Téma měsíce:

Co udělat pro slučování odborových svazů?

Asi málokterý odborář zásadně odmítne myšlenku slučování odborových svazů. Už mnohokrát na nejrůznějších fórech zazněla výzva k integraci odborů a zpravidla byla přijata se samozřejmým souhlasem. Vždyť kdo by neuznal, že několik desítek samostatných odborových subjektů je pro zemi naší velikosti mírně řečeno luxusem? Kdo by nebyl pro účelnější vynaložení finančních prostředků, jehož lze ve větších celcích snáze dosáhnout, a pro koordinovanější strategické postupy? Když se sejde několik odborářů z různých svazů, často konstatují, že mají téměř totožné problémy i cíle.

Je to tedy poněkud zvláštní věc. Všichni jsou pro integraci, a přesto k ní prakticky nedochází. Případ z poslední doby se zdá být spíš výjimkou potvrzující pravidlo. Na přelomu minulého a tohoto roku se rozhodly dva svazy - Odborový svaz energetiků a Odborový svaz chemie -, že vytvoří svaz jediný. Letos v květnu mají mít společný slučovací sjezd. Budou však jejich příkladu následovat i další?

Diskusní téma, které K&E vyhlašuje pro měsíc únor, tedy zní: Co udělat pro slučování odborových svazů?

Interkov, s. r. o., v Benešově nad Ploučnicí vloni obdržel ocenění v kategorii Růst exportu jako druhý nejlepší vývozce v roce 2001 - 2002. Toto ocenění však neznamená, že by vedení firmy do budoucnosti hledělo optimisticky.

Původně na místě dnešního podniku stávala textilka, založená roku 1891. Po druhé světové válce byla její činnost nahrazena výrobou pákových a kroužkových mechanismů pod značkou Sandrik, později Mikov. V dalších letech se strojírenská produkce rozšířila ještě o výrobu hliníkových příborů. V roce 1990 se závod transformoval na státní podnik Interkov, dva roky poté byl privatizován.

"Když jsem se stal v roce 1992 vlastníkem, situace podniku nebyla příliš dobrá, protože se zde neinvestovalo a personální stav byl katastrofální," zamýšlí se ing. Petr Kozák, ředitel společnosti. "Začátkem 90. let se úplně zastavila produkce příborů, prakticky ze dne na den zmizela poloviny výrobního programu. Po krátkých analýzách impulsů trhu jsem se rozhodl soustředit pouze na pákové mechanismy do pořadačů. Stali jsme se specialisty v tomto oboru, což je výhoda i slabina."

Zatímco začátkem 90. let činila roční produkce podniku 5 miliónů pákových mechanismů, nyní je to 60 miliónů a kapacita byla loni zvýšena na 120 miliónů. "Převzali jsme konkurenční rakouskou firmu Koloman Handler, která se před dvěma roky dostala do konkursu. Tím se zvýšily naše kapacity o 100 procent," podotýká ředitel Kozák.

"Do roku 1996 byl růst produkce relativně strmý, v následujících letech, po vstupu Číny na evropský trh, se však situace v cenové oblasti pro nás vyvíjí nepříznivě." Jak reagovali na levnější konkurenci? "Postupně jsme snížili cenu výrobku o polovinu, přičemž výrobek je kvalitnější. Stav režijních pracovníků zůstal zachován, avšak výroba na jednoho se ztrojnásobila. Vyrábět ve větších sériích a produktivněji, to byl vlastně jediný způsob jak čelit cenovým tlakům," vysvětluje.

Interkov je jeden ze dvou hlavních evropských výrobců pákových mechanismů. Přestože roční obrat firmy dosahuje 300 miliónů Kč, zisk je trvale klesající. "Pád byl poměrně strmý, nepřežila celá výroba v Evropě. My jsme obstáli díky v té době ještě výhodnému kursu koruny a relativně levné pracovní síle," komentuje ing. Kozák dopady čínské expanze. A perspektivy? "Do budoucnosti již dlouho nehledím s optimismem, pokud se vláda bude chovat tak, jak se chová. Nechala na exportéry dopadnout nejdříve °silnou° korunu, nyní zase °slabý° dolar. Protože téměř 90 procent naší produkce směřuje na evropské trhy, jsou to pro nás fatální vlivy," tvrdí.

Většina lidí na dobu určitou

Zatímco v regionu nezaměstnanost roste, Interkov přijímal pracovníky ve dvou vlnách. "Před čtyřmi lety jsme přijali 160, před dvěma roky pak dalších 62 lidí. Tím jsme regionu dost pomohli. V druhé vlně náboru k nám chodili dlouhodobě nezaměstnaní a mám zkušenost, že část z nich pracovat nechce," posteskne si. Ze 415 pracovníků firmy je jich v pracovním poměru na dobu neurčitou asi 40 procent, zbytek má smlouvu na tři měsíce. "My v zásadě nemáme zájem, aby lidé firmu opouštěli, a smlouvy trvale obnovujeme. Tímto se pouze jistíme, abychom mohli nějakým způsobem reagovat na nepříznivou situaci na trhu. My jsme sezónní výroba, v létě nám klesají prodeje o polovinu, a tak se nedá ekonomicky zvládnout konstantní stav pracovníků po celý rok," tvrdí ředitel společnosti.

