Naděje i zklamání provázejí život lidí po roce 1989 ve Studénce. Po obrovském rozčarování z ukončení výroby v Moravskozlezské vagónce, která byla zavřena loni posledního června, je nejčerstvější nadějí možnost vytvoření průmyslové zóny v areálu této firmy.

Revitalizace ve Studénce, kde nezaměstnanost dosahuje téměř 20 procent, je víc než žádoucí. Jedná se o projekt CzechInvestu, který počítá s čerpáním finančních prostředků z fondů EU. Klíčovou roli při realizaci této revitalizace hraje samotné město Studénka. Americký majitel zaniklé Vagónky ponechává CzechInvestu v tomto projektu exkluzivitu do konce března roku 2004.

"Pokud by se to podařilo rozjet, zmírnily by se dopady, které způsobilo zavření Vagónky, kdy se najednou na úřadu práce octlo navíc skoro 500 lidí," řekl K&E předseda ZO OS KOVO v této a. s. Miroslav Holinka. Ve vzkříšení výroby vagónů, která má víc než stoletou tradici, už však nedoufá. "To by se musel stát zázrak," dodává s lítostí a připomíná trpké zklamání, které lidem ve Studénce připravil americký investor Thrall. Na počátku do něj vkládal velké naděje. "Tehdy - v roce 2000 - měla fabrika 2200 lidí a Thrall sliboval, že bude vyrábět více než 4 000 vagónů ročně, ale skutek utek°. Nevyráběl, propouštěl a nakonec loni výrobu přestěhoval do Rumunska, protože tam jsou podstatně nižší výrobní náklady než u nás, tak zhruba třetinové," uvádí. "Jestli měl americký majitel nějaké výčitky z ukončení výroby? Ještě se chlubil, jaké správné manažerské rozhodnutí udělal," odpovídá odborový předák s rozhořčením.

Nicméně zánik Vagónky nebyl pro M. Holinku až takovým překvapením: "V polovině roku 2001 jsme byli u pana ministra průmyslu Grégra, kde jsme kritizovali vývoj ve Studénce, kam vede. To se následně dotklo pana majitele a před zaměstnanci nás vedení shazovalo, že je pomlouváme a říkáme, že záměry směřují k jedinému, a to je zmrazení firmy. Nejsmutnější na tom je, že jsme měli pravdu," podotýká.

"Ve fabrice zbylo 370 zaměstnanců v kovárně, která má vyrábět většinou pro rumunský provoz Thrallu. Ale kdoví - já už Američanům nevěřím. Původně když přišli, jsem se těšil, že tady udělají pořádek, ale ztratil jsem iluze. Rádi se obklopují lidmi, kteří slepě poslouchají a neříkají své názory nahlas. Ti, kdo byli °vzpurní°, byli °odejiti° z firmy mezi prvními. Jak může taková firma prosperovat, když každý krok a výdej každičké koruny rozhoduje někdo v Chicagu? Tak jsem si kapitalismus nepředstavoval," uzavírá svůj komentář M. Holinka. Snad tentokrát - v případě revitalizace - se na město usměje štěstí trvale a nebude důvod k dalším zklamáním.

Novopacký závod je tradičním výrobcem měřicí a regulační techniky. Jenže tradice sama ještě nemusí znamenat prosperitu. To poznali i ve zdejším podniku. Nyní se však zdá, že se blýská na lepší časy, alespoň pro firmu. Čas ukáže, zda i pro zaměstnance.

Prvopočátky elektrotechnické výroby v Nové Pace sahají do roku 1940, po 2. světové válce byl závod postupně včleňován do organizačních struktur jiných závodů průmyslové automatizace. Samostatná akciová společnost ZPA Nová Paka, a. s., vznikla v roce 1992 a jejím většinovým vlastníkem se posléze stala společnost BUSE, s. r. o., z Blanska. "Éra, kdy nás vlastnila, byla charakterizována sestupným trendem v tržbách a odpovídajícím poklesem zaměstnanců," zamýšlí se personalista Miroslav Bílek. Tento trend naštěstí neskončil na nule, závod zachránil vstup nového vlastníka. "V roce 2001 se stal hlavním akcionářem ing. Igor Fait, vlastnící brněnskou společnost Jet Investment, a. s.," pokračuje Miroslav Bílek, "který nastartoval restrukturalizaci firmy spojenou s dílčím snížením počtu zaměstnanců. V dalším roce už došlo ke stabilizaci jak v oblasti finanční, tak i v oblasti tržeb a zaměstnanosti," konstatuje s uspokojením.

"Za rok 2002 hospodářský výsledek společnosti činil řádově 7,3 miliónu při obratu kolem 170 miliónů Kč," navazuje generální ředitel ing. Bohuslav Franěk. "Uplynulý rok vypadá podstatně lépe. Uzávěrka sice ještě není stoprocentně ukončená, ale z výsledků, které zpracovány jsou, vyplývá, že zisk bude 12 miliónů Kč. Tedy výrazný posun k lepším číslům, i když i výsledek v roce 2002 byl velice pěkný ve srovnání s předchozími léty, kdy společnost podnikala se ztrátou," zdůrazňuje. Co mělo zásadní vliv na obrat k lepšímu? "Udržení trhů, další snížení nákladů a zakázky pro standardní velké odběratele, kterými jsou především elektrárny a teplárny," podotýká generální ředitel. Na tuzemský trh směřuje kolem 70 procent produkce.

Zlepšená hospodářská situace firmy umožňuje investovat do výroby. V posledním roce to bylo přes 5 miliónů Kč do nového obráběcího centra a další prostředky míří do výpočetní techniky, kde by měly přispět ke zrychlení podnikového informačního systému.

