K tématu měsíce února: Co udělat pro slučování odborových svazů? redakce K&E obdržela následující příspěvek předsedy ZO OS KOVO Nová huť Zábřeh Josefa Voráče (redakce).

Můj poznatek v souvislosti s daným tématem vychází z mě dostupných informací. Jsem pravidelným čtenářem časopisů Kovák a Sondy, jsem členem Rady OS KOVO a mám přístup na internet, respektive intranet OS KOVO. Rovněž já slyším úvahy o účelnosti slučování jednotlivých svazů. Vždyť je to až tragikomické, že v zemi, kde žijeme, je asi 5 miliónů občanů v produktivním věku a z toho snad 1 milión odborářů roztříštěných do několika desítek svazů. Naši oponenti z nás musí mít radost. Tu demonstruje před úřadem vlády hrstka zemědělců, tu pár učitelů, někdy kováků atd. Když se máme sejít na masové demonstraci a rvát se za věci, které se týkají všech, je nás cca 20 000 z miliónu. Nemůžeme se potom divit, že výsledky jsou takové, jaké jsou. A z pohledu finančního? Utrácíme peníze svých členů nekoordinovaně a nepromyšleně. Například odboráře školí ČMKOS, dále OS KOVO, některé větší organizace a možná další. Jednotlivé svazy mají své struktury a aparáty, mají své odborníky na právo, ekonomiku, BOZP atd. Je to vše potřebné a ekonomické? Dokáží všichni spolupracovat, dělit se o své úkoly? Nepracují s klapkami na uších a očích, protože zatím to jde a ve hře jsou vlastně i slušně placená pracovní místa?

Nikdy bych si nedovolil hodnotit někoho nebo něčí práci, zda je zbytečná či účelná, bez přesných informací a podkladů. Proto i výše uvedené úvahy jsou poplatné úrovni mých znalostí. Kladu si však zároveň otázku: Mohou se k této problematice fundovaně vyjadřovat naši členové nebo i mnozí předsedové základních organizací, kteří těchto informací mají ještě mnohem méně než já? Postrádám iniciativu z vedení jednotlivých svazů a ČMKOS, jak dál. Postrádám konkrétní výsledky či výstupy z jednotlivých jednání o možnosti slučování svazů (pokud tato jednání byla). Postrádám věcnou argumentaci všech pro, případně i proti a co případné sloučení přinese, nebo vezme jednotlivým subjektům. Bohužel mám zatím pocit, že všichni bychom chtěli, ale konkrétně pro to děláme velice málo.

Předsednictvo OS KOVO zasedalo v Ostravě

Blízká sociálním nepokojům je situace v Moravskoslezském kraji. Na tomto hodnocení se shodlo Předsednictvo Odborového svazu KOVO na svém zasedání 4. a 5. února v Ostravě. Na vině je podle něj dlouhodobé neřešení problémů tohoto regionu.

Procento nezaměstnanosti je na severu Moravy více než o polovinu vyšší než v celostátním měřítku (pětina všech nezaměstnaných obyvatel České republiky žije právě tam). V některých obcích však počet lidí bez práce dosahuje až 30 procent. Na jedno volné pracovní místo připadá 42 uchazečů. Přitom pokud ztratí práci zaměstnanec jednoho ze dvou stěžejních severomoravských odvětví - hornictví a hutnictví, tak přijdou o místo v průměru další dva až tři pracovníci v návazných profesích. Situaci ještě komplikuje daleko větší počet zahraničních pracovníků, než je obvyklé v jiných částech republiky (jde především o Slováky, Poláky a v poslední době i Ukrajince).

Nedostatek pracovních příležitostí však není jedinou "bolestí", která stíhá obyvatele Moravskoslezského kraje. Sužuje je rovněž špatné životní prostředí. Zatímco území Prahy je postiženo prašností a exhaláty z 85 procent, severní Morava z 98 procent. Lidé tam umírají o více než dva roky dříve, než by odpovídalo celostátnímu průměru.

Celou situaci ještě zhoršuje nedostatečná dopravní infrastruktura, především stálé odkládání dostavby dálnice D 47 do Ostravy. Při budování této, pro severní Moravu životně důležité komunikace se řeší množství ekologických otázek, například se počítá s instalováním několika speciálních přechodů pro medvědy, vlky a rysy. "Co na tom, že už tam 100 let žádný medvěd neprošel?" konstatoval na zasedání Předsednictva OS KOVO Antonín Valášek z kopřivnické Tatry. "Jestli to tak půjde dál, tak se tento region propadne natolik hluboko, že už nikdy ostatní regiony nedožene, a to ani v rámci České republiky, natož pak Evropské unie," dodal.

Proto odbory požadují, aby vláda a ostatní státní orgány přešly od slov k činům. Dosavadní proklamace totiž ke kýženému obratu nevedly. Finanční pomoc z prostředků státního rozpočtu dokonce nedosahuje v průměru na obyvatele ani poloviny sumy poskytované některým jiným regionům. "Moravskoslezský kraj je krizovým regionem, ale vůbec se to neřeší. Existují tuny projektů, ale důvodů, proč je nelze realizovat, je ještě o tři tuny více. Buď se s tím něco udělá, nebo se tento region vylidní. Lidé, zvláště ti mladší, si často v důsledku nezaměstnanosti buď odvykli pracovat, nebo utekli jinam," uvedl na zasedání předsednictva Luděk Lúčan z frýdeckomísteckých Válcoven plechu.