Hledá se záchranný bod

Pro zvýšení flexibility firmy a udržení zaměstnanosti navrhoval ředitel Kozák, aby odbory projednaly se zaměstnanci zavedení letní a zimní pracovní doby. Cílem bylo zmírnit sezónní vlivy i do zaměstnanosti zavedením šestidenního pracovního týdne v zimním období a čtyřdenního v létě. "Zaměstnanci možnost úpravy pracovní doby neakceptovali. Pouze asi 15 žen bylo ochotných ji přijmout. Jednalo se většinou o bývalé pracovnice ze zemědělství, kde je sezónní práce běžná," uvádí předseda ZO OS KOVO Vladimír Kuchařík. "Protože si uvědomujeme, že možnost propouštění je aktuální, nabízíme vedení řešení v zavedení další produkce, která by odpovídala výrobním kapacitám a pro kterou by byl odbyt. Ze strany firmy je o to zájem pouze částečný, my však chceme na tuto možnost neustále poukazovat. Cílem je získání záchranného bodu v případě poklesu zájmu o stávající produkci, a tedy zachování zaměstnanosti," podtrhuje.

"Přínosem letošního roku je, že se nám podařilo uzavřít kolektivní smlouvu včas," konstatuje předseda. "Loni jsme toho dosáhli až v březnu, protože jsme se nemohli dohodnout v oblasti mezd. Na trhu totiž klesla poptávka po naší produkci a vyskytl se názor, že se bude propouštět. Vedení také ještě do března neuzavřelo hospodářské výsledky. Vše se nakonec podařilo překlenout. Došlo k propuštění asi 7 zaměstnanců, posléze se začala zvyšovat výroba. To bylo dobré, protože nastal i nárůst mezd. Podařilo se prosadit zvláštní odměny za splnění a překročení normy, což jsme považovali za velký úspěch," zdůrazňuje. Úspěchem loňské smlouvy bylo též zavedení odměn za pracovní výročí. V. Kuchařík upozorňuje i na měsíční odměnu za odpracované roky u firmy (zavedenou předloni), která již při nástupu činí 300 Kč a může postupně narůst až do výše 1460 Kč měsíčně.

A jaký je výsledek kolektivního vyjednávání na rok 2004? "Letošní smlouva garantuje navýšení průměrné mzdy o 3 procenta, což sice není mnoho, ale jsme rádi i za to. Situace na trhu je stále těžká, ale nepropouští se, takže lidé mají relativní jistotu své práce. A bude-li trend růstu mezd pokračovat, tak se nám přece jen podaří dostat zaměstnance finančně trochu nahoru. U nás je průměrný plat 9500 Kč, což je daleko za státním průměrem," hodnotí situaci odborový předák.

Pro svých 70 členů odbory přispívají na dovolenou až 1000 Kč, dětskou rekreaci dotují částkou 500 Kč na osobu, na vánoce věnují kolekci. "Lidé říkají, že kvůli kolekci v odborech nebudou, ale neuvědomují si, že tato organizace za ně vyjednává prakticky všechno. Ať se již jedná o mzdy, výhody nad zákonný rámec, dodržování zákoníku práce či zajištění právní ochrany při pracovním sporu. A myslím si, že to není málo, i když vím, že také ne vše, co bychom chtěli. Ale jsme omezeni finančními možnostmi," říká na závěr V. Kuchařík.

a) Na co?

* "KOVOpeníze": Mám na mysli peníze na výplaty uvolněných funkcionářů (alespoň předsedy), na jejich vzdělávání, na základní kancelářské potřeby, na nejméně jedny noviny denně, na pořízení a provoz mobilního telefonu, na pořízení a provoz PC napojeného na internet (viz e-mail a ww OS KOVO), na kopírku, na poštovné, na cestovné, na alespoň základní občerstvení (pohoštění) na jednáních.

* Nadstandardy: Pokud jsou peníze i na právní poradnu (advokáti) pro členy odborů (pro ně bezplatně), na dětskou rekreaci, na kulturní a sportovní akce, na organizování nákupních akcí s množstevní slevou (viz například Škoda-VW Mladá Boleslav), na provoz rekreačních nemovitostí pro levné pobyty členů, na služební automobil, na lepší dovybavení kanceláří, na vánoční kolekce atd., je jen dobře. Základem je však viz výše.

* Pokud se podaří něco z nadstandardů sjednat v kolektivní smlouvě tak, aby to platil zaměstnavatel, je ještě lépe.

* "ROHpeníze": Pokud ZO utrácí peníze za vánoční kolekce, fotbalová utkání, "květinková" odpoledne a podobně, ale není ochotna platit uvolněného funkcionáře, či mu zvyšovat mzdu (má-li jinak na to), platit jeho vzdělávání, jeho vybavení PC a mobilem, potom "bůh s námi a zlé pryč". Potom je to jakési přežívání "party amatérů".

b) Kde je vzít?

* Každá ZO musí udělat vše, co je v jejích silách (pokud je třeba, tak za pomoci MP či OS KOVO jako takového), aby naplnila § 25 ZP v té části, kde má zaměstnavatel hradit mzdové náklady odborářů tehdy, když tito řeší pracovněprávní problémy za všechny zaměstnance (tj. i za nečleny odborů). To, že zaměstnavatel musí přispívat na činnost odborů ze zákona, lze řešit několika způsoby v rámci kolektivní smlouvy. Problém je u neuvolněných funkcionářů, kteří jsou na zaměstnavateli příliš závislí, než aby mohli něco skutečně aktivně a vytrvale prosazovat.

