titl1.GIF (9621 bytes)

2

23. ledna 2004

a
ČTĚTE V ČÍSLE
Strana 1

Doufám v nalezení konsensu - Ad lednové téma: Co čekáte od nového roku?

Hrátky s důvěrou - Jsou odbory v PAL Kbely vnímány jako partner?

Strana 2

Redakční anketa:
Jak hodnotíte letošní kolektivní vyjednávání?

Strana 3

Hrátky s důvěrou - dokončení ze str. 1

Doufám v nalezení konsensu - dokončení ze str. 1

SRN: Více práce za méně peněz? - Tarifní vyjednávání v IG Metall - Gesamtmetall odloženo

Rakousko: Zacíleno na azbest
 

Strana 4

INFORMACE Z ENERGETIKY

Energetici a chemici mají společný cíl

Minimální mzda platná od 1. 1. 2004
 

PŘÍLOHA

PORADNY NA PŘÁNÍ

Právní rubrika
Pozemky a odborové organizace

Mám nárok na dovolenou?

Právní novinky - listopad - prosinec 2003

Změny ve státní sociální podpoře v roce 2004

Změna platby zdravotního pojištění od 1. 1. 2004

Důchodové pojištění po reformě veřejných rozpočtů (I.)

 

 

Redakční anketa:
Jak hodnotíte letošní kolektivní vyjednávání? (I.)

Přelom starého a nového roku je pro odboráře časem kolektivního vyjednávání. Jaký je obrázek toho letošního, jsme zjišťovali v redakční anketě na téma: Jak hodnotíte kolektivní vyjednávání pro rok 2004 ve firmě (firmách), kde působí vaše odborová organizace? (V příštím čísle budeme v anketě pokračovat.)

Luděk Jagoš - předseda ZO OS KOVO Šroubárna Kyjov, s. s r. o., a Šroubárna, a. s., Ždánice:
"Rok od roku mi připadá kolektivní vyjednávání těžší - to není fráze, ale skutečnost. Čím víc chci, aby rostla mzda, tím má zaměstnavatel větší snahu propouštět, například koncem loňského roku propustil 25 z 380 zaměstnanců Šroubárny Kyjov. Na jednu stranu jsem rád, že si přeje, aby u nás byla nejvyšší mzda v okolí, ale na druhou stranu to kompenzuje rušením pracovních míst. Co se týče dosažené průměrné mzdy, vloni v Kyjově dosáhla 16 895 Kč a ve Ždánicích 17 252 Kč, zatímco na Hodonínsku se pohybovala asi okolo 14 000 Kč. Takže určitě jsme nad místním průměrem. Při kolektivním vyjednávání na rok 2004 jsme vzali v potaz slib zaměstnavatele, který loni deklaroval na odborové konferenci, že chce, abychom byli nejlepší v regionu, a navrhli jsme proto 15procentní nárůst mezd. To, že jsme mu připomněli jeho slib, ho však zaskočilo a takový nárůst se mu zdál příliš. Nakonec jsme se dohodli na čtyřech procentech. Kolektivní smlouvu s účinností od 1. 1. 2004 jsme podepsali - jak bývá u nás téměř pravidlem - ještě před vánoci."

Miroslav Knespl, předseda ZO OS KOVO ABB, s. r. o., Elektro-Praga Jablonec nad Nisou:
"Kolektivní vyjednávání v ABB je třeba posuzovat ve dvou rovinách. Zhruba 90 procent kolektivní smlouvy se vyjednává mezi vedením holdingu a sdružením odborových organizací a zbytek mezi vedením a odbory v jednotlivých organizačních jednotkách, které kromě Jablonce sídlí v Trutnově, Ostravě, Brně a Praze. °Individuální° část kolektivní smlouvy je ve vazbě na hospodářské výsledky té či oné jednotky a sjednává se v ní především nárůst mezd. V jablonecké organizační jednotce, za kterou mohu mluvit, jsme dohodli 5procentní navýšení nominálních mezd na tento rok, a to už v půli prosince. S tímto výsledkem sice nejsem stoprocentně spokojen, ale vzhledem k našim ekonomickým výsledkům i vzhledem k úrovni mezd v regionu se domnívám, že jde o poměrně slušnou dohodu. Kolektivní vyjednávání v Jablonci hodnotím dlouhodobě jako korektní. Poněkud jinak se dívám na holdingové vyjednávání v Praze. Do něho se více promítají problémy koncernu v celosvětovém měřítku, což se projevuje snahou hledat úsporná opatření pod heslem, že jsme všichni jedna velká rodina, i když zrovna v ČR ABB prosperuje. Prostě mám někdy pocit, že odnášíme něco, co jsme nezavinili. A to nepovažuji za fér hru."