Odborový svaz KOVO proto požaduje po vládních představitelích takové kroky, které by na severní Moravě ochránily trh práce s možností zavedení ochranářského opatření vůči sociálnímu dumpingu ze sousedních zemí. "Nejsme proti zaměstnávání cizinců, ale musí to být za stejných podmínek, za jakých pracují čeští zaměstnanci," zdůraznil Břetislav Witwer z Brana v Hradci nad Moravicí. OS KOVO zároveň chystá oslovit zahraniční odborové partnery s náměty na projekt v Moravskoslezském kraji s případnou účastí českých kováků. "Řešením pro tento region je zvýšení koupěschopnosti malých spotřebitelů, kteří tak pomohou malému a střednímu podnikání, a vytvoření vhodných podmínek pro velké investory. To by přitom stát nestálo ani korunu," prohlásil na předsednictvu předseda OS KOVO Jan Uhlíř.

Jaroslav Škowroň, předseda ZO OS KOVO Krnovské opravny a strojírny, s. r. o., Krnov: "Problém je, že čelní funkcionáři dalších svazů nehledí na členskou základnu, kterou zastupují. Pro ně je důležitější hlídat si svá teplá místečka než pomoci svým, mnohdy oslabeným svazům. Jsme největší svaz, takže ta druhá strana by to v případě integrace měla respektovat. V orgánech takto sloučeného svazu bychom měli mít nejvíce hlasů, tak jak to odpovídá síle členské základny. Budoucí vedení tedy nemůže být zastoupeno paritně, ale to se zřejmě druhé straně nebude líbit, protože ne všichni její dnešní čelní funkcionáři by mohli ve své dosavadní práci pokračovat. Přál bych si, aby tito takzvaní mluvčí svých svazů dostali rozum a začali jednat jako správní odboráři - v jednotě je síla, jste od toho, abyste zastupovali odboráře, a ne sebe, mějte to na vědomí. Je škoda, že se odbory po revoluci rozbily, nyní bude uměním dát je zase dohromady. Náš sok, tj. zaměstnavatel, nečeká a mobilizuje své síly a i my se budeme muset v co nejkratší době spojit, abychom byli na svých místech vždy a včas, protože naši členové nám dali důvěru, a proto je nesmíme zklamat."

Stanislav Tomášek, předseda ZO OS KOVO Hutě Poldi: "Toť otázka. Připadá mi, že některé odborové svazy k nám naoko inklinují, ale nakonec se slučují s někým jiným. Nejspíš se bojí, že bychom je jako větší svaz pohltili. Ale já myslím, že se nás nemusí bát, není přece nutné, abychom se i po sloučení jmenovali OS KOVO. Nabízí se název typu Průmyslový odborový svaz - taková představa tedy existuje už léta a týká se integrace kováků, energetiků, chemiků, stavbařů, horníků a textiláků. Všechny tyto svazy svého času deklarovaly společnou vůli ke sloučení, ale jaksi to vyšumělo. Zakopaný pes je asi v tom, že šéfové jednotlivých svazů, včetně jejich místopředsedů a pracovníků aparátů, riskují, že by integrací mohli přijít o svá místa. A pak, ani atmosféra v odborové centrále, tedy ČMKOS, nepřispívá ke slučování svazů. Uvedu příklad: před pár lety byly do ČMKOS přijaty dva pidisvazy asi o 400 členech, z umělecké branže, a při vstupu jim byla prominuta polovina členského vkladu, takže nezaplatily 50 000 Kč, ale 25 000 Kč s odůvodněním, že jsou malé a na víc by neměly - místo, aby se jim řeklo, ať se nejprve sloučí v jeden svaz a poté zaplatí celou částku, nebo nic! Zkrátka - je hezké přijímat nové členy ČMKOS, ale ne za každou cenu."

Jan Švec, předseda ZO OS KOVO Groz-Beckert Czech, s. r. o., České Budějovice: "Integraci odborových svazů dle mého názoru brání zejména dvě veličiny - rozdílnost ve velikosti majetku jednotlivých svazů a zejména ochota o něčem takovém vůbec jednat.

Odborový svaz KOVO je dle mého názoru silně zakonzervovaný a není schopen, nebo spíše ochoten jakýchkoliv změn ani sám u sebe, natož ještě s někým jiným hledat společnou cestu.

Chybí nám osobnosti, které se dokáží oprostit od minulosti a namyšlenosti rozdělovat jedince i skupiny na chytré a hloupé. Image OS KOVO jako jediného schopného odborového svazu mezi ostatními neschopnými je pouhé klišé a nesmírně nám škodí. Můžeme snad nazývat neschopným toho, kdo za minimum nákladů prostřednictvím ČMKOS zajišťuje servis pro své členy a dokáže kdykoliv OS KOVO ve spolupráci s ostatními "neschopnými" přehlasovat?

Černý Petr zůstává nám a my potřebujeme vedení, které nás jej zbaví. Potřebujeme vedení, které se začne vážně zabývat ekonomickými problémy svazu, a jednou z cest je i integrace s některým nebo některými svazy. Obávám se, že současné vedení toho schopné není.

Je velice zajímavé, že zástupci jednotlivých odborových svazů v některých regionech spolu dokáží komunikovat a spolupracovat, protože mají stejné nebo podobné problémy. Myslím si, že by na otázku týkající se integrace měli odpovědět nejdříve členové výkonného vedení OS KOVO. Pořekadlo o rybě a jejích charakteristických vlastnostech je čím dál více aktuálnější."

PC, mobily, Kovák, denní tisk, TV...

* PC s připojením na internet (e-mail) musí být samozřejmostí. Jednotné programové vybavení (alespoň základ) a používání stálých informačních rubrik taktéž.

* Pevná telefonní linka je rovněž samozřejmostí, ale dnes už by měl být i mobil (operativní kontakt). Já například mám mobil služební a jednou si GO kupon koupím sám a jednou ZO (používám ho služebně i soukromě).