* Mít co nejvíc členů (řádně platících). Jak toho dosáhnout? Členská základna je tvořena především bývalými "ROHáky", kteří zůstali dílem ze setrvačnosti (tj. i z pohodlnosti), dílem z obav a nadějí, často nereálných, a dokonce i ze skutečného uvědomění smyslu odborů = menšinový díl. Cílem odborů jsou všechny tři členské "díly". Jak ten "setrvačný", tak ten "nereálně očekávající", tak ten "uvědomělý". Především na ty dva první díly je potřeba "ROHpeněz". Pokud je ZO má, ať je vynakládá, nic proti tomu. Funguje to. To vše ale za předpokladu, že má peníze především na uvolněného funkcionáře, na PC, cestovné, vzdělávání atd. (viz "KOVOpeníze"). Mě nejvíc zajímá díl "uvědomělý". Ten, dle mě, vyžaduje vzdělané a schopné funkcionáře profesionály, a jimi, pokud vůbec, mohou být jen ti uvolnění, zpravidla déle sloužící (čas na vzdělání, vztahy a zkušenosti).

* Členy získává i akceschopnost OS KOVO (respektive ČMKOS) v celostátním měřítku (demonstrace, stávky, petice = úspěšné). Paradoxem je, že to lze zpravidla jen s motivovanými, nejlépe uvědomělými (minorita), či alespoň se zmanipulovanými (lze jen krátkodobě, ale neumíme ani to) lidmi - odboráři.

* Jak toto zvládnout? Tak jako deficit státního rozpočtu!

Na úkor někoho a něčeho dnes, aby mohlo existovat něco pozitivní (smysluplné, akceschopné) zítra. O čem je řeč? 1. o efektivitě procesů (nedublovat, nedělat zbytečné či málo efektivní), 2. o profesionalitě na burze (co s volnými penězi), 3. o odborové "turistice" (chceš? zaplať si!), 4. o kontrole (profesionální, DaRK je málo) a zodpovědnosti (jen morální je málo), 5. o potřebnosti služebních cest (ano, ale které, aby byl z nich viditelný efekt?), 6. o nemovitém majetku (jaký a jak), 7. o roli a vztahu k MSDU, 8. o integraci odborových svazů, 9. o financování ČMKOS.

c) Co (ne)chci

* Já osobně chci operativní profesionální servis především v právnické oblasti, ale také v ekonomické a daňové (ten je zatím méně častý). Chci pro sebe průběžné, cílené a stálé vzdělávání tak, aby výsledkem nebyl počet školení, ale má vzdělanost, použitelná i v "civilu" (když mě voliči "nakopnou"). Chci průběžnou psychologickou průpravu, abych zvládal a vydržel stálý a dlouholetý tlak a) nereálných žadatelů odborářů, b) vyčůraných posměváčků, c) neprofesionálních až darebáckých zaměstnavatelů. Chci srozumitelné a pravdivé údaje o řízení a ekonomice svazu. Chci profesionální vedení akcí, školení, mítinků, porad atd. Chci profesionální spravování volných financí svazu (pan Rajdl to, dle mě, není). Chci profesionální a sympatické vystupování "vůdců" svazu především v televizi. Chci průběžnou profesionální kontrolu (od OS KOVO - viz doporučující zprávy svazu do ZO) hospodaření ZO, kontrolu existence a kvality základních dokumentů ZO, správnosti voleb a platnosti mandátů v ZO. Chci průběžné sledování vzdělanosti a vzdělávání především předsedů VZO (ale i pracovníků a funkcionářů OS KOVO), s předáváním zpráv do ZO. Chci kariérní systém ("itinerář") pracovníků a funkcionářů svazu a předsedů VZO ("kam, jak a za kolik" lze v OS KOVO dojít). Chci analýzy a syntézy (pro ČR, respektive pro OS KOVO, použitelných) zkušeností německého IG Metallu a dalších "inostrancov". Chci pomoc svazu při jazykové přípravě (příspěvek ZO a můj vlastní).

* Nechci neefektivní, alibistické, "po sousedsku besední" porady a schůze všeho druhu (jednání rad MO, SMO, Rady OS KOVO atd). Nechci "lidové křiklouny" typu "jak nám zobák narost" (jen pokud to je cílený, předem vykalkulovaný způsob). Nechci pseudonezávislost a fakticky nezodpovědnost základních organizací a jejich orgánů vůči svazu (nevolám ale po ÚRO). Nechci "zbytečně dobře placené řidiče svazu" typu: "předseda svazu na konferenci ZO v Dolní a místopředseda v Horní Lhotě". Nechci obecné (až alibistické) cestovní zprávy ze zahraničních služebních cest.

* Mě osobně nikdy netrápila výše platů výkonného vedení svazu. Vždy mě zajímal výsledek jejich práce. Především předseda svazu má být zaplacen velmi dobře, ale máme po něm také mnoho chtít a kontrolovat, zda to dělá. Místo toho mnozí z nás "řeší" výši jeho platu. Pokud jsme opakovaně (relativně dlouhodobě) nespokojeni, pokud se u předsedy nedostavují (jím ovlivnitelné) výsledky, musí být odvolán. Argument "ale koho místo něj" mě nezastrašuje. Hledejme! Však najdeme. Výkonné vedení nemá scénáře budoucnosti svazu. Místo toho říká: "To nám musí říct Rada OS KOVO a členská základna." Tedy často ti neuvolnění, na zaměstnavateli závislí (včetně uvolněných) a málo vzdělaní funkcionáři!