Takže bez problémů? "Při privatizaci této firmy byl vnesen do majetku nedokončený závod, který se budoval ještě za éry socialismu. Tato nedokončená výrobní jednotka stála velké peníze a ještě v současnosti musíme kvartálně splácet částkou 450 000 Kč starý úvěr, který byl čerpán na její výstavbu," posteskne si ředitel Franěk. "Snažíme se sice pro tento objekt najít využití, ale pro tak rozsáhlý prostor, zhruba 6000 m2, těžko nacházíme uplatnění," konstatuje.

A perspektiva? "Jsem přesvědčen, že si udržíme naše stabilní zákazníky, a předpokládám, že se nám podaří prosadit více v zahraničí, především na Ukrajině a v Rusku. Máme tam docela silnou pozici a partnera, který řádně platí, takže do dvou týdnů po dodání zboží se objeví finanční prostředky připsány na našem kontě. Do Ruska směřuje zhruba 20 procent naší produkce a činíme opatření, aby se tento podíl ještě navýšil," uzavírá ing. Franěk.

"Vlastnické změny se projevily pozitivně v jednáních, avšak ve financích jsme to neucítili. Naopak, přišli jsme i o různé výhody, jako třeba odměny k jubileím, které zde v minulosti byly," zamýšlí se předseda ZO OS KOVO Josef Antoš. "Určitá malá jistota tu však je. Je vidět, že výroba se drží a v určitém směru i navyšuje. To zaručuje i získání certifikátu na audit ISO 9001:2001," přiznává.

"Největším problémem je, že profese, které zde jsou, ať již obráběčské či montážní, musí provádět odborně vzdělaní pracovníci. A nedaří se nám tyto lidi udržet či nahrazovat, spíše odcházejí, protože finanční stránka není moc dobrá. Průměr v závodu, který je u technických pracovníků 11 415 Kč a u dělnických profesí 9054 Kč, zdaleka nedosahuje úrovně v jičínské oblasti, která činí přes 14 000 Kč, natož ve státě," posteskne si J. Antoš. "To mi dělá velké starosti," dodává.

A kolektivní vyjednávání? "Naše kolektivní smlouva platí dva roky vždy od začátku dubna do konce března, což považujeme za nevýhodné, protože zákonné změny nabíhají od ledna a my na ně můžeme reagovat pouze opožděně," podotýká. "Nyní jednáme o nárůstu mezd, což probíhá velmi obtížně. Navrhovali jsme navýšení o 7 procent, ale to se nám nepodařilo prosadit. Zatím jsme se pouze dohodli na vyplácení nadtarifní složky, která činí zhruba třetinu mzdy. Když se totiž neplnily plánované ukazatele, byla tato krácena o 40 až 60 procent. To způsobilo, že ačkoliv byla firma zisková a statisticky průměrná mzda vzrostla, reálně došlo k jejímu poklesu. Dohodli jsme tedy, že bude vypláceno 80 procent nadtarifní složky, pokud nebudou splněny plánované tržby, ale bude plněn hospodářský výsledek v daném měsíci," vysvětluje.

"O sociální oblasti také jednáme. Loni činil objem těchto prostředků 60 000 Kč a ty byly použity na zajištění nápojů pro riziková a tepelně exponovaná pracoviště a na odměny pro bezpříspěvkové dárce krve. V současnosti se jeví jako reálné, že bude tento fond rozšířen a budou se moci zase vyplácet odměny k jubileím," sděluje J. Antoš.

Odbory pro členy

Odborová organizace sdružuje 170 z 280 zaměstnanců. "V naší organizaci je nedobrý trend, že se každoročně v závěru roku, když obdrží ,kaprovné,, asi 10 - 15 lidí odhlásí. Říkají, že výhody budou mít stejné a ušetří za příspěvky," posteskne si odborový předák.

Odborová organizace, která vlastní rekreační chatu v Krkonoších a je spolumajitelem rekreačního zařízení u Máchova jezera, přispívá 50 Kč na den, maximálně týden, na dětskou rekreaci, při prvním odchodu od firmy vyplácí až 1200 Kč, částkou 500 Kč zvýhodňuje rekreaci odborářů ve svých rekreačních zařízeních.

"Po roce, kdy jsem ve funkci předsedy, mám někdy smíšené pocity. To hlavně, když se členové odhlašují a vlastně zneužívají skutečnost, že pro ně musíme vyjednávat. Několikrát jsem uvažoval, zda není lepší funkce zanechat, ale vždy jsem si řekl, že bych byl slaboch, zvláště když mám zázemí v závodním výboru," přiznává závěrem předseda Antoš.

Antonín Valášek, předseda podnikového výboru OS KOVO Tatra, a. s., Kopřivnice: "Vláda by měla severní Moravě pomoci především ekonomicky - přijmout taková opatření, aby do regionu přišli investoři, kterým by se vyplatilo podnikat. Ať už jde o daňová zvýhodnění nebo investiční pobídky. V sociální oblasti bych očekával, že vláda u obyvatel severní Moravy zváží možnost předčasného odchodu do důchodu, a to tři až čtyři roky před dovršením důchodového věku. Tím by se snížila nezaměstnanost. Je dokázáno, že náklady na nezaměstnaného evidovaného u úřadu práce jsou vyšší, než kdyby se mu vyplácel důchod. Zaměstnání neseženou ani lidé, kteří se rekvalifikovali, protože nová pracovní místa nevznikají, neustále jich ubývá a na jednu pracovní příležitost připadají desítky uchazečů. Myslím, že by to bylo spravedlivé řešení i proto, že lidé v našem kraji - jak je statisticky dokázáno - se v průměru dožívají o dva roky méně, než je průměr v ČR.