* Odběr Kováku je samozřejmostí. Dle mého názoru je jeho kvalita (použitelnost, zajímavost) stálý problém, který se musí stále řešit.

* Denní tisk (jednotný? - viz množstevní slevy od vydavatele) opět samozřejmostí. Samozřejmostí musí být články našich "vůdců" (musí novináře zaujmout, být "mediálně zručné").

* Vystupování našich "vůdců" v TV je opět problémem jejich "zručnosti", jakož i atraktivnosti témat OS KOVO. Novináři chtějí zaujmout lidi, aby se noviny prodaly. Přizpůsobit se musíme my.

* Kopírka, či snadný přístup k ní, by měla být taktéž samozřejmostí. Členům informace "hned".

* Příručky (aktuální a prakticky použitelné) ke kolektivnímu vyjednávání, BOZP, hospodaření = samozřejmost, v případě dovybavení ZO počítači připojenými na internet lze v elektronické podobě.

* Vzájemné návštěvy (především pracovní!) mezi ZO = samozřejmost (viz "KOVOpeníze" v rozpočtu ZO).

a) Metodická pracoviště (MP)

* Role MP v tomto je zcela zásadní. Jde především o servis "osobní", nicméně i přes telefony a poštu (ta se dá ale stejně tak dobře poslat z Prahy). MP je "blízko" a tedy operativní. Musí být vybaveno personálně a technicky (PC + internet, auta, mobily, kopírky...). Hlavní zájem je o právní servis, ale i o organizační pomoc. Zvýšit by se měla četnost návštěv MP v ZO (méně již obráceně). V případě servisní činnosti OS KOVO mám na mysli především roli MP. Tedy roli "kontrolorů, doporučovatelů a vymahačů" (jistě, že s kompetencemi - dle budoucích Stanov OS KOVO).

b) "Praha"

* Servisní roli OS KOVO, tedy řekněme "Prahy", myslím především v rovině koncepční. A to prostřednictvím Kováku i příruček. V oblastech: daně, nové zákony, důchody, sociální oblast, majetek, zahraniční zkušenosti (především evropské podnikové rady).

* "Praha" by samozřejmě pomáhala a kontrolovala MP v této oblasti.

* BOZP musí být řešeno lépe = více specialistů, operativně dosažitelných (tak jako dnes právníci). Myslím, že tato oblast je stále polem málo oraným. Servis v BOZP se musí dostat minimálně na úroveň servisu v právnické oblasti.

* Ekonomický servis je problém. Je to problém především informací o ekonomice zaměstnavatele. Mám-li tyto údaje, "Praha" (i MP) pro mě může něco udělat (já sám musím mít před tím alespoň základní znalosti z oboru). Nemám-li je (= časté), musí se na to jít jinak Jde o tyto informace: inflace, odvody zaměstnavatele státu, investice, jeho působení v zahraničních pobočkách (má-li takové), mzdy v regionu atd. To žádá, zřejmě, jiný typ ekonomického servisu.

* Je třeba vytvořit (popsat a aktualizovat v "příručkách") standardní postupy v základních činnostech ZO (kolektivní vyjednávání, BOZP, účetnictví, majetek, systém vzdělávání, protestní akce, tok informací, kontrolní činnost, právní služby...). Každý musí vědět, co má přesně v té které oblasti dělat, na koho se obrátit, co ho to bude stát. Jednotlivá specifika už přinese každá jednotlivá situace. Jde obecně o to, aby existoval jednotný systém základních kroků pro každou oblast činnosti odborů. Vše se musí operativně aktualizovat, jinak hrozí podobný chaos jako svého (dlouhého) času na webových stránkách OS KOVO.

a) Kdo koho vzdělává

* Kdo bude provádět vzdělávání, je mi v zásadě jedno. Požaduji kvalitu, účelnost, soustavnost a prověřování účinnosti.

* Vzděláváni (soustavně) musí být především předsedové ZO, členové výkonného vedení a zaměstnanci OS KOVO (samozřejmě i vzdělavatelé).

* Naprosto netolerovat "odborářskou turistiku" místo vzdělávání. Alkohol či výlety místo výuky taktéž netolerovat (opět zpráva nadřízenému orgánu).

* Nenechat "přednášet" jen proto, že dotyčný je třeba místopředseda. Vždy vyžadovat kvalitu, profesionalitu.

b) Jak vzdělávat

* Vzdělávat tak, aby absolventi byli vzdělaní, tj. aby něco opravdu uměli (kontrola, testy atd.). Současný systém považuji za nevyhovující (příliš dobrovolnosti).

* Každý funkcionář a zaměstnanec musí mít popsáno, co musí mít za minimální vzdělání, jaká školení musí absolvovat (opakovaně), jaké dovednosti musí ovládat (PC, účetnictví, jazyk, kolektivní vyjednávání, základní znalosti ekonomiky firmy...).

c) Výše uvedený popis funkce (pracovní činnosti) z hlediska požadavků na vzdělání a dovedností musí být konkrétní, musí být kontrolovatelný (a kontrolovaný - roční pohovory šéf versus zaměstnanec), měl by být obodovaný (%) - tj. za každou znalost určitý počet bodů (%) a dle toho finanční odměna (mzda tarifní i nadtarifní). Neznalost určité oblasti (dovednosti) může být po určitou dobu tolerována, avšak za podmínky nižšího mzdového ohodnocení a s termínem doplnění vzdělání (PC, jazyk atd. - OS KOVO pomůže). Body (procenta) mohou mít rozpětí (úroveň jazykových znalostí, obsluhy PC atd.). V případě nedoplnění znalostí do stanoveného limitu dotyčný opustí místo (bude "odejit"). Výše uvedené se týká především zaměstnanců svazu (snáze kontrolováno "nadřízenými"). O ně v tomto dobře pečovat - jejich kvalita = kvalita OS KOVO (50 %).

