Na závěr tématu měsíce nazvaného Do Evropské unie - ano, či ne? připravila redakce K&E anketu mezi odboráři z českých a moravských hutí. Otázka a podotázka znějí: Přežijí tuzemské hutě vstup ČR do EU? Pokládáte se v tomto směru za eurooptimistu, euroskeptika, či europesimistu? Vzhledem k tomu, že v restrukturalizujícím se ocelářství není situace jednoduchá, je následující názorová hladina opravdu pestrá.

Vy nevěříte našim zlatým českým ručičkám - že neumíme vařit ocel? Kdybych tomu já nevěřil, tak bych to musel hned sbalit. Ale když věříte - tak čeho se bát! Samozřejmě, že hutnictví přežije, ovšem ne celé. Záleží totiž ještě na kvalitě managementu, jestli bude umět prodat a udržet se na trhu s tím, co uděláme - pak je to OK. Já se nepokládám za eurooptimistu, já jsem světový pesimista, i když k tomu momentálně zrovna není mnoho důvodů.

Leopold Laskovský, předseda ZO OS KOVO závod 10 - Koksovna Nová huť:

Vstup přežijí určitě do roku 2006, kdy bude ukončena vládou schválená restrukturalizace českého ocelářství a kdy by se mělo produkovat 6 miliónů tun oceli ročně. Co bude poté, záleží na tom, zda investoři dodrží své závazky, taky na strategii, kterou zvolí, i na situaci na světových trzích. Rozhodně by neměl být jediný důvod, aby ČR dále snižovala své výrobní kapacity, šest miliónů tun je nejzazší mez. Věřím, že si to vlastníci budou umět obhájit, neboť spotřeba oceli v ČR poroste a naše hutě jsou schopny tuto poptávku po očekávaných investicích v žádoucí kvalitě uspokojit.

Pokud budou dodrženy všechny přísliby o výhodách, které získáme vstupem do EU, jsem optimista, ale nevím, jak se bude chovat globální trh, takže zůstávám neutrální. Jisté je, že jednou je hůř a jednou lépe - takhle to zatím na světovém trhu funguje.

Miroslav Šimonovský, předseda ZO OS KOVO Železárny Hrádek u Rokycan:

Jsem eurooptimista jak celkově, pokud jde o šance naší země po vstupu do EU, tak i speciálně - co se týče hutí. Myslím, že s námi v Evropě počítají, aspoň to vyplývá z informací, které dostávám na jednáních hutní odvětvové sekce OS KOVO a také konzultativního týmu při ministerstvu průmyslu a obchodu. Kromě toho věřím, že něco životaschopného z našeho průmyslu musí určitě přežít, je to v zájmu Západoevropanů, protože kdybychom tady ztratili všechny pracovní příležitosti, tak se lidé odsud odstěhují na Západ, a to si tamní obyvatelé jistě nepřejí.

Jiří Jaškovský, předseda ZO OS KOVO ŽDB Bohumín:

Optimista v žádném případě nejsem. Mám obavy, že vstupem do EU se naše situace zhorší - už teď je vážná a vyspělé státy čekají, až nás ještě více skrouhnou. Tím mám na mysli tlaky na další útlum výroby u nás a obsazení trhů a teritorií, které české a moravské hutě zásobují. A já nevidím, že by naše vlády a kompetentní orgány činily něco pro zachránění ocelářské výroby. V jednáních s Evropskou komisí ostatní kandidátské země vyjednaly víc, ať už jde o hutnictví nebo zemědělství. Naši vyjednávači jsou málo razantní, dělají vše pro to, abychom byli co nejdříve v EU, ale za jakou cenu - to už nedomýšlejí. Jenže vstupem do EU nic nekončí, naopak. Myslím, že ČR tam bude posledním článkem, kterému budou ostatní diktovat. Takže já jsem europesimista.

Luděk Lúčan, předseda ZO OS KOVO Válcovny plechu Frýdek-Místek:

Já nejsem prorok - myslím si, že ano, ale záleží v jaké podobě. Jde o to, jestli budou vlastníci do hutí ochotni investovat nebo snižovat výrobní kapacity a tím počet zaměstnanců. Bohužel momentálně je z  EU tlak na snižování kapacit, zatímco investice nepřicházejí a nevytvářejí se tak nová ekonomicky obhajitelná pracovní místa, což je pro náš už tak velkou nezaměstnaností postižený region téměř katastrofa. A to mi vadí velmi.