* Co z toho vyplývá? Dle mě hledání jiného vedení. Kolikačlenného? To není to hlavní. Chci vědět, co chtějí ti "noví" dělat a jak (s jakým rozpočtem). Chci vědět, co mi svaz "dá", když budu dál odvádět jen 25 % z vybraných příspěvků, a co v případě, když bude odvod 30 či 40 %, a co to udělá se mnou v ZO, respektive s celou ZO. Co a jak se změní. Co musím dát a proč, a co dostanu.

JIŘÍ HANÁK
1. ZO OS KOVO Mohelnice

Když jsem se setkal s dvaašedesátiletým konstruktérem chodovského Chodosu (původně Buzuluku) Miroslavem Zbořilem, který je předsedou základní organizace Odborového svazu KOVO, napadlo mi zeptat se, jestli si někdy zpívává nebo alespoň pobrukuje písničku Chlupatý kaktus mám tak rád. "Rád si ji poslechnu, ale abych si ji přímo notoval, tak až v takové oblibě ji nemám," odpověděl.

M. Zbořil je totiž náruživý kaktusář a rozmanité kaktusy a sukulenty (suchomilné rostliny se silně zdužnatělým stonkem nebo se zdužnatělými listy) jsou opravdu jeho kamarády. Nejstarším - už by se dalo říct památečním - kaktusem v jeho sbírce je pro odborníky úplně obyčejný Echinocactus grusonii, lidově řečeno gruzoňák, který opečovává už 35. rok. Má kulovitý tvar o velikosti asi 20 centimetrů v průměru, s trny ještě o pět čísel více. Je to pěstitelův nejoblíbenější kousek, i když se jeho žlutě zbarvených květů ještě nedočkal. Zato ostatní kaktusy k spokojenosti M. Zbořila každoročně kvetou a hýří všemi možnými barevnými odstíny - od bílého přes žlutý, oranžový a růžový až k fialovému a červenému, ani zelený nechybí. Jen modře - jak podotýká - kaktusy nekvetou. Na své zahradě v Karlových Varech si postavil dva skleníky: letní (roku 1974) a zimní - vytápěný (po převratu). Pěstuje v nich tisíce kaktusů - většinou malých rozměrů, aby se dobře přenášely, které pocházejí ze všech koutů Severní a Jižní Ameriky.

Kaktusářem se M. Zbořil stal podobně jako mnoho jiných lidí, kteří někde za oknem uviděli docela obyčejný kaktus, jaký pěstovaly už naše babičky, a tak se "chytili". Nejdřív byl, jak sám říká, jen "divoký" kaktusář, ale v práci (kam přišel rok po vojně) se seznámil s kolegou, který ho přivedl do kaktusářského kroužku. Členem Klubu kaktusářů Karlovy Vary je od roku 1969. Asi deset let byl i jeho předsedou, nyní zastává funkci jednatele. Klub až do roku 1990 pořádal výstavy, s jejichž organizací měl M. Zbořil dost práce, na Vřídelní, tehdy Gagarinově kolonádě. Po "sametové revoluci" však o tuto možnost přišel. Nyní své kaktusy a sukulenty vystavuje na prodejních výstavách Klubu alpínkářů Erica Nejdek, které se konají každoročně koncem května u hotelu Termal v Karlových Varech a je o ně - jak upozorňuje - vždy velký zájem. S alpínkářským klubem M. Zbořil jezdí na výstavy nebo navštěvuje významné alpinkáře a sám také čas od času nějaký zájezd zájemců na své zahradě uvítá.

A jak se dostal k alpínkám? Než v Tiských stěnách u Děčína spadl ze skály zvané Doga z asi šestimetrové výšky a utrpěl úraz, byl i horolezcem. Má za sebou též zimní a letní výstup na Gerlach. Když jeho dcera maturovala, absolvoval s ní a  desítkou jejích spolužáků přechod Nízkých Tater. A právě při cestách do Tater, Nízkých i Vysokých, se zrodil jeho zájem o alpínky. Má je neméně rád než kaktusy. Na své zahradě je pěstuje na ploše asi 200 m2. Nejde o jednolitou plochu, ale četná zákoutí s kameny, keříky a jehličnany, v nichž se vyjímají nízké, kobercové druhy alpínek. Na zahradě má své záhony i manželka pana Zbořila, která kromě toho doma pěstuje spoustu květin pokojových, takže se oba ve svých pěstitelských zájmech doplňují. A protože se M. Zbořilovi v posledních letech začaly líbit i bonsaje, zdá se, že v rodině přibude další pěstitelský koníček.

Až do samého závěru tzv. míru mezi zaměstnavateli a pracujícími ve strojírenském průmyslu a elektroprůmyslu ve Spolkové republice Německo, který skončil 28. ledna, se obě strany neshodly na nové tarifní smlouvě.