* U volených funkcionářů by měl být podobný systém, avšak - bohužel - jen jako doporučení (kontroluje VZO a konference). Požadavky na dovednosti, jejich naplňování, účast na školeních, výsledky prověrek, celkový zájem funkcionáře o sebevzdělávání - zkrátka kontrolu - provádí OS KOVO (MP). Pravidelně (půlročně či ročně) předává VZO při účasti na jeho jednání.

* Zcela zásadně se týká i členů výkonného vedení (jejich finanční spoluúčast). Stav (výsledek kontrol) znalostí provádí u místopředsedů předseda, u předsedy pak DaRK s tím, že je prezentuje na Radě OS KOVO.

* Efektivní vzdělávání je důležité i pro budoucnost jednou nezvoleného funkcionáře odborů. Jde i o to, aby potom "v civilu" také něco uměl, aby mohl na trhu práce něco nabídnout (to původní - před odborařinou - už zapomněl). Potom snáze získáme kvalitní lidi.

Poznámka: Úroveň vzdělanosti mezi volenými funkcionáři je, dle mě, velmi nízká. Například počet absolventů VŠ mezi uvolněnými funkcionáři (i ve výkonném vedení) je zanedbatelný (VŠ není podmínkou - jen to uvádím pro ilustraci). Obzvlášť to "ční" při srovnání s partnery, tj. s managementem firem. Proti nim jsme "žabaři" (dle toho i naše výsledky). Má to své příčiny. Práce v odborech je neatraktivní, fakticky bez možnosti kariérního růstu, bez image. Zkrátka "není sexy"!

JIŘÍ HANÁK
1. ZO OS KOVO Mohelnice

Mám odpovídající náhradu za ztrátu na výdělku?

Ing. VÁCLAV BURYŠEK, specialista BOZP, Metodické pracoviště OS KOVO Plzeň

S. M., Plzeňsko

K dotazu č. 1: Správcem použitý způsob výpočtu v zásadě odpovídá judikatuře (aplikace rozsudku Nejvyššího soudu 2 Cdon 27/97).

Podle této judikatury poškozenému přísluší i v době po rozvázání pracovního poměru náhrada za ztrátu na výdělku v dosavadní výši, v jaké mu vznikl nárok ještě za trvání pracovního poměru (s přihlédnutím k valorizaci průměrného výdělku). Vyplácená náhrada nemá žádnou souvislost s výší hmotného zabezpečení uchazečů o zaměstnání. Výše náhrady vychází z rozdílu průměrného výdělku před vznikem škody a tzv. "stop průměrného výdělku", tj. průměrného výdělku ke dni skončení pracovního poměru. Od takto vypočteného rozdílu je nutno odečíst invalidní důchod, pokud je poskytován z důvodu pracovního úrazu (viz § 195 ZP), což ve vašem případě, jak vyplývá z předložených dokladů, správce opomněl. Neumím posoudit, jak celkový výpočet ovlivnilo to, že správce při výpočtu použil pro výpočet "stop průměrný výdělek" dosažený u předposledního zaměstnavatele, a ne u posledního. Protože k 1. 1. 2004 bylo nutno provést valorizaci (viz NV č. 482/2003 Sb.), dojde i ke změně výše poskytované náhrady. V této souvislosti je nutno poznamenat, že v souladu s judikaturou je nutno valorizovat jak průměrný výdělek před vznikem škody, tak i "stop průměrný výdělek" (viz rozsudek NS 2 Cdon 853/97-238).

K dotazu č. 2: Výše poskytované náhrady nesouvisí s tím, zda pobíráte, či nepobíráte hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání. Budete ji tedy pobírat i nadále ve stejné výši.

K dotazu č. 3: V případě podniku v likvidaci vyplácí náhradu likvidátor. Zanikne-li zaměstnavatel likvidací, tj bez právního nástupce, zodpovídá u případů, ke kterým došlo před 1. 1. 1993, za výplatu náhrady stát. Stát má pro tyto případy své odpovědnosti uzavřeny smlouvy s příslušnými pojišťovnami. Plnění těchto pojišťoven však může nastat až po výmazu zaměstnavatele z obchodního rejstříku.

Jak řešit sousedské spory?

JUDr. VILÉM PEŘINA, Metodické pracoviště OS KOVO Ústí nad Labem

A. Č., Neratovicko

Uvedené dotazy se týkají tzv. imisí, nepřípustných zásahů z výkonu vlastnických práv na vlastní nemovitosti do výkonu práv sousedů.

Právní úprava - obsažená v ustanovení § 127 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dál jen o. z.) - se řadí mezi instituty omezující vlastnické právo. Vlastník věci se totiž musí zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval někoho jiného nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv. Hovoříme o tzv. generální klauzuli, z níž plynou tato omezení:

* zákaz obtěžování jiného nad míru přiměřenou poměrům

* zákaz vážného ohrožování práv jiného.

Obtěžování ještě samo nebrání výkonu práv, ale činí jej nepříjemným nebo obtížným. Ohrožování se již týká přímo vlastního výkonu práv chráněného vlastníka.

Jaké jsou možnosti ochrany proti těmto zásahům? Základní odpověď je třeba hledat v ustanoveních §§ 4, 5 a 6 o. z.

§ 4 - Proti tomu, kdo právo ohrozí nebo poruší, se lze domáhat ochrany u orgánu, který je k tomu povolán. Není-li v zákoně stanoveno jinak, je tímto orgánem soud.

