Doufám v nalezení konsensu

V minulém čísle K&E redakce vyhlásila pro měsíc diskusní téma leden: Co čekáte od nového roku? První příspěvek obdržela od místopředsedy OS KOVO J. Součka, který dále otiskujeme.

Po pracovní stránce očekávám, že se podaří v Parlamentu ČR prosadit nahrazení § 7 zákona o kolektivním vyjednávání a rozšiřování kolektivních smluv vyššího stupně (KSVS) na další firmy bude prováděno i nadále, navíc v reálném čase tak, aby to mělo smysl. Aby bylo co rozšiřovat, bude pokračovat snaha všech zainteresovaných o udržení počtu uzavíraných KSVS. V tomto roce bude rozhodující, zda se nám spolu s příslušnými základními organizacemi (ZO) podaří dohodnout pokračování existence KSVS v odvětví hutnictví. Bude pokračovat i snaha o prohloubení dialogu se zaměstnavateli v automobilovém průmyslu. U podnikových kolektivních smluv bude většinou pokračovat úsilí ZO o udržení dosavadních standardů a snaha o růst reálné mzdy. To bude obtížné vzhledem k tomu, že stoupne inflace z nulové hodnoty v roce 2003 vlivem zvýšené daňové zátěže a pravděpodobně i růstem cen po vstupu do EU.

Budou pokračovat legislativní práce na zákonech, které odbory mimořádně zajímají - inspekce práce, úrazová pojišťovna, ale především nový zákoník práce a důchodová reforma. Splní-li vláda své sliby, pak by rok 2004 měl být pro přípravu těchto zákonných norem velmi důležitý.

Uvnitř našeho svazu očekávám, že bude rok 2004 využit k nalezení konsensu v členské základně a orgánech svazu o budoucím fungování OS KOVO po sjezdu v roce 2005, a to ve všech souvislostech. Očekávám, že funkcionáři základních organizací ocení, že OS KOVO ve spolupráci s ČMKOS dokázal za prvé o rok oddálit povinný přechod ZO na podvojné účetnictví a za druhé, že se podařilo o tři roky prodloužit tzv. výpůjčku státních pozemků, na kterých mají odborové organizace své rekreační, kulturní a jiné objekty.

Po občanské stránce očekávám, že spoluobčané projeví svou odpovědnost a přijdou k trojím volbám, které proběhnou. Chci věřit, že nám není lhostejné, kdo za naši zemi zasedne do Evropského parlamentu a zda bude schopen prosazovat v rámci možností zájmy našeho státu. A ani to, kdo bude řídit naše obce a kraje, protože to se nás denodenně dotýká. A dokonce, že v příslušných regionech přijdou k volbám do senátu, protože je to tak jako tak součást našeho politického systému a ovlivňuje i tvorbu zákonů.

JAROSLAV SOUČEK,

Hrátky s důvěrou

Značka PAL byla kdysi pojmem. Státní podnik, který byl jejím nositelem, zahrnoval kromě mateřského podniku v Praze Kbelích ještě pět závodů. V 90. letech postupně zeštíhlil, takže dnes se pod tímto názvem skrývá v podstatě jeden provoz obsahující montáž, obrobnu a nástrojárnu.

Firma začala svou činnost začátkem 50. let minulého století a do 90. let zahrnovala její produkce tři oblasti, v nichž měl podnik dominantní postavení na trhu - výroba palubních přístrojů pro vozidla, výroba stejnosměrných elektromotorků různých modifikací pro vybavení vozidel a výroba pro vojenské účely. V roce 1994, v rámci privatizace, byla oddělena a prodána výroba automobilových palubních přístrojů (německé společnosti VDO), zakázky pro armádu zanikly již dříve a privatizací vznikl částečně nový subjekt, který převzal název firmy i značku - PAL Praha, akciová společnost.

"V roce 1998 vstoupila do podniku kanadská společnost Magna, která se postupně ziskem 75 procent akcií propracovala ve většinového vlastníka," přibližuje nedávnou historii podniku předseda ZO OS KOVO Petr Jungmann. "PAL se dnes nazývá PAL International, a. s., a vyrábí stejnosměrné elektromotorky různých modifikací, především pro stěrače oken automobilů. V rámci kanadské společnosti se stal součástí uskupení Intier Automotive, jehož produkce je zaměřena na interiéry automobilů."

A jak vypadá hospodářská situace této firmy? "Co se týče ekonomiky, zaměstnavatel nám od prvopočátku nedával nahlédnout do hospodářských podkladů, přestože jsme o to žádali. Bylo nám řečeno, že nám do toho nic není, různě se to oddalovalo. Posléze jsme dostali kusé informace, ze kterých jsme se také vlastně nic nedozvěděli, takže jsme se mohli pohybovat pouze v oblasti dohadů," posteskne si předseda Jungmann. "Přesto nemohu tvrdit, že bychom byli zcela bez informací. K slavnostním aktům a společenským událostem, jako například na závěr roku, jsem jako zástupce zaměstnanců přizván byl. V současnosti se účastním mítinků se zaměstnanci, které jednou v měsíci pořádá nové vedení firmy," přiznává.

Odbory na pilu netlačí

Před třemi lety proběhly ve firmě změny vrcholového managementu. "Domnívám se, že se ekonomika podniku nejevila dobře, což pravděpodobně vedlo majoritního vlastníka k odvolání generálního ředitele a zároveň předsedy představenstva. Změny se promítly i do jiné oblasti. Po jednáních s novým vedením se zlepšila komunikace se zaměstnanci o sto procent - přispělo k tomu zavedení mítinků a i vůči nám je zaměstnavatel vstřícnější, což je oproti předchozímu období podstatný rozdíl." Zatím je to však jediný rozdíl. "Je otázkou, na co podnik v současnosti má a na co ne. To, že ke změnám přispěly problémy ekonomického rázu, však mohu pouze vydedukovat, protože na valné hromadě, kde se situace projednávala, jsem nebyl, a jak jsem již zmínil, písemné podklady o hospodaření nedostávám. O problému informovanosti chceme jednat. Chápeme však, že současná situace není pro nové vedení jednoduchá, a proto musím přiznat, že jsme dosud ve svých nárocích °na pilu netlačili°," svěřuje se předseda ZO.

