedělo. A po třech měsících následoval šok. Vladislav Jandásek: „Přijel zástupce z mzdového ústředí Trelleborgu v Itálii a vše otočil o 180 stupňů. Původní slova o tom, že u objemu mezd, který požadují odbory nebudou stanoveny limity, přestala platit. Nešlo přitom o snížení o pár procent, z požadovaného objemu zůstala sotva čtvrtina.“

Zaměstnavatel odborářům k tomu 28. února  řekl, že Trelleborg by chtěl sice zvedout mzdy zaměstnancům tak, aby jako je to u něj  údajně zvykem ve všech jiných zemích, patřili v daném v regionu k těm  nadprůměrně placeným, ale že by to rád rozprostřel do více let. Předseda Jandásek: „I pro to jsme vyslovili pochopení, i když si myslíme, že bychom v tuto chvíli potřebovali spíše skokové navýšení, abychom k nám přilákali lidi. Ale řekli jsme dobře, pojďme do toho, uzavřeme smlouvu třeba na tři roky a stanovme si, jak v kterém roce budeme přidávat a podle jakého ukazovatele. Zaměstnavatel ovšem odpověděl, že takové závazky prý dávat nemůže.“

 Místo závazné dohody tedy opět jen fráze a sliby. I proto lidé zaměstnavateli už nevěří a nechtějí mu podepsat bianco šek. Chtějí závazné dohody. Míra trpělivosti prostě přetekla.

Vladislav Jandásek: „Já bych byl stále raději, kdyby zaměstnavatel svoje stanoviska přehodnotil a dohodli jsme se. Pořád je to totiž přece naše firma, jsme ti poslední, kdo by ji chtěl nějak poškodit. Ale už jsme opravdu za hranou. Už loni jsme byli těsně před stávkou, a kdyby nedošlo k prodeji švédskému Trelleborgu, tak se stávkovalo už tehdy.  U Trelleborgu jsme prostě čekali, jak se zachová k našim požadavkům.  Výsledek je známý, i když mezitím zazněla řada slibů a to i z úst ředitele závodu na veřejném shromáždění zaměstnanců… Lidé jsou naštvaní, že se jim lhalo.“

K tomu, co se ve světoznámé firmě, která sice hlásá hezká hesla, ale v ČR je v konkrétní praxi zatím popírá, Vladislav Jandásek dodává:  „Určitě se shodneme v tom, že úroveň mezd v ČR je proklatě nízká. S ohledem na produktivitu je potřeba, aby mzdy šly nahoru. A kdo jiný, by měl republiku táhnout nahoru, než právě velké společnosti jakou jsme i my? Je to i naše určitá morální povinnost.  Říkám to i kolegům u nás, že jsme to skutečně my, na koho hledí ty malé firmy a že jsme to my, kteří musíme najít tu odvahu. To nemůžeme očekávat o firmiček, které mají dvacet či třicet zaměstnanců, tam to vlastně ani nejde. .Jestliže se má někdo ozvat, tak to musíme být právě my. A doufejme, že se tímto tlakem, který přijde od oborářů z velkých firem a musím podotknout, že tady myslím zejména na kováky, protože oni jsou odborovým  svazem, který to hlavně táhne nahoru, se podaří společnost u nás někam posunout. A sice tam, za co jsme my nebo naši rodiče kdysi zvonili klíči na náměstích…“

OS KOVO k situaci ve společnosti Mitas vydal už 16. 3. prohlášení, ve kterém se uvádí: Odborový svaz KOVO podporuje důvody, které vedly k vyhlášení stávkové pohotovosti Základní organizace Odborového svazu ECHO při MITAS a.s. Zlín za adekvátní zvýšení mezd zaměstnancům v závodu Mitas se sídlem ve Zlíně a je připraven podpořit kolegy v závodech Mitas v dalších krocích.

(fav)

 

Print Friendly and PDFTisk, PDF, odeslat e-mailem