Všude ve vyspělém světě, když někde probíhala restrukturalizace těžkého průmyslu, tak se o to postaral stát a nešel od toho, dokud všechny její dopady nevyřešil. A u nás? Každá vláda hází vinu na tu předchozí, že ta to měla řešit, a vymlouvá se, že nemá ve státní kase peníze. Bohužel, ještě ke všemu, když se letos rozdělovaly finanční prostředky na jednotlivé kraje, Moravskoslezský dostal nejmíň! Je to záměr? Nebo výsměch lidem žijícím v tomto regionu?

Miroslav Holinka, předseda ZO OS KOVO Moravskoslezská vagónka, a. s., Studénka: "Stručně řečeno, je potřeba co nejvíce otevřít dveře investorům. Ale ne takovým, jako byli u nás ve Studénce. Americká firma Thrall nevyráběla a nakonec fabriku zavřela, šla za levnějšími náklady do Rumunska. Takové investory nemá smysl lákat, ale pro ty, kdo chtějí skutečně podnikat, je potřeba vytvořit vhodné pobídky a daňové úlevy. Samozřejmě tam, kam kapitál vstoupí, musí vláda zachování výroby a pracovních příležitostí smluvně ošetřit. V neposlední řadě by se měla urychleně dořešit dopravní dostupnost našeho regionu dobudováním dálnice a předáním mošnovského letiště do správy kraje. To by podle mě mělo vést ke zlepšení situace."

Leopold Laskovský, předseda ZO OS KOVO závod 10 - Koksovna Ispat Nová huť, a. s., Ostrava: "Je to celé o penězích, které vládě chybí na výstavbu infrastruktury i dekontaminaci území, kde působil těžký průmysl. To je nezbytné pro příchod investorů. Pokud bude fungovat dnešní systém, kdy se peníze přerozdělují z centra do regionů a nezůstávají tady, tak se nic k lepšímu nezmění.

Ale leccos by šlo udělat hned i bez velkých peněz. Prospělo by, kdyby vláda zmírnila zdanění firem formou odpisů z investic, což by je přimělo k vytváření nových pracovních příležitostí. Začínajícím malým a středním firmám by měla pomoci podporováním zdravého podnikatelského prostředí, aby pouze "nepřežívaly" a mohly se rovněž podílet na vzniku nových pracovních míst. V tomto smyslu je jejich dosavadní přínos pro region minimální nebo nulový.

Region také potápí řevnivost politických stran, které svalují vinu jedna na druhou, místo aby táhly za jeden provaz. Takže suma sumárum, má-li se něco dobrého podařit, je třeba, aby se tu spojily všechny síly a projevily skutečnou vůli k řešení. Pak možná - tedy od chvíle, kdy si společně řeknou: jdeme do toho - potrvá náprava nejméně 15 až 20 let. Nejhorším řešením by byl odchod lidí z tohoto kraje a příchod cizinců, což prezentují někteří sociálně-demokratičtí vrcholoví politici jako nějaké moudré východisko. Je přece známo, že správný vztah k místu mají jen ti, kdo se v něm narodili. To, že zatím lidé z regionu neodcházejí, že to dosud nevzdali, o něčem dobrém svědčí - toho by si měli politici vážit a pro setrvání zdejších občanů začít konečně něco dělat."

6. KONTAKTY

a) Smyslem je navazování a rozvíjení osobních vztahů s cílem výměny zkušeností, a tím zlepšování práce v ZO. Ne s každým můžete a chcete diskutovat otevřeně a do hloubky.

b) Samozřejmostí jsou tzv. oficiální kontakty, tj. při jednáních Rady OS KOVO, rad MO a SMO, školeních apod. Zde záleží na každém, jak takové příležitosti využije. Proč je to důležité? Uvedu příklad mně nejbližší:

Závody Siemens Elektromotory Mohelnice a Siemens Elektromotory Frenštát jsou součástí jedné firmy, a to Siemens Elektromotory, s. r. o. Oba závody mají jednotné "vrchní velení", management se pravidelně a relativně často setkává a konzultuje problémy. Navíc musí uplatňovat zavedené standardní postupy v rámci Siemens. Díky tomu všemu je strana zaměstnavatele rychlejší, operativnější, lepší. Zástupci zaměstnanců - ZO obou závodů (předsedové VZO) - spolu komunikují sporadicky, chaoticky (maximálně telefonáty) a o spolupráci, natož jednotném postupu (například v kolektivním vyjednávání), se nedá téměř hovořit. Požadavky a návrhy jednoho mohou být chápány (a jsou) jako nepřijatelný tlak a zásah do "cizího dvorku". Efektivita činnosti odborů je bídná. Neexistuje sjednocující prvek. Jednotné velení neexistuje, "společný zájem" je chápán různě, zodpovědnost je pramalá (VZO a delegáti konference neví a nezajímají se). Výsledek? Velmi nízká účinnost práce odborů. Řešení? Sjednocující velení!

c) "KOVOpeníze" by měly být využívány i na přátelské pracovní návštěvy mezi ZO. Význam má navštěvovat se na jednáních VZO a konferencích. Obecně jde o to, "jak to kdo dělá" - poučit se. Budování osobních vztahů zlepšuje celkovou atmosféru ve svazu. Výborné je, pokud se tak děje i "nadnárodně". Problém je všeobecně slabá jazyková znalost (viz vzdělávání).

d) Pokud jde o návštěvy na konferencích, jsem velký odpůrce "dobře placených řidičů" v podobě po konferencích pendlujících místopředsedů OS KOVO, natož předsedy OS KOVO. Ti mají jiné úkoly, na které jim potom nezbývá čas (především modely, scénáře vývoje svazu).

e) Je jasné, že náklady na takováto setkání si hradí ZO ze svého.