§ 5 - Došlo-li ke zřejmému zásahu do pokojného stavu, lze se domáhat ochrany u příslušného orgánu státní správy, který může předběžně zásah zakázat nebo uložit, aby byl obnoven předešlý stav. Tím není vyloučena možnost domáhat se soudní ochrany.

V tomto ustanovení občanský zákoník, vedle ochrany ohrožených nebo porušených subjektivních práv (§§ 4, 6 o. z.), poskytuje ochranu i tzv. pokojnému stavu, který nemusí být vždy v souladu s právem, dokonce může jít i o protiprávní stav.

Podmínky ochrany jsou:

* pokojný stav, čili stav, který se vytvořil a nerušeně trval po tak dlouhou dobu, kterou lze s ohledem na okolnosti považovat za stav pokojný, přičemž tento stav nikomu nevadil

* pokojný stav byl narušen zásahem (například zásahem do pokojného stavu držby nebo užívání)

* zásah musí být zřejmý, evidentní na první pohled nebo jinak jednoduše zjistitelný bez složitějšího dokazování (například místní šetření).

Orgán státní správy předběžně zakáže zásah do pokojného stavu nebo se rušiteli uloží obnovení pokojného stavu (možné je i uložit zákaz zásahu do pokojného stavu a zároveň obnovení posledního pokojného stavu). Tento orgán zkoumá pouze uvedené podmínky, nikoli existenci subjektivního práva (například vlastnického). Jeho rozhodnutí pak není překážkou věci rozhodnuté pro eventuální následné soudní řízení ve věci (soud ani není tímto rozhodnutím vázán).

Příslušným orgánem státní správy je zásadně obecní (městský) úřad, pověřený výkonem státní správy. Ochrana pokojnému stavu se poskytuje v rámci správního řízení dle zákona č. 71/1967 Sb., správní řád.

§ 6 - Jestliže hrozí neoprávněný zásah do práva bezprostředně, může ten, kdo je takto ohrožen, přiměřeným způsobem zásah sám odvrátit.

Jedná se o možnost ohrožené osoby odvrátit svými vlastními silami (případně zákonným zástupcem nebo zmocněncem), tedy sama, bezprostředně hrozící neoprávněný zásah jiné osoby do svého subjektivního práva, tzv. svépomoc.

Aby svépomoc nebyla v rozporu se zákonem, musí být splněny současně tyto podmínky:

* hrozí zásah do subjektivního práva

* jde o zásah neoprávněný. Neoprávněnost se posuzuje dle občanského práva jako celku. O neoprávněný zásah se tudíž nejedná například při nutné obraně nebo krajní nouzi dle § 418 o. z., při ochraně proti zásahům do vlastnictví v souladu s § 127, 128 o. z. apod.

* zásah musí hrozit bezprostředně. Znamená to, že po ukončení zásahu jiné osoby je použití svépomoci již nepřípustné

* použití svépomoci přísluší pouze ohroženému, případně jeho zákonnému zástupci nebo zmocněnci

* musí být dodržena přiměřenost, tj. zásah může být odvrácen jen způsobem přiměřeným způsobu, okolnostem a intenzitě hrozícího zásahu. Není-li zásada přiměřenosti dodržena, je takové jednání v rámci svépomoci jednáním neoprávněným.

Ochrana poskytnutá soudem k návrhu (žalobě) žalobce spočívá v tom, že soud uzná žalovaného povinným zdržet se - ve výroku rozsudku přesně určeného - rušení, například prachem, hlukem, kouřem, zápachem apod. Předpokladem je tedy zcela precizní vymezení žaloby, tedy toho, čeho se má žalovaný zdržet. Ve svém důsledku se totiž jedná i o možnost případného vynucení povinnosti založené takovýmto pravomocným rozsudkem, tedy o faktickou vykonatelnost rozsudku.

Jde-li o vážné ohrožení, má ohrožený (žalobce) podle ustanovení § 417 o. z. právo domáhat se, aby soud uložil žalovanému provést vhodné a přiměřené opatření k odvrácení hrozící škody. Zde se žalobce nedomáhá, aby se žalovaný zdržel určitého rušení, ale - neboť žalobci hrozí škoda - aby žalovaný provedl určitá opatření. Podmínkou je vážné ohrožení žalobce nebo jeho majetku. Vznik škody nemusí být bezprostřední, postačuje, že v důsledku vážného ohrožení vznikne škoda v budoucnosti. V tomto případě bude na žalobci, aby takovou možnost škody prokázal, například znaleckým posudkem. Dlužno dodat, že dle ustanovení § 417 o. z. má ohrožený nejen právo domáhat se ochrany soudní cestou, ale má právo a povinnost sám zakročit k odvrácení hrozící škody. Zákrok musí být opět přiměřený okolnostem případu, a to jak objektivním (například povaha a intenzita ohrožení), tak i subjektivním (například věk, možnosti poškozeného apod.).

Konkrétně k dotazům: Obtěžování zplodinami hoření (kouřem z komína) či zápachem od chovaných zvířat jsou typické a nejčastější imise, které mohou do značné míry narušit vztahy mezi sousedy. V obou případech se tazatelé nejprve pokoušeli se sousedy dohodnout, avšak marně. Nezbývá než se obrátit na příslušný obecní nebo městský úřad a písemnou formou se domáhat, aby ve správním řízení, s odkazem na ustanovení § 5 občanského zákoníku, bylo sousedům zakázáno obtěžování stěžovatelů kouřem a pachem od slepic. Zpravidla bude nutné provést ke zjištění podstaty a intenzity zásahu šetření na místě samém, a to za účasti stěžovatelů, rušících sousedů a zaměstnanců obecního (městského) úřadu. Sepíše se protokol z místního šetření a účastníci správního řízení uvedou veškeré své faktické připomínky k věci, provede se výslech případných svědků a další důkazy (například listinné - revizní správa o stavu komína apod.). Účastníci se vyjádří k podkladům pro rozhodnutí, obecní úřad pak vydá příslušné správní rozhodnutí, kterým se návrhu vyhoví, případně se návrh zamítne.