Svitla naděje

Nebylo by objektivní tvrdit, že se situace nemění. "Je tendence postupně dávat věci do pořádku," navazuje P. Jungmann. "Před třemi měsíci jsme se s vedením domluvili na pracovním řádu, který zde nebyl od 90. roku. Začátkem prosince mě vyzval generální ředitel, abych předložil zásadní body změn a přístupů, co by bylo třeba zlepšit. Jednání o těchto bodech vidím jako prioritu pro zaměstnance i odbory pro začátek roku, byť zájem lidí a jejich angažovanost je poměrně nízká, což se projevuje i malou odborovou organizovaností," posteskne si. V odborech je 40 procent z 500 pracovníků. "Přesto lidé atmosféru velmi citlivě vnímají a i neodboráři se nás ptají, zdali máme o situaci informace," pokračuje. "My musíme popravdě přiznat, že ne, že jsme bez podkladů. Oni pak namítají: Nám však na mítinku říkali něco jiného, to tedy na nás hrají °betla°. A tím vzniká určitá nedůvěra, protože já tyto zprávy nemohu eliminovat. Myslím však, že na straně zaměstnavatele zájem o zvýšení důvěry je. On ale spíše než důvěru odborů myslí důvěru pracovníků vůči firmě. Ještě se zcela nenaučil vnímat odborový orgán," zamýšlí se Petr Jungmann.

"Takže mezi oblasti, které je třeba zlepšit, počítáme sféru komunikace mezi vedením a odbory. Je trapné odpovědět na dotaz zaměstnanců: °Já nevím, počkejte si na mítink.° My proti němu nic nemáme, ale po stránce právní sám o sobě z hlediska naší legislativy žádný význam nemá, kdežto oficiální informace již má váhu, o kterou se nechá opřít." Nízká prokazatelná informovanost se týká ekonomické oblasti, v personální sféře je situace jiná. "Vedení nám poskytuje podklady týkající se počtu zaměstnanců i vývoje průměrné mzdy. Je s námi jednáno ohledně propouštění," přiznává předseda.

"Společnost Magna má sociální chartu, která je určitým °desaterem°, jehož obsah je nám velice sympatický a blízký, zejména princip otevřených dveří. Pokud se někomu něco nelíbí, může zavolat vedení společnosti na ,horkou linku, do Vídně, kde lze česky hovořit, prospěšné jsou jistě i průzkumy spokojenosti zaměstnanců," vypočítává.

Přiblíží se konce nůžek?

Výměna na vedoucích postech ve firmě PAL před třemi lety se promítla i do kolektivního vyjednávání, kdy vznikl určitý skluz. "Kolektivní smlouva nám platí do června letošního roku. Tato situace a posun v jednáních nebyly však předtím běžné," konstatuje Petr Jungmann. Loňská smlouva garantuje nárůst průměrné mzdy do konce června 2004 o 6 procent. "Průměrný plat ve firmě je 17 000 Kč," sděluje. "U technických pracovníků je vyšší, dochází tedy k ,rozevření nůžek, mezi dělnickými a technickými profesemi. Chceme, aby letošní nárůst přispěl ke sblížení "konců nůžek". Generální ředitel Mirzaei mi v rozhovoru sdělil, že i vedení má tentýž záměr. Pokud tedy bude realizováno ze strany zaměstnavatele to, co je proklamováno, je v této oblasti shoda," usmívá se předseda ZO.

Vedení se nevyjádřilo

Jistě by bylo zajímavé seznámit se i s názorem vedení podniku. "Původně jsem se domníval, že zaměstnavatel bude mít zájem sdělit v reportáži své stanovisko, případně se prezentovat něčím dobrým," přiznává Petr Jungmann. "Ze strany vedení to ale nebylo vnímáno stejně, zaujalo k reportáži velice negativní postoj. Sdělilo, že žádný novinář nesmí vstoupit do areálu firmy, že je vnitřní předpis o komunikaci s médii, kdy povolení musí dát vyšší orgán kdesi v Kanadě. To zabránilo tomu, aby se strana zaměstnavatele mohla vyjádřit," uzavírá.

Redakční anketa:

Luděk Jagoš - předseda ZO OS KOVO Šroubárna Kyjov, s. s r. o., a Šroubárna, a. s., Ždánice: "Rok od roku mi připadá kolektivní vyjednávání těžší - to není fráze, ale skutečnost. Čím víc chci, aby rostla mzda, tím má zaměstnavatel větší snahu propouštět, například koncem loňského roku propustil 25 z 380 zaměstnanců Šroubárny Kyjov. Na jednu stranu jsem rád, že si přeje, aby u nás byla nejvyšší mzda v okolí, ale na druhou stranu to kompenzuje rušením pracovních míst. Co se týče dosažené průměrné mzdy, vloni v Kyjově dosáhla 16 895 Kč a ve Ždánicích 17 252 Kč, zatímco na Hodonínsku se pohybovala asi okolo 14 000 Kč. Takže určitě jsme nad místním průměrem. Při kolektivním vyjednávání na rok 2004 jsme vzali v potaz slib zaměstnavatele, který loni deklaroval na odborové konferenci, že chce, abychom byli nejlepší v regionu, a navrhli jsme proto 15procentní nárůst mezd. To, že jsme mu připomněli jeho slib, ho však zaskočilo a takový nárůst se mu zdál příliš. Nakonec jsme se dohodli na čtyřech procentech. Kolektivní smlouvu s účinností od 1. 1. 2004 jsme podepsali - jak bývá u nás téměř pravidlem - ještě před vánoci."