Svaz podnikatelů Gesamtmetall trval na prodloužení pracovního týdne z 35 až na 40 hodin a nabídl zvýšení mezd pouze o 1,2 procenta pro rok 2004 a o stejnou částku pro rok 2005. Stanovisko Odborového svazu IG Metall bylo od počátku jasné: růst mezd o 4 procenta a adekvátní mzdový doplatek za delší pracovní dobu. Místopředseda IG Metallu B. Huber řekl, že zvýšení mezd pouze o 1,2 procenta "je na míle vzdáleno od základu pro vážné vyjednávání". Přesto dali představitelé IG Metallu najevo ochotu obnovit rozhovory, ale zároveň oznámili odhodlání vyhlásit již od 29. ledna (tj. v den uzávěrky K&E) protestní akce a výstražné stávky, jež by měly od začátku února propuknout ve dvou velkých vlnách a trvat do poloviny téhož měsíce.

Novinky v zákoně o daních z příjmů

JINDRA PLESNÍKOVÁ, právní odbor OS KOVO

Změny v zákoně č. 586/92 Sb., o daních z příjmů, a jejich dopad co hospodaření základních organizací:

* § 6 odst. 4 - byla valorizována částka 3000 Kč na 5000 Kč. Znamená to tedy, že například odměny neuvolněných funkcionářů odborové organizace, pokud nepřesáhnou částku 5000 Kč, budou zdaněny srážkovou daní 15 procent.

* § 6 odst. 9 písm. d - byla valorizována částka rekreace z 10 000 Kč na 20 000 Kč, ale byl vypuštěn text týkající se ustanovení zahraniční rekreace. To znamená, že u zaměstnance je osvobozeno plnění v uvedené výši bez ohledu na místo pobytu (tuzemsko nebo zahraničí).

* § 10 odst. 3 písm. a - byla valorizována částka 10 000 Kč na 20 000 Kč, toto ustanovení se týká osvobození příležitostných příjmů a příležitostného pronájmu movitých věcí.

* § 15 odst. 1 písm. b - byla valorizována odpočitatelná položka na vyživované dítě, a to na roční částku 25 560 Kč (v roce 2003 to bylo 23 520 Kč).

* § 15 odst. 14 = nové ustanovení: "Od základu daně lze odečíst zaplacené členské příspěvky člena odborové organizace této organizaci podle jejích stanov, která uskutečňuje činnost spočívající v obhajobě hospodářských a sociálních zájmů zaměstnanců v rozsahu vymezeném zvláštním právním předpisem (§ 18 a následující zákoníku práce). Takto lze odečíst částku 1,5 % zdanitelných příjmů s výjimkou příjmů zdaněných srážkou podle zvláštní sazby daně, maximálně však do výše 3000 Kč za zdaňovací období." Toto lze uplatnit na základě potvrzení odborové organizace o výši zaplacení členského příspěvku (§ 38l odst. 1 písm. j). Pokud člen podepíše prohlášení u zaměstnavatele (plátce), provede tuto transakci plátce, mzdová účetní.

* § 20 odst. 7 - textově upřesněno znění tohoto paragrafu, týká se odpočtu 30 % od základu daně z příjmů. Věcně se toto ustanovení nezměnilo. K tomuto ustanovení ale bylo přidáno nové, a to v § 23 odst. 9. Do základu daně vstupují "prostředky nebo jejich část, o které byl snížen základ daně podle § 20 odst. 7, a to v takové výši, v jaké takto získané prostředky nebyly použity v souladu s podmínkou pro snížení základu daně, a to v tom zdaňovacím období, kdy poplatník končí činnost nebo končí stanovená lhůta pro použití prostředků".

* Byla změněna sazba daně u právnických osob, a to až do roku 2006 (§ 21 zákona) - postupně se snižují:

* účinnost od 1. 1. 2004... 28 procent

* účinnost od 1. 1. 2005... 26 procent

* účinnost od 1. 1. 2006... 24 procent.

* Mění se odpisy, přidává se další odpisová skupina, a to skupina 6, kde bude doba odpisů činit 50 let.

* § 36 odst. 2 písm. a - změna v ustanovení Zvláštní sazba daně, kde bylo vypuštěno ustanovení o právnických osobách. Z toho vyplývá, že odborová organizace mající termínované vklady již nebude mít sraženou daň u peněžního ústavu, ale na účet jí budou připisovány úroky hrubé bez sražené daně.

Jedná se jen o základní výčet podstatných změn v novele zákona o daních z příjmů. Tato novela přinesla ještě mnoho dalších změn týkajících se zejména podnikatelské sféry, a to jak u právnických, tak u fyzických osob.

Přejde nájem na nevlastní dceru?

MILAN TARABA, místopředseda Sdružení nájemníků ČR

L. V., Kladno

Pedagogicko-psychologické okénko

PhDr. DANUŠE HOŘEJŠOVÁ, CSc.

I. Š., Břeclav

Dostala jsem řadu takových dotazů v odezvě na poradnu Školní neúspěšnost dětí, otištěnou v K&E č. 44/2003, a proto se k tématu vracím. Veřejnosti je známo velmi málo o specifických vývojových poruchách, jejich diagnostice a nápravě. Patří sem například dyslexie, tj. porucha schopnosti naučit se dobře číst, dysgrafie, tj. porucha schopnosti naučit se psát, dyskalkulie, tj. porucha schopnosti naučit se počítat.