Kdy u člověka vzniká paměť?

PhDr. DANUŠE HOŘEJŠOVÁ, CSc.

F. S., Frýdek-Místek

Základní lidskou výbavu tvoří schopnost zapamatovat si podněty z okolí. Zapamatování však souvisí s vnímáním. Některé věci si zapamatujete spontánně, bez velkého úsilí, jiné si do vědomí musíte pracně ukládat. Mezi námi jsou i tací jedinci, kteří se cizí jazyk učí jakoby bez valného úsilí. Jiní nejsou s to mluvit jinou než rodnou řečí. Prostě si nepamatují slovíčka. V každém případě je problematika paměti předmětem bádání nejen pedagogů a psychologů, ale i lékařů. Studují to, jak jsou zpracovávány podněty, jejich nové vybavování, tedy jak člověk zapomíná, či nezapomíná. Významné je i to, jakým tempem a v jaké kvalitě je schopen reprodukce dřívějších podnětů.

Paměť se přirozeně vyvíjí. Lze ji i trénovat. Dítě od svého narození projevuje schopnost poznávat podněty. Tvrzení, že dítě vnímá už v matčině těle, se objevují v řadě prací zahraničních badatelů. Dokonce jsou podložena zajímavými výzkumy. Jeden příklad: Matkám bylo uloženo, aby šest týdnů před předpokládaným porodem četly nahlas dvakrát denně určité příběhy. Několik dní po narození byly dětem pouštěny z magnetofonu různé povídky a při "známém" příběhu, tedy tom, který slyšely před narozením, tyto děti změnily frekvenci sání z dudlíku. A to jej četl jiný hlas. Sání bylo tedy odlišné u známého podnětu. Proces vnímání tedy nezačíná bezprostředně porodem, ale to je snad už dosti známá věc.

JUDr. ZDENĚK HÁJEK, poradce ČMKOS pro sociální zabezpečení

Podpora při ošetřování člena rodiny

Od 1. 1. 2004 se nemění ani podmínky pro nárok na další dávky nemocenského pojištění. Podpora při ošetřování člena rodiny náleží muži nebo ženě, kteří nemohou pracovat, poněvadž musí ošetřovat nemocné dítě mladší než 10 let, nebo pečovat o dítě mladší než 10 let z toho důvodu, že dětské výchovné zařízení, v jehož péči dítě jinak je, nebo škola, do které chodí, byly uzavřeny z nařízení příslušných orgánů, nebo dítě nemůže být pro nařízenou karanténu v péči dětského výchovného zařízení nebo docházet do školy, nebo osoba, která jinak o dítě pečuje, onemocněla, nebo jí byla nařízena karanténa (karanténní opatření), a proto nemůže o dítě pečovat, nebo kteří nemohou pracovat, poněvadž musí ošetřovat jiného nemocného člena rodiny, jestliže jeho zdravotní stav vyžaduje nezbytně ošetřování jinou osobou.

Podmínkou pro poskytování podpory při ošetřování člena rodiny je, že dítě nebo nemocný člen rodiny žije se zaměstnancem v domácnosti. Tu tvoří osoby, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby. Splnění této podmínky se nevyžaduje, jde-li o ošetřování (péči) dítěte mladšího 10 let rodičem.

Podpora při ošetřování člena rodiny se poskytuje nejvýše po dobu prvních 9 kalendářních dnů, pokud potřeba ošetřování (péče) v nich trvá. Zaměstnanci, který má v trvalé péči aspoň jedno dítě ve věku do skončení povinné školní docházky a je jinak osamělý, se podpora při ošetřování člena rodiny poskytuje nejvýše po dobu prvních 16 kalendářních dnů, pokud potřeba ošetřování (péče) v nich trvá.

Vyrovnávací příspěvek

Zaměstnankyni, která konala práci zakázanou těhotným ženám nebo práci podle lékařského posudku ohrožujucí její těhotenství, a je proto dočasně převedena na jinou práci, při níž dosahuje bez svého zavinění nižšího započitatelného příjmu než na dosavadní práci, náleží vyrovnávací příspěvek z prostředků nemocenského pojištění. K poklesu započitatelného příjmu, který vznikl v důsledku kratšího pracovního úvazku po převedení zaměstnankyně na jinou práci, se však nepřihlíží.

Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství se poskytuje za kalendářní dny, v nichž trvalo převedení zaměstnankyně na jinou práci. Vyrovnávací příspěvek se poskytuje v těhotenství nejdéle do nástupu mateřské dovolené a po ukončení mateřské dovolené nejdéle do konce 9. měsíce po porodu.

Výše vyrovnávacího příplatku se stanoví jako rozdíl denního vyměřovacího základu zaměstnankyně zjištěného ke dni jejího převedení na jinou práci a průměru jejích započitatelných příjmů připadajícího na jeden kalendářní den v jednotlivých kalendářních měsících po tomto převedení.

Denní vyměřovací základ se stanoví stejným způsobem, jako se stanoví při výpočtu nemocenského s tím, že se zjišťuje ke dni převedení zaměstnankyně na jinou práci v souvislosti s těhotenstvím a mateřstvím.

Průměr započitatelných příjmů zaměstnankyně připadající na jeden kalendářní den v jednotlivých kalendářních měsících po jejím převedení na jinou práci se zjistí tak, že její započitatelný příjem v kalendářním měsíci se dělí počtem kalendářních dnů v tomto měsíci, s výjimkou dnů, v nichž trvala její pracovní neschopnost nebo karanténa nařízená podle zvláštních právních předpisů, po kterou ošetřovala (pečovala) o člena rodiny, po kterou měla omluvenou nepřítomnost v práci, za kterou jí nenáleží náhrada příjmu, nebo po kterou měla neomluvenou nepřítomnost v práci.