Miroslav Knespl, předseda ZO OS KOVO ABB, s. r. o., Elektro-Praga Jablonec nad Nisou: "Kolektivní vyjednávání v ABB je třeba posuzovat ve dvou rovinách. Zhruba 90 procent kolektivní smlouvy se vyjednává mezi vedením holdingu a sdružením odborových organizací a zbytek mezi vedením a odbory v jednotlivých organizačních jednotkách, které kromě Jablonce sídlí v Trutnově, Ostravě, Brně a Praze. °Individuální° část kolektivní smlouvy je ve vazbě na hospodářské výsledky té či oné jednotky a sjednává se v ní především nárůst mezd. V jablonecké organizační jednotce, za kterou mohu mluvit, jsme dohodli 5procentní navýšení nominálních mezd na tento rok, a to už v půli prosince. S tímto výsledkem sice nejsem stoprocentně spokojen, ale vzhledem k našim ekonomickým výsledkům i vzhledem k úrovni mezd v regionu se domnívám, že jde o poměrně slušnou dohodu. Kolektivní vyjednávání v Jablonci hodnotím dlouhodobě jako korektní. Poněkud jinak se dívám na holdingové vyjednávání v Praze. Do něho se více promítají problémy koncernu v celosvětovém měřítku, což se projevuje snahou hledat úsporná opatření pod heslem, že jsme všichni jedna velká rodina, i když zrovna v ČR ABB prosperuje. Prostě mám někdy pocit, že odnášíme něco, co jsme nezavinili. A to nepovažuji za fér hru."

Alena Šírová, předsedkyně ZO OS KOVO Eta Hlinsko, a. s.: "Kolektivní smlouvu sjednávám se třemi firmami a u každé to vypadá jinak. V Etě jde o svižné, věcné a jasné vyjednávání, bez průtahů, obstrukcí či zastrašování a vyhrůžek, čehož si obzvlášť cením, neboť dříve bývávalo při takové příležitosti horko a dusno. Situace se diametrálně změnila již při loňském kolektivním vyjednávání, kdy nastoupil nový majitel. Jde o jediného - podotýkám českého - vlastníka a řekla bych, že mu víc záleží na sociálním smíru než bankám, kterým předtím Eta patřila. Díky tomu hodnotím kolektivní jednání jako úspěšné, i když jsme nedocílili navrhovaného 8procentního nárůstu mezd, výsledek činí 4,5 procenta. Průměrná mzda zůstává stále pod úrovní Pardubického kraje, ale musím podotknout, že Eta je několik let ve finanční ztrátě a v říjnu, kdy jsme začali kolektivně vyjednávat, dokonce činila několik desítek miliónů korun. Kolektivní smlouvu jsme podepsali v prosinci s účinností od 1. 1. 2004.

Další firmou je Etafilter, vlastněná z půli Etou a z půli německým kapitálem, což není ideální situace. S českým majitelem není problém, ale ze strany německého vlastníka nevnímám přílišný zájem o kolektivní vyjednávání. V Etafilteru se podařil domluvit 2procentní nárůst tarifů a celkový růst průměrné mzdy ve výši okolo 4 procent, ale kolektivní smlouva nebyla dosud podepsána.

Nejlépe je na tom třetí firma - Becker Elektro CZ, vlastněná švédským kapitálem, která vykazuje dobrý hospodářský výsledek. Tam je kolektivní vyjednávání o tom, že firma tvoří zisk. Dohodli jsme 6procentní nárůst mezd spolu s posílením tarifů o 10 procent. Zaměstnanci mají vyšší pracovní jistoty a lepší sociální nadstandardy. Tak to tedy vypadá, když je seriózní a solventní zaměstnavatel. V takovém případě si na nezájem o kolektivní vyjednávání nelze stěžovat."

Aleš Vala, předseda ZO OS KOVO Šmeral Brno, a. s.: "Zaměstnavatel ve Šmeralu, což je český kapitál, naštěstí již pochopil, o čem kolektivní vyjednávání je. Dokonce usiluje o to, aby kolektivní smlouva byla podepsána co nejdříve, protože chce mít před bankami i úřadem práce ten nejlepší kredit. V posledních dvou letech je podepisujeme již v závěru roku. Dobrá vůle se projevuje i v tom, že jsme asi jedni z mála, kdo dostávají od zaměstnavatele peníze na činnost odborů, dokonce z 80 procent platí uvolněné funkcionáře, tj. předsedu a sekretářku. Tím ale nechci říct, že by nám majitel šel všemožně na ruku. Marně se léta snažím o zavedení příspěvku na penzijní připojištění a ani letos se to nepodařilo. Tradičním sporným bodem je také mzdový vývoj, nakonec hledáme jakousi zlatou střední cestu. Letošní kompromis představuje 4procentní navýšení průměrné mzdy, která loni činila něco málo přes 15 000 Kč. Kolektivní smlouvu jsme podepsali už v prosinci.

Celkem sjednáváme 3 smlouvy - kromě mateřské a. s. také ve dvou °dceřinkách°: Elektro Sochoru Šmeral group, s. r. o., a Modelárně Šmeral, s. r. o. Žádná z těchto tří smluv není horší nebo lepší. I když nejsou totožné a zaručují různé výhody, je tady ze strany zaměstnavatelů tendence, aby si zaměstnanci nemohli navzájem závidět. V Elektro Sochoru byla kolektivní smlouva podepsána v prosinci, s Modelárnou se to z víceméně technických důvodů nepodařilo, ale očekávám, že se tak stane do konce ledna. Přesto fakt, že se daří tyto dvě smlouvy uzavírat, není žádnou samozřejmostí. Jednatelé či ředitelé, kteří dceřinky reprezentují, totiž neznají zákoník práce, a kdybych je po předání návrhu kolektivní smlouvy ustavičně neurgoval, tak se dlouhé měsíce nebude nic dít. A ještě něco: protože pro mateřskou společnost je kolektivní smlouva důležitá, její představitelé vleklý proces nakonec rozhýbou. Chce to ale svatou trpělivost s lidmi, pro které je kolektivní vyjednávání cosi pod jejich důstojnost."

Více práce za méně peněz?