Prvními, kdo se těmito poruchami učení zabývali, byli lékaři. Všímali si neurologické stránky věci a uváděli, že se jedná o poškození mozku, které se projevuje poruchou vnímání v širším smyslu. Předpokládá se, že tato porucha je často vrozená. Speciální pedagogika zabývající se touto problematikou se vytvořila jako souborná příprava učitelů až v posledních desetiletích minulého století. Ve speciálně pedagogických kruzích se orientuje pozornost ještě na osobnostní faktory, jako jsou motivace k výkonu, citová labilita, která je obvykle provázena zvýšenou úzkostností dítěte, nízké sebevědomí, poruchy soustředění. Alarmující jsou odhady speciálních pedagogů, kteří tvrdí, že poruchami učení trpí asi čtvrtina dnešní školní populace. V plném rozsahu to potvrzují názory odborníků ve světě. Znamená to, že každé čtvrté dítě může mít školní obtíže mimointelektového charakteru.

Výzkumy a vědecké publikace dokazují, že i při nadprůměrné inteligenci se může u dítěte vyskytnout vývojová porucha učení. Většina poruch učení se přirozeně projektuje do výsledků klasifikace. Dítě neplní, a ani plnit nemůže, představu učitele o správném výkonu. To pak vede k tomu, že šance takovýchto dětí jsou výrazně sníženy i při výběru atraktivních učebních oborů. Děti s horším prospěchem (byť zapříčiněným vývojovou poruchou) jsou při přijímání do učebních oborů znevýhodňovány právě dřívějším horším prospěchem. Kritéria výběru jsou většinou orientována tak, že minulý prospěch má vysoký vliv.

V mnoha evropských zemích se provádějí dlouhodobé výzkumy profesionálního uplatnění dětí s dyslexií. Varovné hlasy znějí v tom smyslu, že už sám způsob výběru do učebních oborů může ovlivnit profesionální kariéru. Tak například neosobní testovací metody při přijímání do jednotlivých oborů znevýhodňují pozici všem dětem s jakoukoliv  poruchou učení. Neúspěch ve volbě možností další odborné přípravy pak vede k sérii osobních neúspěchů spojených s nízkým sebevědomím, vřazováním se do sociálně slabších skupin dalších neúspěšných jedinců a neposlední řadě k přirozenému konci profesionální kariéry v řadách nezaměstnaných. I když vnímáme vývojovou poruchu učení jako věc přechodnou a odstranitelnou, přesto logicky vychází, že vývojové handicapy podstatně snižují profesní volbu. A dokonce i profesionální kariéru.

V českém prostředí si zatím toto nebezpečí neuvědomujeme, ale ti, kdo pracují s dětmi s poruchami učení, situaci již domýšlejí.

Jen osvícení ředitelé škol a učňovských zařízení nedbají na předchozí výsledky a "odvážně" přijmou žáka s diagnostikovanou poruchou učení, byť se slabším prospěchem.

J. J., Praha

Problémy s pamatováním slabik či slov se projevují při psaní i čtení. Může se jednat o některý z projevů dyslexie - poruchy učení. Děti vynechávají písmena ve slovech a vůbec si to neuvědomí. Jsou nepříjemně překvapeny a někdy nedovedou své chyby vůbec opravit. Prostě dítě si nezapamatuje "obraz slova". Časté chyby jsou i při opisování. Mnoho dětí - hlavně v prvních měsících, kdy se učí psát - nedovede přepsat text z tištěné do psací podoby. Zraková paměť dítěte není ještě na takové úrovni, aby dovedlo složité grafické symboly zaznamenat. Nicméně vývojem se paměť vylepší.

Pokud jde o dyslektika, je to trochu jiné. Dyslektické dítě má tyto potíže podstatně déle. Dokonce může dojít k jejich zhoršení ve vyšším věku při stresu nebo únavě.

Dyslektické děti zpravidla mívají dobré výkony v matematice a jejich porucha se projevuje jen ve psaní a čtení. V matematice se však dopouštějí chybných opisů, přehazování číslic apod.

Vhodné by bylo konzultovat výkony vašeho dítěte s psychologem, aby zjistil, o jakou formu dyslexie se jedná.

Závěr: Objektivně řečeno, děti s poruchami učení nejsou dobří čtenáři, mají potíže při psaní, někdy i v matematice. Je nesporné, že se to vše pak projeví ve studijní přípravě dítěte, potažmo v jeho vědomostech. Takové děti nemají dostatečné vědomosti, jejich obtíže jim snižují sebevědomí. Bývají také často kárány a samy nejsou schopny svou poruchu zvládnout. Rodiče znervózňují, vadí jim neúspěch dítěte a dokonce někdy děti trestají. Uvědomíme-li si, že jsou nevinní trestáni za to, za co nemohou, jsme v začarovaném kruhu. V důsledku to vše vede k nižší motivaci k učení vůbec.

Výsledky kolektivního vyjednávání pro rok 2004 (II.)

ZDENĚK KOLÁŘ, odbor kolektivních smluv, mezd a sekcí OS KOVO

Svaz sléváren (SvS)

KSVS byla představiteli smluvních stran, tj. SvS a OS KOVO, podepsána dne 28. ledna 2004 s účinností od 1. 1. 2004 do 31. 12. 2005. Ve mzdové oblasti je mzdový vývoj definován tak, že průměrná nominální mzda u jednotlivých zaměstnavatelů vzroste. Hodnota příplatku za práce ve ztíženém a zdraví škodlivém prostředí je sjednána v úrovni nařízení vlády, tj. 6 Kč/h, hodnota příplatku za práci v noci je sjednána nad úrovní nařízení vlády ve výši 6,20 Kč/h. Dále uvádíme hodnoty stupnice minimálních mzdových tarifů:

1) Při sjednaném systému hodnocení prací do 12 tarifních stupňů podle katalogu prací užívaného ve smyslu § 18 této kolektivní smlouvy a při stanovené týdenní pracovní době 37,5 hodin činí:

Tarifní stupeň*v Kč za hodinu*v Kč za měsíc

1*42,30*6700
2*44,10*7000
3*46,00*7300
4*48,50*7700
5*51,60*8200
6*55,50*8800
7*59,90*9500
8*64,90*10 300
9*70,50*11 200
10*77,50*12 300
11*85,70*13 600
12*95,20*15 100

2) Při jiném tarifním systému bude postupováno přiměřeně s tím, že:

a) Mzdový tarif 1. tarifního stupně musí činit nejméně 6700 Kč nebo 42,30 Kč/h.

b) Mzdový tarif nejvyššího tarifního stupně dělnických povolání musí činit nejméně 9500 Kč nebo 59,90 Kč/h.

c) Mzdový tarif nejvyššího tarifního stupně nedělnických povolání musí činit nejméně 15 100 Kč.

d) U mezistupňů bude postupováno úměrně, konkrétní tarifní stupnice bude sjednána v podnikových kolektivních smlouvách.

KSVS je závazná pro tyto zaměstnavatele (v závorce uvádíme IČ):

1. ALMET, a. s. (46505156)
2. HAMAG, spol. s r. o. (44004478)
3. KDYNIUM, a. s. (45357293)
4. KOVOLIJECKÁ HUŤ & GEORG METALL, spol. s r. o. (45475016)
5. KOVOLIT, a. s. (00010235)
6. KRÁLOVOPOLSKÁ SLÉVÁRNA, s. r. o. (63491001)
7. SKS KRNOV, a. s. (26267926)
8. PSP Slévárna, a. s. (60792043)
9. SČA Slévárna šedé a tvárné litiny, a. s. (25045598)
10. SLÉVÁRNA, spol. s r. o. (45539367)
11. Slévárna HEUNISCH, a. s. (45357374)
12. Slévárna Kuřim, a. s. (46347607)
13. Slévárna TUPRON, s. r. o. (60932007)
14. SLÉVÁRNA VSETÍN, spol. s r. o. (60776439)
15. SLÉVÁRNA ZETOR, a. s. (25547151)
16. Slévárny Třinec, a. s. (25830716)
17. ŠKODA HUTĚ, Plzeň, s. r. o. (47718706)
18. Tafonco, a. s. (61974668)

Sdružení učňovských zařízení (SUZ)

Ve dnech 19. - 20. ledna t. r. se uskutečnilo jednání rady a valné hromady sekce učňovských zařízení. V části věnované KSVS bylo za přítomnosti předsedy SUZ Mgr. Laciny mj. dohodnuto, že záležitost zahájení vlastního vyjednávání KSVS pro rok 2004 bude projednána mezi zástupci OS KOVO a představenstvem SUZ dne 12. února 2004.

Odvětvový svaz hutnictví železa (OSHŽ)

Ve sporu o uzavření této KSVS určilo MPSV zprostředkovatelem JUDr. Jaromíra Zrutského. Tomu byla předána žádost o zprostředkování sporu spolu s příslušnou písemnou dokumentací.

Nemocenské pojištění po reformě veřejných rozpočtů (I.)

JUDr. ZDENĚK HÁJEK, poradce ČMKOS pro sociální zabezpečení

Zákon přijatý v roce 1956 s účinností od 1. 1. 1957, o kterém se v posledních měsících tolik hovoří i v souvislosti s přípravou zcela nového zákona o nemocenském pojištění, tak doznal další zásadní změny. I tuto novelu, stejně jako tu "důchodovou", lze charakterizovat jako restriktivní. Od letošního roku tak zaměstnanci dostanou v době nemoci podstatně méně než dosud. Pod praporem boje proti zneužívání systému některými neslušnými pojištěnci se tak výrazně sníží výše nemocenského všem pojištěncům. Těm s průměrnými, podprůměrnými i nadprůměrnými příjmy. Plné čekárny u lékaře a hrozba chřipkové epidemie hned na začátku roku potvrdily varování ČMKOS, že na tato opatření doplatí především slušní, objektivně nemocní pojištěnci.

Valorizovat se nemají v příštích dvou letech ani hranice pro stanovení vyměřovacího základu (tzv. redukční hranice) pro výpočet nemocenského a dalších dávek a čeká nás i řada dalších "radostí". Tyto parametrické změny by měly v letech 2004 a 2005 přinést snížení výdajů na nemocenské o 11 až 15 procent.

Zákon č. 421/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 88/1968 Sb., o prodloužení mateřské dovolené, o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 32/1957 Sb., o nemocenské péči v ozbrojených silách, ve znění pozdějších předpisů, je z 5. 11. 2003 a najdeme ho v částce 139/2003 Sbírky zákonů. Účinnosti nabyl dnem 1. 1. 2004.