7. VZTAHY

a) Vztahy viz předchozí heslo Kontakty.

b) Mimořádnou cenu - jednu z nejvyšších - mají dobré vztahy s partnery, myslí se management. Mnohé lze dohodnout (v kolektivní smlouvě aj.) právě díky dobrým vztahům. Naopak neschopnost navázat a udržet přiměřeně dobré vztahy ("alespoň" diplomacie) je často příčinou nevalných výsledků odborů. Dobrými vztahy (ředitel versus předseda) přitom myslím vztahy profesionální. Nejsem zastáncem úrovně typu "Ahoj Pepo, ahoj Franto". Všechno má své meze.

c) Na vyloženě darebácký management - například "Velamos Sobotín" nemáme páky (skoro nikdo v tomto státě).

d) Mimořádně důležitý je výběr člověka do funkce předsedy ZO (žel, často to dělá ne ten nejlepší, ale ten, co je ochoten to dělat) a jeho stálé proškolování v tomto oboru.

e) Vztahy uvnitř ZO (především ve VZO) jsou často udržovány "ROHpenězi". Prověří je až skutečná odborařina.

f) Za dost špatné (v průměru) považuji vztahy v rámci OS KOVO v Praze "na baráku". Za hlavní příčinu považuji úroveň manažerského řízení ze strany především výkonného vedení, ale i některých vedoucích úseků. Role například předsedy svazu jako vrchního odboráře, ale zároveň vrchního manažera (zaměstnavatele) je obtížná. V současnosti na baráku asi spíš opomíjená. Pokud jsou pravdivé ty opakované a mnohaleté stížnosti mnohých zaměstnanců OS KOVO (mnohému věřím) na způsob jednání ze strany předsedy a některých místopředsedů (viz například kolektivní vyjednávání zaměstnanců svazu), potom nemohou být vztahy dobré.

g) Léta se mi jeví, že co OS KOVO školí vně, to neuplatňuje uvnitř.

h) Opět to je o perspektivě, motivaci, kontrole.

JIŘÍ HANÁK
1. ZO OS KOVO Mohelnice

Nová tarifní smlouva s platností na 26 měsíců, kterou 12. února uzavřel Odborový svaz pracovníků ve strojírenství a elektroprůmyslu IG Metall se Svazem zaměstnavatelů Gesamtmetall pro Bádensko-Württembersko, zažehnala - zatím v této klíčové průmyslové zemi - hrozbu dalších stávek. (Ty vypukly ve více spolkových zemích počínaje 29. lednem.)

Od 1. března 2004 se mzdy a platy kováků v této spolkové zemi zvýší o 2,2 a do 1. 3. 2005 o 2,7 procenta. Podniky, u kterých to jejich hospodářská situace vyžaduje, budou moci za souhlasu IG Metallu zavést delší než současnou 35hodinovou pracovní dobu, a to až do 40 hodin týdně.

Gesamtmetall doposud trval na růstu mezd maximálně o 1,4 procenta pro letošek a o stejné procento pro další rok. Kompromisní ujednání má zásadní význam, neboť se v Bádensku-Württembersku týká zhruba 800 000 lidí, tedy téměř jedné čtvrtiny všech kováků v celém Německu. V této spolkové zemi nová tarifní dohoda ukončila stávkové akce. Je předpoklad, že k podobnému vývoji dojde i v ostatních spolkových zemích, a tím i k zastavení vlny stávek. IG Metall a Gesamtmetall totiž doporučily svým regionálním orgánům, aby rovněž uzavřely obdobné dohody ve svých oblastech. Spolkový kancléř Gerhard Schröder označil dohodu za "smysluplný výsledek". Také předseda IG Metallu Jürgen Peters ji uvítal jako "přijatelný kompromis". Nespokojenost však projevil šéf Gesamtmetallu Martin Kannegiesser, který prohlásil, že výstražné stávky, jež za účasti více než 400 000 kováků způsobily podnikatelům ztráty, zanechaly "spálenou zemi".

Kováci-textiláci se sloučí se čtyřmi svazy

Na základě ujednání z března 2002 a upřesňující dohody z konce ledna 2004 se představitelé pěti rakouských odborových svazů domluvili na sloučení v jeden společný svaz v příštím roce. Do nového mohutného odborového svazu, jehož zakládající sjezd se má konat do konce roku 2005, vstoupí odboráři ze svazů kovo-textil; zemědělství a potravinářství; chemie; tisku, novin a papíru a z OS soukromých zaměstnanců. Informoval o tom 5. února Nachrichtendienst, věstník střechového Rakouského odborového svazu (ÖGB).

Kolik kdo platí na sociální pojištění?

JUDr. ZDENĚK HÁJEK, právní poradce ČMKOS pro sociální zabezpečení

K. L., Kutná Hora

Pojistné na důchodové pojištění jsou povinni ze zákona (zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení) hradit tři subjekty - zaměstnavatelé (organizace a tzv. malé organizace do 25 zaměstnanců), zaměstnanci a osoby samostatně výdělečně činné. A kolik z nich kdo na pojištění platí? Není pravda, že se od ledna 2004 zvýšilo pojistné na důchodové pojištění jen osobám samostatně výdělečně činným, ale zvýšilo se od uvedeného data i zaměstnavatelům. Oběma subjektům se ale, jak si ukážeme, současně snížil příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. V obou případech o dva procentní body, což znamená, že celkově se sazba osobám samostatně výdělečně činným nezvýšila.