Tarifní vyjednávání mezi Odborovým svazem pracovníků ve strojírenství a elektroprůmyslu (IG Metall) a zaměstnavatelským svazem Gesamtmetall o mzdách pro tento rok, jehož druhé kolo začalo 8. ledna v Böblingenu, bylo týž den odloženo na 23. ledna.

IG Metall předložil jménem 3,4 miliónu kováků požadavek na zvýšení mezd o 4,0 procenta, zatímco Gesamtmetall, reprezentující na 6000 podnikatelů, byl ochoten akceptovat maximální růst o 1,4 procenta. Sporným bodem zůstává i záměr zaměstnavatelů prodloužit pracovní týden z dosavadních 35 na 40 hodin bez odpovídajícího doplatku, což hlavní odborářský vyjednavač J. Hoffmann zásadně odmítl. Kováci však projevili vstřícnost, když naznačili, že nemíní trvat striktně na dosavadní délce platnosti tarifní smlouvy 12 měsíců, kterou by Gesamtmetall rád prodloužil na 24 měsíců s odůvodněním, že podnikatelé potřebují mít jistotu pro plánování výroby na delší období než jen jeden rok. Vrcholný představitel IG Metallu B. Huber dal najevo, že tento problém lze řešit doložkou, podle níž by se platnost tarifní smlouvy mohla prodloužit v závislosti na hospodářské konjunktuře. Tuto možnost ostatně navrhl již při vyjednávání poslední smlouvy v roce 2002, kdy ji ale zaměstnavatelé odmítli. Prodloužení délky pracovního týdne podpořil i předseda Spolkového svazu německého průmyslu M. Rogowski, který v deníku Berliner Zeitung 10. ledna prohlásil, že "bez flexibilní pracovní doby je veškerá dohoda iluzorní". Jinou alternativu navrhl předseda Německé průmyslové a obchodní komory L. G. Braun, jenž doporučil namísto zvýšení tarifů jednorázový bonus.

Rakousko: zacíleno na azbest

Všeobecná úrazová pojišťovna v Rakousku v současnosti rozvíjí projekt zacílený na včasné odhalování plicních onemocnění vyvolaných azbestem. Jde o pracovníky vystavené účinkům této rakovinotvorné látky, ohrožující zejména plíce, jako jsou stavbaři, loďaři, pokrývači, instalatéři, elektrikáři, zámečníci, automechanici i další profese. Prohlídky se konají v ordinacích pracovních lékařů a rehabilitačních střediscích ve všech rakouských spolkových zemích a jsou dobrovolné a bezplatné. Týkají se však, jak výslovně uvedl v prosincovém čísle měsíčník Odborového svazu kovo-textil-potravinářství Glück auf!, pouze osob starších 50 let, které pracují v prostředí s výskytem azbestového prachu.

Pozemky a odborové organizace

JUDr. MARTA OČOVSKÁ, právní odbor OS KOVO

Značná část základních odborových organizací, které jsou vlastníkem kulturních domů, rekreačních zařízení, dětských táborů, neměla ve vlastnictví pozemky, na kterých stojí budovy. Vlastníkem pozemků byl stát. Státní pozemky na základě hospodářských smluv odevzdával stát prostřednictvím bývalých okresních národních výborů - bezplatně do trvalého užívání. V praxi to znamenalo, že vlastníkem pozemku byl stát a trvalým bezplatným uživatelem byla odborová organizace. Změna společensko-ekonomického systému přinesla také změny v oblasti vlastnických a užívacích vztahů.

Dne 21. července 2000 parlament schválil pod číslem 219 zákon o majetku České republiky a jejím vystupováním v právních vztazích. Tento zákon nabyl účinnosti 1. ledna 2001.

V § 59 tohoto zákona byly upraveny některé užívací vztahy k majetku ve vlastnictví státu. Konkrétně v odstavci 1 bylo stanoveno toto: Dosavadní vztahy trvalého užívání podle § 70 hospodářského zákoníku se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona mění na výpůjčku na dobu 3 let. Po tuto dobu se výpůjčka řídí ustanoveními občanského zákoníku.

Dne 17. prosince 2003 parlament schválil zákon pod číslem 480 (částka 159), kterým se mění zákon č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodu majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 219/2000 Sb., o majetku státu České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění zákona č. 492/2000., a některé další zákony, a zákon č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů.

PRÁVNÍ RUBRIKA

JUDr. VILÉM PEŘINA, Metodické pracoviště OS KOVO Ústí nad Labem

A. S., Nové Město pod Smrkem

To, co vám sdělili na personálním oddělení na vašem novém působišti, se nezakládá na pravdě.

Zákoník práce říká zcela jasně v ustanovení § 101, že zaměstnanec, který za nepřetržitého trvání pracovního poměru k témuž zaměstnavateli konal u něj práci alespoň 60 dnů v kalendářním roce, má nárok na dovolenou za kalendářní rok, případně má nárok na poměrnou část dovolené, jestliže pracovní poměr netrval nepřetržitě po dobu celého kalendářního roku. Vám tedy vznikl nárok na poměrnou část dovolené, poněvadž u nového zaměstnavatele jste nebyla v pracovním poměru po celý loňský rok nepřetržitě, ale pouze čtyři měsíce.

Poměrná část dovolené pak činí za každý celý kalendářní měsíc nepřetržitého trvání téhož pracovního poměru jednu dvanáctinu dovolené za kalendářní rok.

Pokud je u vašeho zaměstnavatele zakotven například týden dovolené navíc (ať už v kolektivní smlouvě nebo ve vnitřním předpisu zaměstnavatele), vznikl vám nárok na čtyři dvanáctiny z pěti týdnů, což je 8,5 dne dovolené. Pokud tato výhoda u zaměstnavatele neexistuje, máte nárok na čtyři dvanáctiny ze čtyř týdnů, což představuje 6,5 dne dovolené.