Alena Šírová, předsedkyně ZO OS KOVO Eta Hlinsko, a. s.:
"Kolektivní smlouvu sjednávám se třemi firmami a u každé to vypadá jinak. V Etě jde o svižné, věcné a jasné vyjednávání, bez průtahů, obstrukcí či zastrašování a vyhrůžek, čehož si obzvlášť cením, neboť dříve bývávalo při takové příležitosti horko a dusno. Situace se diametrálně změnila již při loňském kolektivním vyjednávání, kdy nastoupil nový majitel. Jde o jediného - podotýkám českého - vlastníka a řekla bych, že mu víc záleží na sociálním smíru než bankám, kterým předtím Eta patřila. Díky tomu hodnotím kolektivní jednání jako úspěšné, i když jsme nedocílili navrhovaného 8procentního nárůstu mezd, výsledek činí 4,5 procenta. Průměrná mzda zůstává stále pod úrovní Pardubického kraje, ale musím podotknout, že Eta je několik let ve finanční ztrátě a v říjnu, kdy jsme začali kolektivně vyjednávat, dokonce činila několik desítek miliónů korun. Kolektivní smlouvu jsme podepsali v prosinci s účinností od 1. 1. 2004.

Další firmou je Etafilter, vlastněná z půli Etou a z půli německým kapitálem, což není ideální situace. S českým majitelem není problém, ale ze strany německého vlastníka nevnímám přílišný zájem o kolektivní vyjednávání. V Etafilteru se podařil domluvit 2procentní nárůst tarifů a celkový růst průměrné mzdy ve výši okolo 4 procent, ale kolektivní smlouva nebyla dosud podepsána.

Nejlépe je na tom třetí firma - Becker Elektro CZ, vlastněná švédským kapitálem, která vykazuje dobrý hospodářský výsledek. Tam je kolektivní vyjednávání o tom, že firma tvoří zisk. Dohodli jsme 6procentní nárůst mezd spolu s posílením tarifů o 10 procent. Zaměstnanci mají vyšší pracovní jistoty a lepší sociální nadstandardy. Tak to tedy vypadá, když je seriózní a solventní zaměstnavatel. V takovém případě si na nezájem o kolektivní vyjednávání nelze stěžovat."

Aleš Vala, předseda ZO OS KOVO Šmeral Brno, a. s.:
"Zaměstnavatel ve Šmeralu, což je český kapitál, naštěstí již pochopil, o čem kolektivní vyjednávání je. Dokonce usiluje o to, aby kolektivní smlouva byla podepsána co nejdříve, protože chce mít před bankami i úřadem práce ten nejlepší kredit. V posledních dvou letech je podepisujeme již v závěru roku. Dobrá vůle se projevuje i v tom, že jsme asi jedni z mála, kdo dostávají od zaměstnavatele peníze na činnost odborů, dokonce z 80 procent platí uvolněné funkcionáře, tj. předsedu a sekretářku. Tím ale nechci říct, že by nám majitel šel všemožně na ruku. Marně se léta snažím o zavedení příspěvku na penzijní připojištění a ani letos se to nepodařilo. Tradičním sporným bodem je také mzdový vývoj, nakonec hledáme jakousi zlatou střední cestu. Letošní kompromis představuje 4procentní navýšení průměrné mzdy, která loni činila něco málo přes 15 000 Kč. Kolektivní smlouvu jsme podepsali už v prosinci.

Celkem sjednáváme 3 smlouvy - kromě mateřské a. s. také ve dvou °dceřinkách°: Elektro Sochoru Šmeral group, s. r. o., a Modelárně Šmeral, s. r. o. Žádná z těchto tří smluv není horší nebo lepší. I když nejsou totožné a zaručují různé výhody, je tady ze strany zaměstnavatelů tendence, aby si zaměstnanci nemohli navzájem závidět. V Elektro Sochoru byla kolektivní smlouva podepsána v prosinci, s Modelárnou se to z víceméně technických důvodů nepodařilo, ale očekávám, že se tak stane do konce ledna. Přesto fakt, že se daří tyto dvě smlouvy uzavírat, není žádnou samozřejmostí. Jednatelé či ředitelé, kteří dceřinky reprezentují, totiž neznají zákoník práce, a kdybych je po předání návrhu kolektivní smlouvy ustavičně neurgoval, tak se dlouhé měsíce nebude nic dít. A ještě něco: protože pro mateřskou společnost je kolektivní smlouva důležitá, její představitelé vleklý proces nakonec rozhýbou. Chce to ale svatou trpělivost s lidmi, pro které je kolektivní vyjednávání cosi pod jejich důstojnost."

Ptala se JANA BENEŠOVÁ

 

a

Nahoru