Kolik tedy kdo platí? Poslední změny v procentních sazbách přinesl zákon č. 425/2003 Sb., který zákon o pojistném na sociální zabezpečení a o příspěvku na státní politiku zaměstnanosti novelizoval. Zaměstnavatelé (organizace a malé organizace) podle úpravy platné od 1. 1. 2004 platí celkem 26 %, z toho je 3,3 % na nemocenské pojištění, 21,5 % na důchodové pojištění a 1,2 % na státní politiku zaměstnanosti. Zaměstnanci hradí 8 %, z toho 1,1 % na nemocenské pojištění, 6,5 % na důchodové pojištění a 0,4 % je příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Sazby pojistného z vyměřovacího základu u osob samostatně výdělečně činných činí 29,6 % na důchodové pojištění a na státní politiku zaměstnanosti, z toho 28 % na důchodové pojištění a 1,6 % na státní politiku zaměstnanosti, dále - pokud jsou účastné nemocenského pojištění - 4,4 % na nemocenské pojištění. Znamená to, že u osob samostatně výdělečně činných se od ledna 2004 zvýšilo pojistné na důchodové pojištění z  26 % (výše do 31. 12. 2003) na 28 % a snížil příspěvek na státní politiku zaměstnanosti z 3,6 % (výše do 31. 12. 2003) na 1,6 procenta. To jsou ty dva procentní body, o nichž jsme se zmínili v úvodu.

Moji kolegyni bije manžel

Mgr. DAGMAR NOVÁKOVÁ, psycholožka, Institut Filia

O. Š., Kyjov

O násilí v rodinách se dříve příliš nemluvilo a měli jsme představu, že se to týká opravdu vyhraněných případů, například velmi primitivních osob, alkoholiků a podobně. Jediný kontakt veřejnosti s tímto jevem byl většinou zprostředkovaný pomocí románů a filmů a zdál se nám ojedinělý a vzdálený. Násilník v těchto příbězích byl většinou dopaden a odsouzen nejen po právní stránce, ale i morálně širokým okolím. V reálném životě to bylo tabu, které vyplouvalo na povrch pouze v soudních síních a mnohdy ani tam ne.

V poslední době se domácí násilí dostává jako téma více do popředí, a to oprávněně. Šetření totiž ukázala, že je daleko častějším jevem, než si vůbec umíme představit. Představa násilníka jako obhroublé osoby, na které jsou její agresivní sklony na první pohled patrné, se rozplynula. Víme, že násilí se dopouštějí i lidé, které považujeme za vzdělané, kultivované a úspěšné.

Kořeny takového agresivního chování by nás dovedly až k dětství dotyčné osoby, ale i ke genetickým předpokladům. Agresivní chování je jedním ze základních způsobů reagování na různé životné situace a je společné snad všem živým tvorům. U člověka je vlivem výchovy usměrněno do přijatelných forem, ale když toto usměrnění selže, člověk si odnáší jako základní postoj to, že jediný způsob jak obstát ve světě je agrese. Při jakémkoli pocitu ohrožení pak agresi a s tím spojené násilí použije. Pocit ohrožení může vyvolat cokoli: od závažných skutečných ohrožení, jako je třeba napadení jiným člověkem, až po pocit narušení jeho vážnosti a důležitosti. A to může způsobit mnoho pro nás, ostatních, malicherných záležitostí, jako třeba pozdější příchod partnerky ze zaměstnání, tón hlasu a podobně. Je nutné připomenout, že agresivita se nemusí nutně projevovat fyzickým napadáním. Často se jedná o týrání psychické, kdy je partnerka neustále ponižována, dostává se jí nepřetržitého negativního hodnocení všeho, co udělá, jak vypadá, jak je schopná. A to nejen mezi čtyřma očima, ale i za přítomnosti jiných lidí. I když psychické týrání nezanechává modřiny na těle, jeho dopad je neméně závažný. A zde je potřeba připomenout, že agresivita není výlučně mužská záležitost. I když případů fyzického napadání muže ženou není tak časté, forma psychického týrání není u žen tak neobvyklá.

Samozřejmě, že celá záležitost vysvětlení původu agresivního chování je daleko složitější a liší se i případ od případu.

Chtěla jsem vám jen přiblížit to, že agresivní chování manžela vaší kolegyně nejde vymazat mávnutí proutku. Soužití s podobnými jedinci je nemožné, navíc se vyhýbají jakýmkoli návrhům odborné pomoci a dlouhodobé práci na sobě samém.

Jediná rada vaší kolegyni zní - skutečně z takového svazku odejít. Nejen kvůli ní, ale i případným dětem, o kterých sice nepíšete, ale možná v tomto prostředí žijí. Váš dojem, že vaše kolegyně vlastně nechce svou situaci změnit, může být opodstatněný. Bohužel je velmi častým jevem, že podobně týrané ženy vlastně tyrana opustit nechtějí, protože jeho agresi někde v hloubi duše považují za projev lásky. Často si pak vybírají celý život takové partnery a trpí.

Jak zlepšit život s lupénkou?