Pokud byste v průběhu oněch čtyř měsíců trvání nového pracovního poměru neodpracovala alespoň 60 dnů - což ale podle všeho není váš případ -, měla byste za každých 22 odpracovaných dnů nárok na dovolenou v délce jedné dvanáctiny dovolené za kalendářní rok.

V tomto případě hovoříme o tzv. dovolené za odpracované dny.

Z ustanovení § 109 zákoníku práce vyplývá, že pokud si zaměstnanec nemohl dovolenou vyčerpat v kalendářním roce z naléhavých provozních důvodů nebo proto, že zaměstnavatel neurčil její čerpání, případně pro překážky v práci, je zaměstnavatel povinen poskytnout ji zaměstnanci tak, aby skončila nejpozději do konce příštího kalendářního roku. Můžete se proto na personálním oddělení domáhat svého nároku na poměrnou dovolenou v délce 6,5 dne. Pokud neuspějete, nezbude než se tohoto nároku domáhat soudní cestou, respektive přisouzení náhrady mzdy ve výši průměrné mzdy, odpovídající nepřiznanému nároku na poměrnou část dovolené. Poněvadž jde o peněžitý nárok, zákoník práce stanovuje k jeho uplatnění u soudu lhůtu tří let.

Právní novinky - listopad a prosinec 2003 (I.)

JUDr. VILÉM PEŘINA, Metodické pracoviště OS KOVO Ústí nad Labem

Částka 123

* Nařízení vlády ČR č. 368/2003 Sb., o integrovaném registru znečišťování. Účinnost 4. 11. 2003. Nařízení pozbývá platnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost.

* Nařízení vlády ČR č. 369/2003 Sb., o použití prostředků Státního fondu rozvoje bydlení ke krytí části nákladů spojených s výstavbou bytů určených přednostně pro zaměstnance příjemců investičních pobídek. Účinnost 1. 1. 2004.

Částka 125

* Vyhláška č. 375/2003 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů a o veterinárních požadavcích na živočišné produkty. Účinnost 10. 11. 2003, s výjimkou § 37 odst. 2, který nabývá účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení České republiky v Evropské unii v platnost.

Částka 126

* Vyhláška č. 387/2003 Sb., kterou se mění vyhláška č. 463/2000 Sb., kterou se stanoví seznam katastrálních území s přiřazenými průměrnými základními cenami zemědělských pozemků. Účinnost 1. 1. 2004.

Částka 127

* Vyhláška č. 392/2003 Sb., o bezpečnosti provozu technických zařízení a o požadavcích na vyhrazená technická zařízení tlaková, zdvihací a plynová při hornické činnosti a činnosti prováděné hornickým způsobem. Účinnost 1. 1. 2004, s výjimkou ustanovení poslední věty § 13 odst. 1, které nabývá účinnosti dnem vstupu České republiky do Evropské unie.

* Vyhláška č. 393/2003 Sb., kterou se mění vyhláška č. 18/1979 Sb., kterou se určují vyhrazená tlaková zařízení a stanoví některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti, ve znění vyhlášky č. 97/1982 Sb., vyhlášky č. 551/1990 Sb., nařízení vlády č. 352/2000 Sb. a vyhlášky č. 118/2003 Sb. Účinnost 1. 1. 2004.

* Vyhláška č. 394/2003 Sb., kterou se mění vyhláška č. 19/1979 Sb., kterou se určují vyhrazená zdvihací zařízení a stanoví některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti, ve znění vyhlášky č. 552/1990 Sb. a nařízení vlády č. 352/2000 Sb. Účinnost 1. 1. 2004.

* Vyhláška č. 395/2003 Sb., kterou se mění vyhláška č. 21/1979 Sb., kterou se určují vyhrazená plynová zařízení a stanoví některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti, ve znění vyhlášky č. 554/1990 Sb. a nařízení vlády č. 352/2000 Sb. Účinnost 1. 1. 2004.

Částka 130

* Vyhláška č. 401/2003 Sb., kterou se mění vyhláška č. 243/2001 Sb., o registraci vozidel, ve znění pozdějších předpisů. Účinnost 1. 12. 2003.

Částka 131

* Vyhláška č. 404/2003 Sb., kterou se mění vyhláška č. 486/2002 Sb., kterou se stanoví vzory kupónů prokazujících zaplacení poplatku za užívání dálnice a rychlostní silnice, způsob jejich vyplňování, způsob vyznačování doby platnosti kupónů s dobou platnosti kratší než kalendářní rok a způsob jejich evidence. Účinnost 1. 12. 2003.

Částka 132

* Vyhláška č. 405/2003 Sb., kterou se ruší vyhláška č. 19/1991 Sb., o pracovním uplatnění a hmotném zabezpečení pracovníků v hornictví dlouhodobě nezpůsobilých k dosavadní práci. Účinnost 1. 12. 2003.

Částka 133

* Nařízení vlády ČR č. 408/2003 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 503/2000 Sb., o Obchodním věstníku. Účinnost 1. 1. 2004.

Částka 136

* Zákon č. 414/2003 Sb. - úplné znění zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, jak vyplývá z pozdějších změn.

Částka 137

* Vyhláška č. 415/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu při svislé dopravě a chůzi. Účinnost 1. 1. 2004, s výjimkou § 101, který nabývá účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost, a přílohy č. 5, která nabývá účinnosti dnem 1. 1. 2005.

Částka 138

* Vyhláška č. 418/2003 Sb., kterou se stanoví podrobnější vymezení okruhu a výše příjmů a výdajů fondů veřejného zdravotního pojištění zdravotních pojišťoven, podmínky jejich tvorby, užití, přípustnosti vzájemných převodů finančních prostředků a hospodaření s nimi, limit nákladů na činnost zdravotních pojišťoven krytých ze zdrojů základního fondu, včetně postupu propočtu tohoto limitu. Účinnost 1. 1. 2004.

Částka 139

* Zákon č. 420/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, a související zákony. Účinnost 1. 1. 2004.

* Zákon č. 421/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 88/1968 Sb., o prodloužení mateřské dovolené, o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 32/1957 Sb., o nemocenské péči v ozbrojených silách, ve znění pozdějších předpisů. Účinnost 1. 1. 2004.