Peněžitá pomoc v mateřství

Peněžitá pomoc v mateřství náleží zaměstnankyni, jestliže byla v posledních dvou letech před porodem účastná aspoň 270 dnů nemocenského pojištění. Do doby 270 dnů se započítávají také dřívější období, v nichž zaměstnankyně v posledních dvou letech před porodem byla účastná nemocenské péče v ozbrojených silách, byla poživatelkou důchodu ze sociálního zabezpečení, byla účastná zabezpečení podle předpisů o zabezpečení družstevních rolníků v nemoci a o zabezpečení matky a dítěte, anebo nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných, pobírala po zániku pojištění, popřípadě jiného zabezpečení (péče) nemocenské nebo peněžitou pomoc v mateřství, anebo jestliže byla vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání.

Peněžitá pomoc v mateřství se poskytuje po dobu 28 týdnů mateřské dovolené, a to od počátku 6. týdne před očekávaným dnem porodu, nejdříve však od počátku 8. týdne před tímto dnem, pokud se dále nestanoví jinak. Peněžitá pomoc v mateřství nenáleží za období, za které náleží zaměstnankyni započitatelný příjem z činnosti zakládající účast na nemocenském pojištění, z níž je peněžitá pomoc poskytována, nebo nemocenské, s výjimkou těch příjmů, které zaměstnankyni náleží i za dobu mateřské dovolené, aniž v této době vykonávala tuto činnost, za kterou jí náleží započitatelný příjem.

Vyčerpá-li zaměstnankyně z mateřské dovolené před porodem méně než šest týdnů, protože porod nastal dříve, než určil lékař, poskytuje se peněžitá pomoc v mateřství až do uplynutí stanovené doby. Vyčerpá-li však zaměstnankyně z mateřské dovolené před porodem méně než šest týdnů z jiného důvodu, poskytuje se jí peněžitá pomoc v mateřství jen do uplynutí 22 týdnů ode dne porodu, a jde-li o osamělou zaměstnankyni nebo zaměstnankyni, která porodila dvě a více dětí současně, jen do uplynutí 31 týdnů ode dne porodu.

Peněžitá pomoc v mateřství se stanoví stejným způsobem jako nemocenské. Denní vyměřovací základ se zjišťuje ke dni nástupu na mateřskou dovolenou.

Zákon č. 88/1968 Sb. upravuje i odchylnou právní úpravu, k níž dochází ve specifických případech. Zaměstnankyni, která porodila zároveň dvě nebo více dětí a dále se stará aspoň o dvě z nich, se poskytuje peněžitá pomoc v mateřství i po vyčerpání doby 28 týdnů, nejdéle však do dne, kdy uplyne 37 týdnů od počátku poskytování peněžité pomoci v mateřství. Zaměstnankyni, která je neprovdaná, ovdovělá, rozvedená nebo z jiných vážných důvodů osamělá a nežije s druhem, se poskytuje peněžitá pomoc v mateřství, pokud se stará o novorozené dítě, i po vyčerpání doby 28 týdnů, nejdéle však do dne, kdy uplyne 37 týdnů od počátku poskytování této dávky.

Peněžitá pomoc v mateřství náleží také zaměstnankyni, která do své trvalé péče nahrazující mateřskou péči převzala dítě, jež jí bylo svěřeno rozhodnutím příslušného orgánu, nebo dítě, jehož matka zemřela. Podmínky pro nárok na peněžitou pomoc v mateřství a způsob jejího stanovení se posuzují podle stavu ke dni převzetí dítěte. Peněžitá pomoc v mateřství se v těchto případech poskytuje zaměstnankyni ode dne převzetí dítěte po dobu, po kterou se o dítě nebo o děti stará, nejdéle po dobu 22 týdnů, převzala-li jedno dítě, a nejdéle po dobu 31 týdnů, převzala-li dvě nebo více dětí a stará se alespoň o dvě z nich, nebo jde-li o zaměstnankyni neprovdanou, ovdovělou, rozvedenou nebo z jiných vážných důvodů osamělou, která nežije s druhem a stará se o novorozené dítě; neposkytuje se však déle, než dítě, respektive nejmladší dítě, dosáhne osmi měsíců věku.

Pokud bylo dítě převzato do péče kojeneckého ústavu nebo jiného zdravotnického zařízení ústavní péče ze zdravotních důvodů a zaměstnankyně zatím nastoupila do práce, přeruší se tímto nástupem poskytování peněžité pomoci v mateřství. Ode dne, kdy zaměstnankyně převzala dítě z ústavu opět do své péče, a přestala proto pracovat, pokračuje se v poskytování peněžité pomoci v mateřství až do vyčerpání celkového nároku, ne však déle než do dne, kdy dítě dosáhne věku jednoho roku. Poskytování peněžité pomoci v mateřství lze se souhlasem příslušného orgánu přerušit se stejnými účinky také tehdy, jestliže zaměstnankyně nemůže nebo nesmí podle lékařského posudku o dítě pečovat pro závažné dlouhodobé onemocnění, pro něž je neschopna práce, a muselo-li dítě být z tohoto důvodu převzato do péče kojeneckého ústavu nebo jiného zdravotnického zařízení ústavní péče, anebo jiné osoby.