Předcházející novelizace a změny zásadního charakteru

Nejzávažnější organizační změnou bylo v roce 1990 organizační sjednocení nemocenského a důchodového pojištění. To dnes provádí po České správě nemocenského pojištění a Úřadu důchodového zabezpečení Česká správa sociálního zabezpečení a zaměstnavatelé zaměstnávající stanovený počet zaměstnanců. V roce 1991 byl předložen návrh zákona o příspěvku v nemoci, který měl být vyplácen první 2 týdny nemoci z prostředků zaměstnavatele. Mělo jít o samostatný zákon, nikoliv o novelizaci zákona č. 54/1956 Sb., ale Federální shromáždění, které skončilo se zánikem Československa, již tento zákon nestačilo projednat. Od 1. 1. 1993 bylo uzákoněno (zákon č. 589/1994 Sb.) placení pojistného na nemocenské pojištění a z nemocenského pojištění byla vyčleněna lázeňská péče. Tu převzaly zdravotní pojišťovny. Zcela zásadní změnou v nemocenském pojištění bylo rozhodnutí o poskytování dávek od 1. 1. 1993 za kalendářní dny a o výpočtu dávek z hrubého příjmu. Do 31. 12. 1992 se nemocenské poskytovalo za pracovní dny, a to za prvé 3 dny ve výši 70 %, za další dny pak ve výši 90 % čisté denní mzdy, maximálně však ze 150 Kč. Tato změna byla odůvodňována MPSV nutností sjednotit postup při poskytování dávek jednotlivým skupinám pojištěnců a nutností uvedení předpisů nemocenského pojištění do souladu s daňovými a pracovněprávními předpisy. Od 1. 1. 1993 se začalo nemocenské poskytovat za kalendářní dny ve výši 50 % z denního vyměřovacího základu pracovníka první 3 dny, další dny pak 69 %, maximálně však ze 190 Kč. Od 1. 1. 1994 se maximální vyměřovací základ zvýšil na 270 Kč, ale po dobu pěti následujících let nebyl zvyšován a stagnoval. Úroveň nemocenských dávek tak postupně zaostávala za mzdovým vývojem a nemocenské bylo znehodnocováno. Od 1. 10. 1995 - přijetím zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře - se transformovaly některé dávky ze systému nemocenského pojištění do nového systému státních dávek. Součástí nového systému státní sociální podpory se tak staly dosavadní dvě tradiční dávky nemocenského pojištění - porodné (dřívější podpora při narození) a pohřebné. Od 1. ledna 1996 byly transformovány do systému státní sociální podpory přídavky na děti, které se spolu s výchovným z důchodového pojištění změnily v  přídavek na dítě. Od 1. 10. 1999 byla senátním návrhem zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění, a zákonů souvisejících zvýšena maximální hranice denního vyměřovacího základu a zavedena jeho pásmová redukce. Po dobu pracovní neschopnosti náleželo pracovníkovi nemocenské ve výši 50 % prvé 3 kalendářní dny, další dny 69 % z denního vyměřovacího základu, maximálně z částky 468 Kč. Do zákona byla zakotvena i pravidelná valorizace redukčních hranic denního vyměřovacího základu v závislosti na mzdovém vývoji. Od té doby se každoročně nemocenské a další dávky nemocenského pojištění zvyšovaly podle vývoje mezd. Výjimkou byl rok 2003, kdy se od valorizace změnou zákona upustilo z důvodu potřeby vlády získat finanční prostředky na kompenzace škod způsobených povodněmi. Toto moratorium na přizpůsobování vyměřovacího základu růstu mezd mělo být výjimečnou mimořádnou záležitostí pro jeden rok. V rámci reformy veřejných financí je vláda prostřednictvím Parlamentu ČR prodloužila na další dva roky.

Přehled změn v nemocenském pojištění od ledna 2004

Novela zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů, přijatá v rámci reformy veřejných financí v závěru roku 2003, přinesla tyto zásadní změny:

* prodloužení rozhodného období, ze kterého se zjišťuje denní vyměřovací základ pro stanovení dávek nemocenského pojištění, z kalendářního čtvrtletí na 12 kalendářních měsíců,

* snížení denního vyměřovacího základu změnou redukce příjmu pro výpočet dávek za prvních 14 kalendářních dnů nemoci (snížení první redukční hranice 480 Kč na 90 % této částky); to platí nejen pro výpočet nemocenského při pracovní neschopnosti (karanténě), ale i pro výpočet výše podpory při ošetřování člena rodiny,

* snížení nemocenského za první tři kalendářní dny pracovní neschopnosti na polovinu - z 50 % na 25 % (od čtvrtého dne činí nadále 69 %),

* prodloužení doby, po kterou nebudou zvyšovány redukční hranice denního vyměřovacího základu, i na roky 2004 a 2005 (toto opatření bude platit i v systému nemocenské péče v ozbrojených silách). Znamená to, že při výpočtu dávek v roce 2004 a 2005 se bude bez ohledu na růst mezd vycházet stejně jako v  "povodňovém" roce 2003 z redukčních hranic pro stanovení vyměřovacích základů platných pro rok 2002, které odpovídaly nikoliv současnému, ale tehdejšímu růstu reálné mzdy. Nemocenské přitom není sociální dávka, jak ji mnozí zejména v poslední době prezentují, ale v době nemoci zaměstnance náhradou jeho mzdy a měla by být tedy přiměřená této mzdě.

Tyto parametrické změny mají dle představ předkladatele omezit nárůst nemocnosti tím, že výrazně sníží finanční výhodnost nemocenského. Pro zaměstnance s průměrnou mzdou tato opatření znamenají snížení nemocenského o 480 Kč za první 3 dny nemoci a při 14denní pracovní neschopnosti snížení o 1100 Kč oproti stavu platnému k 31. 12. 2003.