* Zákon č. 422/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů. Účinnost 1. 1. 2004.

* Zákon č. 423/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993, ve znění zákona č. 83/1995 Sb. Účinnost 1. 1. 2004, s výjimkou § 4 odst. 2 písm. b), který nabývá účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost.

* Zákon č. 424/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Účinnost 1. 1. 2004, s výjimkou ustanovení čl. I bodů 2, 18, 24, 27 a 32 a čl. II bodu 4, která nabývají účinnosti dnem 1. 7. 2005, a ustanovení čl. II bodu 2, čl. X bodů 4 a 5 a čl. XII, která nabývají účinnosti dnem 12. 12. 2003.

* Zákon č. 425/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Účinnost 1. 1. 2004.

* Zákon č. 426/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Účinnost 1. 1. 2005, s výjimkou ustanovení čl. I bodů 2 až 4, bodu 13 a bodů 65 až 67, která nabývají účinnosti dnem 12. 12. 2003.

Změny ve státní sociální podpoře v roce 2004

Ing. HANA POPELKOVÁ, poradkyně ČMKOS pro sociální oblast

Loňský rok byl ve znamení reformy veřejných rozpočtů. Po celý půlrok parlament často velice bouřlivě projednával návrhy reformních zákonů. Změny postihly i systém státní sociální podpory. Přijetím zákona č. 453/2003 Sb. se některé podmínky pro nárok na dávky zpřísní, jiné naopak uvolní.

Výraznou změnu zaznamenal rodičovský příspěvek. Od počátku roku 2004 se maximálně uvolnily podmínky, za kterých může rodič pracovat, aniž by ztratil na příspěvek nárok. V předcházejícím období byl výdělek takového rodiče limitován. Překročil-li příjem z výdělečné činnosti povolenou hranici, nebyla rodiči v daném období dávka vyplacena. Od ledna je při pobírání rodičovského příspěvku povolena neomezená výdělečná činnost. Toto opatření má přispět ke zvýšení životní úrovně rodin s malými dětmi a současně usnadnit udržení kvalifikace rodiče pečujícího o malé dítě. Očekává se, že se touto změnou rozšíří okruh osob, které budou oprávněné příspěvek pobírat.

Další podmínky pro výplatu této dávky již zůstávají stejné. Příspěvek se bude nadále poskytovat rodiči, který osobně celodenně pečuje o dítě do 4 let věku, respektive do 7 let věku dítěte dlouhodobě (těžce) zdravotně postiženého. Rodičovský příspěvek se v současné době vyplácí ve výši 2552 Kč měsíčně, popřípadě 2695 Kč, pokud se rodič připravuje na budoucí povolání (tj. jedná-li se o studenta do 26 let věku).

Výraznou změnu zaznamená od července 2004 i příspěvek na dopravu. Tato dávka v současnosti náleží dítěti dojíždějícímu do školy mimo místo trvalého bydliště. Výše příspěvku je závislá na vzdálenosti školy od obce, kde dítě trvale bydlí, na druhu navštěvované školy (základní, střední či vysoká škola) a na četnosti dojíždění do školy. Dítěti plnícímu povinnou školní docházku se příspěvek poskytuje bez ohledu na příjem rodiny. Studenti středních a vysokých škol však pobírají příspěvek, pokud příjem jejich rodiny nepřesáhl dvojnásobek životního minima. V současné době se při výplatě příspěvku nezjišťuje, zda dítě využívá při cestě do školy veřejné dopravní prostředky. Dávka se také poskytuje například i v době nemoci dítěte. Příspěvek bude proto zrušen a opět se zavedou původní slevy na jízdném v podobě žákovského jízdného. Prostředky ze státní kasy poputují přímo dopravcům. Zrušení této dávky je načasované na konec školního roku 2003/2004. Ve stávající výši tak bude příspěvek na dopravu naposledy vyplacen za měsíc červen 2004.

Pro výplatu testovaných dávek státní sociální podpory se zjišťuje rozhodný příjem rodiny, a to za kalendářní rok (pro nárok na přídavek na dítě a příspěvek na dopravu) nebo kalendářní čtvrtletí (pro sociální příplatek a příspěvek na bydlení). V případě zápočtu příjmů z podnikání byly často vykazovány příjmy velice nízké nebo dokonce nulové, přestože tomu životní úroveň těchto osob neodpovídala. Od července 2004 se bude osobám samostatně výdělečně činným započítávat příjem minimálně ve výši 50 % průměrné mzdy dosažené v národním hospodářství v tom roce, za který se rozhodný příjem těchto osob přiznává.

Od července 2004 se podle změny zákona nebude do rozhodného příjmu rodiny zahrnovat příjem studentů z brigád v průběhu letních prázdnin. V současné době se jejich výdělek zahrnuje do rozhodného příjmu rodiny. O příjem z brigád se tak často snižovaly výměry sociálních dávek, někdy dokonce rodině na sociální dávku vinou toho nevznikl nárok. Studenti si tímto způsobem přivydělávají na nemalé výdaje spojené s jejich studiem, proto se jim v následujícím období nebudou sociální dávky o příjem z brigád v měsících červenci a srpnu snižovat.

Od dubna 2004 přecházejí kompetence v oblasti státní sociální podpory ze zrušených okresních úřadů, které byly dříve výplatou dávek pověřeny, na úřady práce. Žadatelů o dávky se tato změna výrazně nedotkne, stávající kontaktní místa, na kterých se žádosti o dávky i doklady o výši příjmů podávají, zůstávají zachována. S úřady práce se v tomto případě domácnosti setkají například v případě podání odvolání. Stát si tímto ponechá pod svojí přímou kontrolou nemalé prostředky, které do systému plynou.