Dokonce je tlak z EU na rušení i ekonomicky soběstačných jednotek a agregátů, což má u nás přinést ztrátu dalších pracovních míst. Já za rouškou podmínek vstupu do EU vidím i zájmy hutní lobby v EU, která se tím v naší zemi snaží omezit svoji konkurenci. Navíc podmínky s námi odbory hutí nikdo nekonzultoval a způsob o nás bez nás je pro mě stejně jako v minulosti nepřijatelný a budeme proti tomu určitě ještě bojovat. Nechci ale zároveň vidět vinu na dnešním stavu pouze v EU, protože ta při restrukturalizaci odvětví ocelářství ve svých zemích dokázala vytvořit ucelené sociální a zaměstnanecké programy komplexního řešení, což u nás přes veškerá naléhání odborů doposud absolutně chybí a celá slavná restrukturalizace ocelářství v ČR je v podání našich politiků a ministerstev chaotická, nesystémová a amatérská, bez zodpovědnosti vůči občanům. A to mi vadí ještě více než EU.

Takže sám dnes opravdu nevím zda jsem spíš euroskeptik či eurooptimista, zbývá věřit ve zdravý rozum.

Stanislav Tomášek, předseda ZO OS KOVO Hutě Poldi Kladno:

Po zkušenostech z Poldovky jsem europesimista. Tvrdím dodnes, že celý pád Poldovky a kladenských hutí vůbec byl dávno a dávno připraven nařízením z Bruselu. Tento názor mám nejen já, ale půlka Kladna. Stát to ale nemohl zařídit přímo, protože by to tlouklo do očí, proto na špinavou práci nasadil architekta Stehlíka, který byl sice před sedmi nebo osmi lety vzat do vazby, ale dodnes s ním nebyl soud. Ostatní české hutě se octly pro změnu v "péči" dr. Zemka, jehož působení vyjde asi tak nastejno. To je skomírání, to není vyrábění. Takže pokud se nestane nějaký zázrak, že by své hutě prodal, tak to nemohou přežít. Již v roce 2001 byl na ně podán návrh na konkurs, ale dosud se tak nestalo. Vypadá to, jako že nad oběma "podnikateli" někdo drží ochrannou ruku.

Mé názory na hutnictví vycházejí z analýz, které byly provedeny počátkem 90. let, když se plánovala - ale tehdy nerealizovala restrukturalizace českého ocelářství. Z nich vyplývalo, že šanci na přežití má jenom stará Poldovka výrabějící ušlechtilé oceli, kdežto ostatní kladenské a vůbec tuzemské hutě budou mít problémy. Ale dopadlo to naopak. To mě přivedlo k názoru, že se někdo Poldovky potřeboval zbavit. Od té doby jsem slyšel od mnoha politiků - včetně Zemana - sliby, jak pomůžou dát Poldovku zase dohromady, mám těch slibů plný šuplík, ale nikdy z toho nic - na přání EU - nebylo. A tak to dnes vypadá tak, že náš stát má v exportu oceli obchodní deficit, ačkoliv byl v minulosti důležitým zdrojem příjmů. 800 000 tun ušlechtilé oceli, které se do ČR doveze, stojí víc peněz než cca 3 750 000 tun, které se z ČR exportují - do světa. EU v naší zemi dovolila, co se týče oceli, vyrábět jen "bláto", které umějí udělat i v Africe - to jí nevadí, ale to strategické, fajnové s vysokou přidanou hodnotou, které dělá peníze, si chce produkovat sama. A tak je to nejen v hutích, ale i v ostatních oborech.

Takže jak to vidím - české hutě jsou již "úspěšně" restrukturalizovány, a proto dnešní vládní plán restrukturalizace českého ocelářství se týká jen Moravy. A ještě něco - kdyby české hutě dostávaly takovou finanční podporu státu jako moravské, tak by nemohly nikdy krachovat.

František Ligocki, předseda ZO OS KOVO Třinecké železárny:

Již několik let veškeré snažení ve skupině TŽ-MS směřuje k tomu, aby se třinecká huť dokázala plnohodnotně uplatnit v rámci EU. Tyto kroky podporuje i odborová organizace Třineckých železáren. Jak jsou na tom ostatní společnosti, neumím posoudit.

Připravila JANA BENEŠOVÁ