Nastane-li případ, že se zaměstnankyně přestane o narozené dítě starat a dítě je svěřeno do rodinné nebo ústavní péče nahrazující péči rodičů, nebo jestliže dítě zaměstnankyně je v ústavní péči z jiných než zdravotních důvodů na straně dítěte nebo matky, nenáleží zaměstnankyni peněžitá pomoc v mateřství za dobu, po kterou o dítě nepečuje.

Jestliže se dítě narodilo mrtvé, poskytuje se zaměstnankyni peněžitá pomoc v mateřství po dobu 14 týdnů. Pokud dítě zemřelo v době, kdy zaměstnankyni náleží peněžitá pomoc v mateřství, poskytuje se jí tato pomoc ještě po dobu dvou týdnů ode dne úmrtí dítěte, ne však déle než do vyčerpání celkového nároku. Doba poskytování peněžité pomoci v mateřství zaměstnankyni, která dítě porodila, nemůže být kratší než 14 týdnů a nemůže skončit před uplynutím šesti týdnů ode dne porodu.

Peněžitá pomoc poskytovaná muži

Peněžitou pomoc lze za podmínek stanovených zákonem poskytnout i muži. Musí jít o svobodného, ovdovělého, rozvedeného nebo z jiných vážných důvodů osamělého zaměstnance, který nežije s družkou a který pečuje o dítě na základě rozhodnutí příslušného orgánu nebo o dítě, jehož matka zemřela. Peněžitá pomoc náleží také zaměstnanci, který pečuje o dítě, jestliže se jeho manželce neposkytuje peněžitá pomoc v mateřství a sama nemůže nebo nesmí podle lékařského posudku o dítě pečovat pro závažné dlouhodobé onemocnění. Peněžitá pomoc se muži poskytuje ode dne převzetí dítěte po dobu, po kterou se o dítě stará, nejdéle po dobu 31 týdnů. V případě, kdy zaměstnanec pečuje o dítě, protože manželka nemůže nebo nesmí podle lékařského posudku sama o dítě pečovat pro závažné dlouhodobé onemocnění, a proto se jí ani neposkytuje peněžitá pomoc v mateřství, poskytuje se muži peněžitá pomoc po dobu 22 týdnů, ne však déle, než dítě dosáhne osmi měsíců věku.

ZDENĚK KOLÁŘ, odbor kolektivních smluv, mezd a sekcí OS KOVO

Sdružení učňovských zařízení (SuZ)

Dne 12. února 2004 se uskutečnilo plánované jednání mezi představenstvem Sdružení učňovských zařízení (SuZ) a OS KOVO. V návaznosti na dosud negativní přístup SuZ k vyjednávání KSVS pro rok 2004 se od tohoto jednání očekávalo, že přispěje k vyjasnění okolností, které doprovázejí dialog mezi oběma stranami. Potěšitelné je, že v tomto případě bylo očekávání naplněno. A nejen to. Po vzájemném vysvětlení si postojů bylo přistoupeno k vlastnímu kolektivnímu vyjednávání. Podařilo se projednat celý obsah KSVS a vyřešit sporná ustanovení.

JUDr. VILÉM PEŘINA, Metodické pracoviště OS KOVO Ústí nad Labem

Částka 1

* Zákon č. 1/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 47/2002 Sb., o podpoře malého a středního podnikání a o změně zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Účinnost 2. 1. 2004.

Částka 2

* Vyhláška č. 5/2004 Sb., kterou se mění vyhláška č. 82/1993 Sb., o úhradách za pobyt v zařízeních sociální péče, ve znění pozdějších předpisů. Účinnost 1. 2. 2004.

* Vyhláška č. 6/2004 Sb., kterou se mění vyhláška č. 83/1993 Sb., o stravování v zařízeních sociální péče, ve znění pozdějších předpisů. Účinnost 1. 2. 2004.

* Vyhláška č. 9/2004 Sb., kterou se mění vyhláška č. 291/1991 Sb., o základní škole, ve znění pozdějších předpisů. Účinnost 5. 1. 2004.

Částka 3

* Sdělení č. 10/2004 Sb., Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního, jímž se zveřejňuje seznam katastrálních pracovišť katastrálních úřadů, jejich názvy, sídla a územní obvody, ve kterých vykonávají působnost příslušného katastrálního úřadu.

Katastrální pracoviště katastrálních úřadů uvedená v článku I vznikají dnem 1. ledna 2004.

* Zákon č. 11/2004 Sb. - úplné znění zákona č. 359/1992 Sb., o zeměměřičských a katastrálních orgánech, jak vyplývá z pozdějších změn.

Částka 7

* Zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a o změně některých zákonů.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost, s výjimkou ustanovení § 28 odst. 1, § 28 odst. 2 písm. a), c), d) a j), § 38, 39 a části čtvrté, která nabývají účinnosti dnem 23. 1. 2004.

* Zákon č. 19/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 72/2000 Sb., o investičních pobídkách a o změně některých zákonů. Účinnost dnem vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost.

Částka 10

* Vyhláška č. 30/2004 Sb., kterou se mění vyhláška č. 439/2000 Sb., o očkování proti infekčním nemocem, ve znění vyhlášky č. 478/2002 Sb. Účinnost 1. 2. 2004.

* Zákon č. 31/2004 Sb. - úplné znění zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, jak vyplývá z pozdějších změn.

Částka 11

* Nařízení vlády ČR č. 32/2004 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 249/2002 Sb., o podmínkách poskytování příspěvků k hypotečnímu úvěru osobám mladším 36 let. Účinnost 1. 2. 2004.

* Nařízení vlády ČR č. 33/2004 Sb., kterým se ruší některá nařízení vlády v oblasti podpory bydlení z veřejných prostředků a kterým se stanoví některé podmínky státní finanční podpory hypotečního úvěrování bytové výstavby. Účinnost 1. 2. 2004.