Pro rok 2004 zatím zůstává ve stejné výši životní minimum, od něhož se odvozuje řada sociálních dávek. Od roku 2002 platí jiná pravidla pro jeho zvýšení, předchozí valorizace při pětiprocentním růstu spotřebitelských cen byla nahrazena valorizací k "pevnému datu". Nově se tak životní minimum zvyšuje při dvouprocentním růstu cen, a to podle skutečného růstu nákladů na výživu a ostatní osobní potřeby a nákladů na domácnost. Valorizační podmínka však s ohledem na nízký růst spotřebitelských cen splněna nebyla. Nadále se proto bude vycházet z částek životního minima platných od 1. října 2001. Ve stejné výši proto zůstávají i sociální dávky, které jsou na částky životního minima navázány.

Tabulka č. 1: Životní minimum platné od 1. 10. 2001 (v Kč měsíčně).

Na osobní potřeby*Na domácnost

dítě do 6 let*1690*1členná*1780

6 - 10 let*1890*2členná*2320

10 - 15 let*2230*3 - 4členná*2880

15 - 26 let*2450*5 a vícečlenná*3230

Změna platby zdravotního pojištění od 1. 1. 2004

PhDr. VÁCLAV VOJKŮVKA, poradce ČMKOS

Od 1. ledna 2004 došlo k některým změnám v legislativní oblasti, které se dotknou i plateb pojistného na všeobecné zdravotní pojištění. Změny se prakticky týkají všech kategorií plátců zdravotního pojištění.

Nařízením vlády č. 230/2003 Sb., ze dne 23. června 2003, byl zvýšen vyměřovací základ u osoby, za kterou je stát plátcem zdravotního pojištění na všeobecné zdravotní pojištění, a to na 3520 Kč (do konce roku 2003 byl vyměřovací základ ve výši 3458 Kč), tj. za tyto osoby bude stát platit měsíční pojistné ve výši 476 Kč, místo dosavadních 467 Kč.

Na základě uvedené změny budou zaměstnavatelé od platby pojistného na zdravotní pojištění u zaměstnanců, za které je plátcem pojistného stát (důchodci, studenti, osoby pobírající příspěvek a další), provádět odpočty ve výši vyměřovacího základu pro státní pojištěnce, tj. 3520 Kč, a osoby samostatně výdělečně činné, za které je také plátcem pojistného stát, mohou požádat zdravotní pojišťovnu o snížení zálohy s provedením vyššího odpočtu.

Mezi pojištěnce, za které je plátcem zdravotního pojištění stát, mohou být od 1. ledna 2004 nově zařazeny i osoby s trvalým pobytem na území České republiky, které dosáhly věku potřebného pro přiznání nároku na starobní důchod, ale nesplňují podmínky pro jeho přiznání, a přitom nemají žádný příjem ze zaměstnání ani ze samostatné výdělečné činnosti, pouze pobírají důchod z ciziny do výše 6700 Kč v přepočtu podle aktuálního kursu koruny.

Nařízením vlády č. 463/2003 Sb., ze dne 10. prosince 2003, byla s platností od 1. ledna 2004 zvýšena minimální mzda na částku ve výši 6700 Kč (do konce roku 2003 byla ve výši 6200 Kč). Vzhledem k tomu, že u zdravotního pojištění se některé platby od výše minimální mzdy odvozují, dotkne se uvedená změna v některých případech i plateb pojistného.

Osoby bez zdanitelných příjmů (tzv. samoplátci) - jedná se o osoby s trvalým pobytem na území České republiky, za které není po celý kalendářní měsíc plátcem pojistného ani stát, ani zaměstnavatel, ani ony samy z důvodu samostatné výdělečné činnosti - jsou povinny měsíční pojistné na zdravotní pojištění platit ve výši 905 Kč, tj. 13,5 % z výše minimální mzdy.

U zaměstnavatelů se zvýšení minimální mzdy projeví v těchto případech:

1. při provádění doplatků do minima u těch zaměstnanců, u nichž je příjem započitatelný do vyměřovacího základu zdravotního pojištění nižší než minimální mzda, a přitom se nejedná o zaměstnance, u kterých minimální vyměřovací základ není stanoven (§ 3 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění - zdravotně postižení apod.);

2. při odvodu pojistného za období pracovního volna bez náhrady příjmů, nejedná-li se o zaměstnance, u kterých minimální vyměřovací základ není stanoven;

Důchodové pojištění po reformě veřejných rozpočtů (I.)

JUDr. ZDENĚK HÁJEK, právní poradce ČMKOS

Po předcházejících novelách důchodového zákona, z nichž nejvýznamnější byly přijaty v roce 1997 (prvá - zákon č. 134/1997 Sb. - umožnila poživatelům částečného invalidního důchodu přiznaného před rokem 1996 dosáhnout v souběhu s výplatou důchodu vyšší příjem z výdělečné činnosti bez nebezpečí následného krácení výplaty důchodu, druhá - zákon č. 289/1997 Sb. - omezila možnost přiznání dočasně kráceného předčasného starobního důchodu dříve než tři roky před vznikem nároku na klasický starobní důchod a zejména pak zakotvila zápočet většiny náhradních dob pojištění pro důchod pouze z 80 %) a v roce 2001 (ta zvýšila od 1. 7. 2001 motivaci k práci po vzniku nároku na starobní důchod bez jeho pobírání, a to tak, že se za každých 90 kalendářních dnů takového zaměstnání zvyšuje procentní výměra starobního důchodu ne již "jen" o 1 % výpočtového základu, ale o 1,5 % výpočtového základu, za rok tedy, konkrétně za 360 kalendářních dnů, již ne o 4 %, ale o celých 6 % výpočtového základu; současně však tato novela zákona přinesla i restrikci v podobě zpřísnění sankcí za dřívější odchod do starobního důchodu: tak, že zvýšila snížení procentní výměry u předčasného starobního důchodu přiznávaného podle § 30 zákona z 1 % na 1,3 % za každých i započatých 90 kalendářních dnů od přiznání předčasného starobního důchodu do dosažení důchodového věku, a tedy do vzniku nároku na klasický starobní důchod, a u předčasného starobního důchodu přiznaného podle § 31 zákona z 0,3 % a 0,6 % na 0,9 % výpočtového základu za uvedenou dobu dřívějšího odchodu do důchodu), je zde - v rámci reformy veřejných rozpočtů - další novela zásadního charakteru (tedy novela zákona č. 155/1995 Sb.). "Zásadního charakteru" proto, že přináší parametrické změny systému, včetně zvýšení důchodového věku. Současně s touto novelou důchodového zákona byla mimo jiné přijata i novela zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Koncem prosince 2003 tyto novely podepsal, byť s určitým zpožděním po podpisu druhé významné novely - novely zákona o nemocenském pojištění zaměstnanců -, prezident Václav Klaus. Tento podpis definitivně znamenal schválení změn důchodového systému. Takže nezbývá, než konstatovat, že od 1. ledna 2004 platí.