YVETA KNOBLOCHOVÁ

Z. Č., Most

Lupénku podporují některé faktory. Především je to častý stres a vnitřní nervová labilita, další velmi častou příčinou je porušená funkce žlučníku, či přesněji jater, o čemž vypovídá hlavně narušená pokožka v oblasti lokte. Alternativní medicína se na problémy s lupénkou dívá trochu z jiného pohledu než medicína klasická a snaží se léčit příčinu. Tu vidí ve špatné látkové výměně, a proto se na prvém místě zaměřuje na úpravu stravovacího režimu. Je třeba se vyhnout živočišným tukům, především máslu, slanině a sádlu, a úplně ze stravy vyškrtnout přepalované tuky ve formě veškerých smažených a pečených potravin, řízků, sekané apod. Pokud budete jíst maso, mělo by být libové - především ze zvěřiny, domácí drůbeže a králíka. Živočišné tuky je třeba nahradit rostlinnými (Hera, Perla, Flora atd). Na druhém místě alternativní medicína zdůrazňuje vyšší přísun vitamínu E do těla - "E" se nachází v červené zelenině, především řepě a mrkvi, dále v pšeničných klíčcích a naklíčených semenách (případně v lékárnách se prodává kombinace vitamínů A, E a D).

Za další - neměl byste konzumovat mléko a mléčné výrobky, jako jsou sýry, jogurty atd. Máte-li zjištěno, že se hladina cholesterolu ve vašem těle pohybuje v nižších hranicích, můžete jíst vejce, jinak je nedoporučuji. Pokud si dopřáváte kávu, je dobré s jejím pitím přestat. Důležité je jíst zvýšené množství zeleniny, především s vitamínem A, jako jsou rakytník a červené plody, naklíčené sojové boby. Naopak omezte rajčata a papriku. Vitamín A je i v játrech, tuňáku, tresčích játrech atd. Mořské ryby můžete konzumovat ve všech podobách. Posledním důležitým bodem léčby je provádění reflexní terapie, tj. masáže reflexních bodů žlučníku na noze (viz obrázek).

Toto je potřeba dodržovat velice důsledně nejméně po dobu čtyř měsíců. Poté by se mělo projevit již zlepšení - alespoň takové, které máte při svých dovolených u moře. Vždyť potraviny, které konzumujete v té době, se svým složením velice blíží k stravě doporučené a masáže nohou vám zajišťuje koupání v moři a chůze po pobřeží. I pohoda bez stresu, slunce a mořský vzduch dělá s psychikou své.

Kromě výše popsaných doporučení je třeba užívat tinkturu z vlaštovičníku - pro dospělé 15 kapek třikrát denně, pro děti 5 kapek třikrát denně. Nemusíte se bát jedovatosti vlaštovičníku, protože v tinktuře je jeho obsah silně zředěný. Výroba tinktury: kvetoucí nať vlaštovičníku nadrobno nakrájejte, nasypte do lahve asi do 2/3 a dolijte minimálně 80procentním lihem. Nechte obsah lahve zrát deset dní v teple (ne na slunci) a občas jej protřepejte. Po této době směs přefiltrujte, čímž získáte prvý roztok (ten vylijte). Zbytek bylin opět doplňte lihem a cyklus opakujte. Dostanete další tinkturu (obět vylijte). Znovu zbytek bylin přelijte, tentokrát již pouze destilovanou vodou, a toto pak ještě jednou zopakujte. Teprve takto (napočtvrté) získanou tinkturu používejte k vnitřnímu čištění. Lze ji nakapat i do čaje.

Dále doporučuji pití posilujícího čaje z pelyňku pravého, řebříčku obecného a měsíčku zahradního. Jednu čajovou lžičku směsi (připravenou z výše popsaných bylin rovným dílem) přelijete 1/4 litru vroucí vody a necháte 7 minut louhovat. Čaj pijte třikrát denně před jídlem.

Co vás zajímá o lécích

PhDr. VÁCLAV VOJKŮVKA, poradce ČMKOS

DOTAZ 1: Jsem důchodce a léčím se na vysoký krevní tlak. Nerozumím tomu, když máme bezplatnou lékařskou péči, proč si musím na životně důležité léky doplácet, proč nejsou zdarma. A co vůbec nechápu, proč za tento lék zaplatím v každé lékárně jinou cenu. Není v tom nějaký podvod?

A. B., Ostrava

U všech diagnóz, včetně vysokého tlaku, existuje přinejmenším jeden lék, který se hradí plně ze zdravotního pojištění. Na ostatní léky (pokud se nejedná o volně prodejné léky) se doplácí. Záleží přitom na ošetřujícím lékaři, jaké léky pacientovi předepíše v průběhu léčení. Pokud je konkrétní lék s doplatkem pro pacienta životně důležitý (ne z hlediska vážnosti nemoci, na kterou se léčí), a to zejména z důvodu neúčinnosti jiného léku anebo z důvodu škodlivých vedlejších účinků jiných preparátů, ohrožujících tak pacientovo zdraví, je v moci lékaře tuto problematiku konzultovat s revizním lékařem příslušné zdravotní pojišťovny. Na základě souhlasu této pojišťovny může předepsat zdarma lék, který by byl jinak s doplatkem. Pak má pacient lék plně hrazen.

To, že tzv. v každé lékarně pacient zaplatí jinou částku za lék, není podvod. Rozdílnost cen léků v jednotlivých lékárnách umožňuje obchodní přirážka pro lékárny a distributory, která se pohybuje v určitém rozpětí, rozhodně však není libovolná, ale má právní rámec (viz tabulka). Je nutné poznamenat, že cenová regulace této marže se provádí ve většině států Evropy.

