Dopis J. Uhlíře
ministrovi průmyslu:
Odbory již nejsou převodovou
pákou státu a zaměstnavatelů
Praha 31. března 2004
Vážený pane ministře,
obdržel jsem Váš dopis č.j. 12885/04/06300/01000 z 23. března
2004, ve kterém reagujete na vyhlášení stávkové pohotovosti v sektoru
ocelářství s cílem přimět Odvětvový svaz hutnictví železa k jednání
o kolektivní smlouvě vyššího stupně.
S politováním musím konstatovat, že argumentace obsažená ve
Vašem dopise je ve výrazném nesouladu s praxí sociálního dialogu v zemích
s nepřerušeným vývojem tržní ekonomiky, zejména pak kontinentálních států
EU, a bohužel obsahuje jak etatistickou filosofii kolektivního vyjednávání, tak i
již z dávnější minulosti známou vyhrůžku o ohrožení zájmů zaměstnanců.
Chtěl bych věřit, že tento přístup skončil v roce 1989. Protože Vaše argumentace
patrně vychází z jednostranných informací z kruhů zaměstnavatelů,
dovolím si obsáhleji uvést naši argumentaci. Doufám, že jako člen vlády
demokratické země s tržní ekonomikou, a navíc země vstupující do EU, a jako
člen vlády za politickou stranu, která by měla programově prosazovat sociální
partnerství zaměstnanců a zaměstnavatelů (nikoliv tedy "sociální
vazalství"), tuto moji argumentaci přijmete vážně.
1. Sektoriální sociální dialog vedoucí k uzavírání
závazných dohod (v našem případě kolektivní smlouva vyššího stupně - KSVS) mezi
sociálními partnery, tj. zaměstnavateli a zaměstnanci, je jedním z pilířů
tržní ekonomiky v zemích EU. Ostatně tento princip v ocelářství stál
již u samého zrodu Evropských společenství před více než padesáti lety při
vzniku Montánní unie (Dohoda o uhlí a oceli). V hodnotících zprávách Evropské
komise se opakovaně kritizuje neuspokojivý stav sektoriálního kolektivního
vyjednávání v České republice. Sektoriální sociální dialog začíná
v EU překračovat dokonce hranice států, v současné době startuje
například mezi Euroferrem (evropský ocelářský svaz zaměstnavatelů, jehož členem
je i Odvětvový svaz hutnictví železa) a Evropskou federací kováků (jejímž členem
je i OS KOVO), totéž se týká i dalších odvětví.
2. Princip kolektivních smluv vyššího stupně považujeme za nutnou
podmínku potřebné liberalizace pracovního práva, například některé aspekty
flexibility práce nelze i z důvodů dodavatelsko-odběratelských vztahů
(just-in-time apod.) řešit jen v podnikové úrovni. Negativní postoj ke KSVS u
řady zaměstnavatelských svazů zpochybňuje rovněž jejich postavení sociálních
partnerů v RHSD ČR.
3. Musím odmítnout argumentaci, že kolektivní akce zaměstnanců
mají negativní dopady na firmy a potažmo na zaměstnance. Takové akce byly na rozdíl
od demokratických zemí prakticky zakázány v komunistickém bloku a každému je
snad zřejmé, že ekonomickou soutěž komunistické země i jejich podniky prohrály.
Váš argument jsem schopen vyvrátit i ze zkušeností OS KOVO. V našem sektoru
bylo nejvíce kolektivních akcí (včetně přerušení práce) na podporu kolektivního
vyjednávání ve Škodě Auto, a. s., a v loňském roce v Ispatu Nová
huť, a. s. Úroveň automobilky i loňský zázračný ekonomický vzestup INH, a. s.,
snad hovoří jasně.
4. Označení Programu restrukturalizace a business plánů podniků
jako rozhodujících pro kolektivní vyjednávání je možné považovat za porušení
smluvní autonomie sociálních partnerů, nepřijatelné pro evropské odbory. Při
vyjednávání samozřejmě respektujeme principy Programu restrukturalizace, ale
s vědomím, že jak Program, tak i business plány nejsou společným dokumentem
sociálních partnerů. Pokud by tomu mělo být jinak, byli bychom "převodovou
pákou" státu a zaměstnavatelů, a taková doba již snad minula.
5. K přípravě stávky v sektoru ocelářství jsme
přistoupili až poté, kdy se projevila absolutní neschopnost a pravděpodobně i
neochota státních institucí angažovat se v tlaku na svaz zaměstnavatelů, aby
naplnil úlohu sociálního partnera.
6. Není zcela pravdivá informace, že na jednání 11. března 2004
navrhl OSHŽ reálné jednání o KSVS na rok 2005. Zaměstnavatelský svaz podmínil toto
jednání naplněním předpokladů, pro které OS KOVO není kompetentní (dokončení
restrukturalizace dle usnesení vlády ČR č. 1126/2003 a novela zákona o kolektivním
vyjednávání s možností rozšiřování KSVS). Zástupci OS KOVO signalizovali
ochotu (pokud by došlo k iniciativě OSHŽ) prolongovat pro rok 2004 KSVS roku 2003.
Příslušnou výzvu OSHŽ jsem dosud nezaregistroval. Naopak, na podnikové odborové
konferenci v INH dne 30. 3. 2004 se vyjádřil předseda představenstva ing. Chowaniec
v tom smyslu, že vedení INH v souladu se stanoviskem pana Mittala nemá zájem
vést sociální dialog v rámci OSHŽ v prostředí tvrdé konkurence dvou
lídrů sektoru.
7. Na výše uvedené konferenci bylo rozhodnuto nejen o kolektivní
akci v sektoru ocelářství pro jednání o KSVS, ale i o přípravě 24hodinové
stávky v INH, pokud nebude dosaženo dohody o podnikové kolektivní smlouvě.
Vyjednávací stanovisko zaměstnavatele v otázce mezd roku 2004 není možno
označit zatím jinak než jako nemravné. Záměr snížit podíl personálních
nákladů pod 40 % přidané hodnoty by znamenal nejen snížení jak reálných, tak
pravděpodobně i nominálních mezd; tak nízký podíl personálních nákladů na
přidané hodnotě navíc hraničí s feudálním nevolnictvím. Pro informaci: i
ČNB považuje za neinflační podíl až 75 procent. A v regionu, kde je pro vysokou
nezaměstnanost nutné ve zvýšené míře podporovat drobné a střední podnikání,
považujeme za nejúčinnější pomoc apelovat na vyšší koupěschopnost řadových
občanů, zejména zaměstnanců prosperujících podniků. Vlastník jistě nebude svůj
podíl (zde abnormálně vysoký) na přidané hodnotě realizovat u služeb
živnostníků v regionu.
Vážený pane ministře,
respektuji Vás jako ministra průmyslu, nikoliv jako "ministra
průmyslníků", a proto jsem považoval za účelné seznámit Vás s tímto
stanoviskem. Ohrožení českého ocelářství vidím jinde než u sporu o skutečné
sociální partnerství, například v problematice surovinového zajištění pro
ocelářství a slévárenství (šrot, rudy, koks) a v eventuálním nebezpečí přesunu
výrob zejména u nadnárodních společností. V těchto oblastech samozřejmě jsou
odbory připraveny k plné spolupráci.
Ing. JAN UHLÍŘ
předseda OS KOVO |