Zákon č. 425/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, ze 6. 11. 2003 najdeme v částce 139/2003 Sbírky zákonů. Pro úplnost je třeba dodat, že zákon č. 425/2003 Sb. mění i zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ale ten se netýká důchodového pojištění.

Pokud se týká důchodového věku, vláda původně přišla (po jednání koalice v květnu 2003 v Kolodějích) s návrhem sjednotit důchodový věk mužů a žen a zvýšit ho na 63 let. Zda žena vychovala či nevychovala dítě, respektive kolik dětí vychovala, nemělo nadále mít na dobu odchodu do důchodu vliv. ČMKOS odmítla tento návrh vlády. Argumentovala přitom nejen tím, že odlišný důchodový věk mužů a žen je vžitým prvkem našeho systému a formou ocenění úlohy ženy - matky ve společnosti, ale i tím, že je u nás podstatně vyšší roční fond pracovní doby a tedy i vyšší "opotřebovanost" zaměstnanců v závěru pracovní aktivity než v zemích Evropské unie. Navíc - a to je dost podstatné - je v České republice průměrný věk dožití (i přes jeho zvýšení za posledních několik let zhruba o tři roky) stále výrazně nižší než v zemích Evropské unie. Problémem je i skutečnost, že již i dnes - při současném důchodovém věku - starší ročníky stále obtížněji nalézají zaměstnání a udržují se v něm, zejména v regionech s vysokou nezaměstnaností. Požadavky ČMKOS byly podpořeny i manifestací proti "deformě". Vláda vyhověla požadavkům ČMKOS nesjednocovat důchodový věk a zachovat pro ženy, které vychovaly děti, nižší důchodový věk. Nakonec přistoupila na kompromis a pozměnovací návrh odborů. Důchodový věk pro vznik nároku na starobní důchod se sice bude i po roce 2006 zvyšovat, ale tak, že u žen bude nadále stanoven s ohledem na počet vychovaných dětí. Znamená to, že po 31. 12. 2012 bude činit u mužů 63 let a u žen 59 až 63 let:

Oproti dřívější právní úpravě (při dovršení důchodového věku pro nárok na starobní důchod do 31. 12. 1995), kdy činil důchodový věk žen 53 až 57 let, se tak důchodový věk žen zvýší do 31. 12. 2006 o 4 roky (57 až 61 let, tj. současná právní úprava) a po 31. 12. 2012 o 2 roky (59 až 63 let). U mužů se důchodový věk zvýší z původních 60 let do 31. 12. 2006 na 62 let a po 31. 12. 2012 na 63 let.

Nadále zůstává zachován nižší důchodový věk u pojištěnců, kteří získali potřebný počet roků v zaměstnání zařazeném do I. pracovní kategorie, tj. zejména věk 55 let a 58 let.

Jedním z odbory nejkritizovanějších vládních záměrů v této oblasti mělo být "zpřísnění" zápočtu doby studia pro výši důchodů. U pojištěnců, kteří studovali před 1. 1. 1996, se měla doba studia pro tento účel po přechodné období započítávat jen v omezeném rozsahu a později již vůbec ne. Vláda přitom argumentovala, že vysokoškoláci dosahují v zaměstnání vyšších příjmů a mají tedy pak vyšší důchody. ČMKOS naproti tomu připomněla, že investice do vzdělanosti národa se většinou vracejí, a to mnohonásobně, že podpora vzdělanosti je jednou ze základních priorit, zapsaných i v programovém prohlášení, této vlády a že z vyšších příjmů pojištěnci s vysokoškolským vzděláním - i když tomu tak není vždy, že by měli vyšší příjmy - také platí více na sociální pojištění.

Rovněž ČMKOS argumentovala tím, že doba studia není typickou náhradní dobou, i když se za ni neplatí pojistné, ale že je přípravou na zaměstnání, a tak byla po celou dobu i pro důchod důvodně hodnocena. Doba studia po skončení povinné školní docházky získaná před 1. 1. 1996 se právě proto vždy pro důchod hodnotila jako doba zaměstnání, tedy 100 procenty. Při změně systému důchodového zabezpečení na důchodového pojištění se pak tato doba získaná před 1. 1. 1996 zákonitě změnila na dobu pojištění (§ 13 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů) a nikoliv na náhradní dobu.

Podle právní úpravy platné před reformou veřejných financí nebyl pro důchod zápočet doby studia získaného v době před 1. 1. 1996 nijak omezen, a to ani počátkem ani ukončením doby studia. Na rozdíl od způsobu zápočtu doby studia po 18. roce věku získaného v období po 31. 12. 1995, kdy se pro důchod hodnotilo již podle zákona č. 155/1995 Sb. s účinností od 1. 1. 1996 pouze prvních 6 let tohoto studia po 18. roce věku. Paragraf 5 odst. 1 písm. m) zákona č. 155/1995 Sb. totiž již v době přijetí tohoto zákona stanovil, že při splnění stanovených podmínek jsou pojištění účastny osoby, které se soustavně připravují na budoucí povolání studiem na střední nebo vyšší odborné škole nebo vysoké škole v České republice, a to po dobu prvních šesti let tohoto studia po dosažení věku 18 let.