V novelizovaném zákoníku práce (schváleném 30. října poslaneckou sněmovnou) se nově definuje pojem sexuálního obtěžování.

Na základě toho jsme položili dvě následující anketní otázky:

1. Setkali jste se ve firmě (firmách), kde působí vaše základní organizace, s případem sexuálního obtěžování?

2. Přivítali jste tuto legislativní změnu týkající se "harašení"?

Dnes jsme tyto otázky položili ženám, příště mužům.

JITKA PINCOVÁ, předsedkyně ZO OS KOVO Motor Jikov České Budějovice:

1. Naše ZO působí u pěti firem, celkem s cca 1100 zaměstnanci, z toho je 350 žen. Jsem ve funkci předsedkyně sedm let a zatím se nestalo, že by za mnou někdo přišel a řekl, že je sexuálně obtěžován, ani jsem se nesetkala s tím, že by se to o někom jen říkalo.

2. Já si myslím, že by v zákoníku práce bylo třeba řešit problémy daleko palčivější - v novinách jsem četla, že z novely vypadla ochrana zdravotně postižených zaměstnanců, a to bych viděla jako důležitější problém. Problematiku sexuálního obtěžování chápu spíš jako módní záležitost, která k nám ze světa dorazila, i když věřím, že i na tuzemských pracovištích se něco takového může stát a dotčeného zaměstnance upřímně trápit. Ať ženu či muže. Ale podle mne je obtíž v tom, jak obtěžování dokázat, když u toho je vždy jen ta dvojice. Takže bych se spíš bála zneužívání příslušného paragrafu, což novelizace zákoníku práce nevyřešila, a - obávám se, že to ani vyřešit nelze.

MÁRIA KOUDELOVÁ, předsedkyně ZO OS KOVO Adast Adamov, a. s.:

1. V našem závodě vždy pracovala víceméně polovina žen, dnes jich je asi 500. Přesto nemám poznatky, že by mně nějaká žena řekla, že ji šéf či kolega obtěžovali. A to jsem ve funkci už delší čas - do závodního výboru jsem byla zvolena hned po revoluci. Ani žádný muž si na takový problém nestěžoval, ale domnívám se, že pokud by bylo nějakému muži ženské "harašení" nepříjemné, uměl by to zvládnout, aniž by se potřeboval soudit. Zatímco v případě mužského obtěžování je možné, že by si žena nevěděla rady a zároveň to nechtěla řešit z obavy, jak se na ni bude dívat okolí. Ale to je jen teorie - já opravdu o žádném konkrétním případu nevím. Jsem každý den ve styku s lidmi na dílnách, a tak nepředpokládám, že by se mi něco podstatného u nás utajilo.

2. Když jsem si přečetla někde v novinách, že ustanovení týkající se sexuálního obtěžování bylo zpřísněno, tak jsem si řekla: Pane bože, to nemáme nic lepšího na práci? Nevím, k čemu je to dobré, když už předtím byla tato problematika v zákoníku práce zakotvena. Možná se příslušný paragraf příliš nevyužíval, protože ženy se nejspíš stydí o takové situaci hovořit a zvažují, zdali se jim obtěžování podaří u soudu prokázat a zdali disponují finančními prostředky nutnými na takový proces. Jenže spraví to novela zákona? Obtěžování se určitě obtížně dokazuje, v tom je podle mne problém. Takže nevylučuji, že se to někde děje, ale záleží jen na ženách samých, aby se vychovaly k tomu - nebát se otevřeně o problému hovořit. V tom jim dle mého názoru žádný zákon nepomůže.

VĚRA DOBIÁŠOVÁ, předsedkyně ZO OS KOVO Siemens AT Frenštát pod Radhoštěm:

1. Závod byl postaven na "zelené louce" v roce 1996 a jako předsedkyně působím od vzniku odborové organizace roku 1997. A musím říct, že s případy obtěžování jsem se u nás nikdy nesetkala a ani si to moc neumím představit. Momentálně máme 1650 zaměstnanců, z toho asi dvě třetiny tvoří ženy. Jsme tedy velká fabrika, a tak nevěřím, že by si to tu někdo dovolil. Lidé pracují ve velkoplošných, úplně prosklených kancelářích, včetně celoskleněných dveří, po 40 osobách, kde je na každého vidět, a tak nějaké poplacávání se mi zdá vyloučené. Prosklení bylo zavedeno proto, aby bylo vidět, že lidé pracují. Týká se to administrativních pracovníků, plánovačů, kontrolorů, mistrů i samotného vedení. Co se týče dělníků, ti pracují ve třech velkých výrobních halách, bez přepážek, kde se rovněž není kde schovat.

2. Zpřísnění zákona je správné. Myslím si, že v menších podnicích se může obtěžování dít. Jde o to, aby se bylo možné dovolat spravedlnosti.

Ptala se JANA BENEŠOVÁ