Poskytování léčivých přípravků upravuje § 15 odstavec 5 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, který stanovuje, že ze zdravotního pojištění se hradí při poskytování ambulantní zdravotní péče léčivé přípravky předepsané v souladu se stanovenými omezeními a symboly (I - léčivý přípravek plně hrazený ze zdravotního pojištění, C - částečně hrazený ze zdravotního pojištění, P - plně hrazený pacientem). Uvedený zákon zmocňuje Ministerstvo zdravotnictví ČR k vydání vyhlášky, kterou se stanoví léčivé přípravky plně a částečné hrazené z veřejného zdravotního pojištění. V každé skupině léčivých látek se přitom - jak již bylo uvedeno - ze zdravotního pojištění plně hradí nejméně jedna. V současné době příloha č. 2 zákona č. 48/1997 Sb. definuje 521 skupin léčivých přípravků.

Dikci zákona naplňuje vyhláška č. 57/1997 Sb., kterou se stanoví léčivé přípravky plně hrazené z veřejného zdravotního pojištění a výše úhrad jednotlivých léčivých látek. Tato vyhláška každých 6 měsíců reguluje výši finančního podílu zdravotních pojišťoven na hrazení léčivého přípravku ze zdrojů zdravotního pojištění. Výši hrazení léčiva z pojištění určuje MZ ČR na základě doporučení kategorizační komise, kterou pro tento účel zřídilo.

Další právní úpravu provádí vyhláška č. 343/1997 Sb., kterou se stanoví způsob předepisování léčivých přípravků, náležitosti lékařských předpisů a pravidla jejich používání. Podle této vyhlášky má být před indikací léčebného přípravku pacient informován lékařem nejenom o jeho spotřebě, účinku a případných dalších jeho účincích, ale též o tom, zda se jedná o léčivých přípravek plně nebo částečně hrazený, popřípadě nehrazený z veřejného zdravotního pojištění (recept musí obsahovat některý symbol: I - plně hrazený, C - částečně hrazený, P - nehrazený).

V ČR léčiva podléhají regulaci cen, a to podle zákona č. 526/1990 Sb., o cenách. Jde o dvě základní regulace cen - ze strany Ministerstva financí (MF) ČR a Ministerstva zdravotnictví (MZ) ČR. V prvém případě MF ČR léčiva reguluje ve formě maximálních cen výrobce (obvykle se jedná o léčivé přípravky plně nebo částečně hrazené z veřejných prostředků) nebo formou tzv. věcně usměrňovaných cen (ostatní léčivé přípravky). Maximální cena léčiva je stanovena při uvedení na trh, a to ve výši, kterou výrobce předloží. V dalších letech MF ČR mění každoročně předkládanou cenu léčiva výrobcem jen nepatrně. Uplatňují se při tom především kursovní změny. Dále je regulována výše přirážek za obchodní výkon pro farmaceutický velkoobchod a lékárny, která je společná. Její maximální hodnota je v současné době 32 % z ceny výrobce. Obvyklá dělba přirážek za obchodní výkon je 7 % pro farmaceutický velkoobchod a 25 % pro lékárny. Přirážka za obchodní výkon je v ČR nižší než v zemích EU, ale je také nižší než v ostatních kandidátských zemích.

V druhém případě léčiva reguluje MZ ČR, a to z hlediska výše hrazení z veřejného zdravotního pojištění. Ministerstvo vyhláškou určuje, která léčiva budou plně hrazena ze zdravotního pojištění a která jen částečně (jaká výše). Na základě těchto informací vydává Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR tzv. "Číselník", v němž uvádí ceny léčivých přípravků závazné pro všechny zdravotní pojišťovny. V současné době je v "Číselníku" VZP ČR obsaženo 8113 kódů konkrétních léčivých přípravků a z toho je přibližně 90 % hrazených ze zdravotního pojištění, tudíž z pragmatického hlediska s pevnou cenou (bez nebo s doplatkem).

Z uvedeného vyplývá, že výsledná cena léčiva v lékárně pro spotřebitele je součet ceny výrobce (cena, za kterou lék výrobce prodává na trhu) a obchodní přirážky pro farmaceutický velkoobchod a lékárny (32 %). V případě, že se jedná o lék plně hrazený z pojištění, tak spotřebitel nemá žádný doplatek. Pokud je lék jen částečně hrazen z pojištění, tak vzniká rozdíl, který spotřebitel v lékárně hradí v hotovosti (tzv. doplatky za léky). Tyto doplatky jsou variabilní, neboť záleží na nastavení ceny výrobcem, který může v průběhu roku měnit její výši (nesmí však překročit maximální cenu léku stanovenou MF ČR), a na nastavení obchodní přirážky od subjektů majících na ni nárok, tj. ze strany velkoobchodu a lékárny (nesmí překročit 32 % ceny výrobce). V neposlední řadě doplatky také ovlivňuje stanovená výše hrazení z pojištění, kterou MZ ČR mění jednou za 6 měsíců (změna úhrady může vést ke změně doplatku jen dvakrát ročně). Rozdílnost doplatků v jednotlivých lékárnách je tudíž dána tím, v jaké ceně lékárna léky nakupuje a jakou výši obchodní přirážky si účtuje. Tabulka: Pro přehlednost uvádíme názorný příklad cenové struktury léku (u přirážky v lékárně jsme zvolili 2 možnosti - maximální a nižší marže).

Cenová struktura léčivého přípravku*Cena I*Cena II

Cena léku od výrobce na trhu*100,00 Kč*100,00 Kč

Přirážka velkoobchodu (7 %)*7,00 Kč*7,00 Kč

DPH (5 %)*5,35 Kč*5,35 Kč

Přirážka lékárny (I - 25 %, II - 20 %)*25,00 Kč*20,00 Kč

Výsledná cena v lékárně*137,35 Kč*132,35 Kč

Výslednou cenu v lékárně (z našeho příkladu) zaplatí buď pacient sám, nebo jen zdravotní pojišťovna, či oba dohromady.

J. R., Praha

Je statisticky zjištěno, že v návštěvnosti u lékaře i spotřebě léků opravdu vedeme. Pravděpodobně to není větší nemocností v ČR než jinde ve světě. Důvod je ten, že český pacient si rád ověřuje, zda je diagnóza stanovená jeho lékařem správná, a následně vyhledá zpravidla ještě další dva lékaře, takže se pak léčí na několika "frontách". Tím vznikají "černé díry" v základním fondu zdravotních pojišťoven. Ze zdravotního pojištění se tím neopodstatněně čerpají prostředky jak na dublovaná vyšetření, tak i na léky, které každý z navštívených lékařů předepíše. V tomto smyslu je třeba dát veřejným činitelům za pravdu, že je třeba ušetřit. V řadě zemí EU je to vyřešeno tak, že za podobnou "zdravotní turistiku" si pacient platí cash, tedy ze svého (a ne z pojištění).

A nyní k vlastním statistickým údajům:

Předně je nutné zdůraznit, že jak světová, tak tuzemská spotřeba léčivých přípravků má trvale rostoucí tendenci. O dynamice růstů spotřeby léčiv v ČR vypovídá toto srovnání: v roce 1991 činila tato spotřeba ve finančním vyjádření "jen" necelých 7 miliard Kč, v roce 2002 již přesáhla 47 miliard Kč.

Při vyjádření v DDD/1000 obyvatel/den (definované denní dávky na 1000 obyvatel a den) se v posledních letech pohybuje spotřeba léčiv v ČR mezi hodnotami 1200 - 1300 denních dávek a v prvních dvou čtvrtletí roku 2003 dokonce přesáhla hodnotu 1400 denních dávek. A nyní pro srovnání: spotřeba léčiv v jiných zemích (s výjimkou SR, Maďarska, Francie, kde jsou denní dávky vyšší než v ČR) je nižší a pohybuje se mezi 900 - 1100 denních dávek (SRN, Austrálie, Finsko), nebo výrazně nižší a nepřesahuje ani 900 denních dávek (Švédsko, Holandsko).

Nejen spotřeba, ale i ceny léčiv (vyjádřené jako průměrná cena na trhu) v ČR trvale rostou. V roce 1994 činila průměrná cena jednoho balení léčivého přípravku 67,32 Kč, v roce 2002 to bylo již 141,98 Kč, a tento trend dále pokračuje a v prvním pololetí roku 2003 dokonce přesáhla průměrná cena jednoho balení léčivého přípravku již 150 Kč a činila 156,77 Kč. Je ale fakt, že na zvýšení spotřeby léčivých přípravků a zvýšení cen měly vliv strukturální změny ve spotřebě léčiv, vstup nových léčiv na trh, zvýšení cen některých léčiv na trhu a celkový nárůst spotřeby léčiv.

I když ceny léčiv v ČR rostou, jsou stále nižší než v zemích EU. Průměrná cena jedné léčivé dávky u nás činí 58,8 % průměrné dávky ceny všech zemí EU. U inovativních léčivých látek (tj. takových, u kterých dosud platí patentová ochrana) je to 62,9 % průměrné ceny všech zemí EU. Největší rozdíl je u takových léčivých látek, u nichž na trhu existují generické léčivé přípravky - průměrná cena jedné dávky v ČR činila 31,8 % průměrné ceny všech zemí EU. Shrneme-li výše uvedené údaje, pak lze konstatovat, že ceny léčiv jsou v průměru v ČR ve srovnání s cenami v zemích EU nízké a průměrná cenová hladina se pohybuje kolem 75 % průměrné ceny zemí EU.

To by se sice mohlo jevit jako určitá výhoda, ale problém je v tom, že v ČR je vysoká spotřeba léčiv hrazených (zčásti či zcela) z veřejných prostředků. Léková oblast je velkou zátěží pro zdravotní pojištění a v některých případech i neopodstatněně, jelikož pacient plně nespotřebovává předepsaná léčiva a tyto jsou následně znehodnoceny.

Z uvedených důvodů MZ ČR lékovou problematiku zahrnulo do své konečné verzce koncepce reformy zdravotnictví, kterou bude schvalovat vláda, nejdřív ji však projedná tripartita 26. 2. (již po uzávěrce tohoto čísla K&E). Cílem je zajistit dostupnost kvalitních, bezpečných a účinných léčiv. Ministerstvo zdravotnictví předpokládá v souladu s doporučeními Světové zdravotnické organizace garanci dostupnosti takových inovativních (nových) léčiv, která jsou skutečně zásadním léčebným přínosem pro pacienta, a chce definovat léčiva, která jsou klinicky nejúčinnější a zároveň nejvýhodnější z pohledu na léčbu a navíc umožňují optimální úroveň spolupráce léčeného. Z těchto důvodů pro zajištění dostupnosti léčiv má být nastavena regulační politika rovnováhy mezi neustálým se zvyšování ekonomické náročnosti nových léčiv a finančními zdroji, které je na ně možné v čase uvolnit, aniž by to ohrozilo plynulé financování. Úspěšná regulace růstu nákladů na léčiva může být dosažena pouze racionální farmakoterapií, která je v souladu se standardy doporučených léčebných postupů.