Závěry ze společného zasedání centrálního stávkového výboru pro odvětví hutnictví železa a Výkonného vedení OS KOVO:

Dne 5. března 2004 Výkonné vedení OS KOVO jako statutární orgán OS KOVO na základě rozhodnutí své odvětvové sekce hutnictví železa vyhlásilo stávkovou pohotovost pro základní organizace OS KOVO působící v odvětví hutnictví železa. Po dobu stávkové pohotovosti probíhal v jednotlivých podnicích sběr podpisů zaměstnanců pod důvody a cíle pro vyhlášení stávky v odvětví hutnictví železa.

Centrální stávkový výbor a Výkonné vedení OS KOVO konstatují, že k dnešnímu dni bylo sebráno více než 10 000 souhlasných podpisů k vyhlášení stávky ve firmách, kde se výbory ZO OS KOVO aktivně angažovaly v přípravě stávky. V těchto podnicích přesáhl souhlas s účastí na stávce více než 50 procent zaměstnanců (v některých firmách až přes 80 procent).

Ve dvou významných podnicích se však odboroví funkcionáři odmítli angažovat ve prospěch zaměstnanců, a to ve Vítkovicích STEEL, a. s., a zejména v Třineckých železárnách, a. s. Navíc v případě odborové organizace Třineckých železáren výbor ZO OS KOVO původně dal 26. 2. 2004 kladné stanovisko ke stávce a teprve postupem času své rozhodnutí změnil, a tím se zachoval v rozporu se základními principy odborové solidarity. Výsledkem přístupu funkcionářů ZO OS KOVO ve Vítkovicích STEEL a Třineckých železárnách je skutečnost, že v současnosti chybí několik málo procent pro dosažení nadpolovičního souhlasu pro stávku ve skupině firem, které jsou pravděpodobně organizovány v OSHŽ.

Pokud se nezmění postoj odborářů zejména v Třineckých železárnách nejpozději do 28. 4. 2004 (již po uzávěrce tohoto čísla K&E - pozn. redakce), je nuceno Výkonné vedení OS KOVO ke dni 29. 4. 2004, na základě doporučení centrálního stávkového výboru, rozhodnout o nevyhlášení připravované stávky v odvětví hutnictví železa a současně odvolat vyhlášenou stávkovou pohotovost.

Dalším důvodem je to, že v průběhu stávkové pohotovosti obdržel OS KOVO informace, že další velká skupina ocelářských firem vlastněná JUDr. Zemkem (Ferromet Group, s. r. o.) přestala být členem Odvětvového svazu hutnictví železa, což vyvolává pochybnosti o skutečném zastoupení firem v OSHŽ.

Dále Výkonné vedení OS KOVO konstatuje, že vzhledem k současnému ostrému konkurenčnímu až nepřátelskému vztahu dvou zbývajících velkých vlastnických uskupení v OSHŽ ztrácí patrně tento zaměstnavatelský svaz schopnost být sociálním partnerem v sektoru ocelářství.

Centrální stávkový výbor a Výkonné vedení OS KOVO děkují všem členům OS KOVO a všem zaměstnancům, kteří svým podpisem vyjádřili souhlas s kroky Odborového svazu KOVO a s konáním stávky.

Výkonné vedení OS KOVO dále rozhodlo těm základním organizacím OS KOVO v odvětví hutnictví železa, které podpořily přípravu protestních akcí za uzavření kolektivní smlouvy vyššího stupně pro rok 2004 a které se rozhodnou v úrovni své firmy uskutečnit nátlakové akce za své požadavky, a to až po případnou stávku, poskytnout veškerou organizační, materiální a technickou pomoc, a to jak v roce 2004, tak i následujících letech.

Výkonné vedení OS KOVO a centrální stávkový výbor pověřili hutní odvětvovou sekci OS KOVO aby do 14. 5. 2004 provedla rozbor vzniklé situace, včetně vyhodnocení přístupů jednotlivých ZO OS KOVO. Další postup navrhne Výkonné vedení OS KOVO orgánům OS KOVO na základě závěrů tohoto rozboru.

V Praze dne 20. dubna 2004

Ing. JAN UHLÍŘ
předseda OS KOVO za Výkonné vedení OS KOVO

Zaměstnanci Moravanu bez peněz

J. Středula: "Je to nesprávné, sprosté, nemorální!"

Zaměstnanci Moravanu Aeroplanes požadují okamžité vyplacení mezd, které jim dluží zaměstnavatel. Na mítinku konaném před branou podniku 19. dubna dokonce zaznělo, že se odbory pokusí získat dlužné peníze třeba i cestou soudní exekuce.

"Problém s nevyplácením mezd se v Moravanu táhne už 13 měsíců," konstatoval na demonstraci předseda tamní odborové organizace Milan Mazel a dodal: "Naši podnikatelé od nás vyžadují práci, ale nechtějí nám za ni zaplatit. Peníze sice jakž takž nějaké se zpožděním dostáváme, ale přesto tento stav vyvolává hroznou sociální situaci. Musíme si půjčovat. Zaměstnavatel říká: Vždyť vám něco platíme, co byste ještě chtěli? Ale my chceme zaplatit za veškerou práci, kterou jsme již odvedli, jejíž výsledek je ve skladech a za chvíli bude létat na obloze. Zaměstnavatel si musí uvědomit, že za práci se platí, a to nejenom sliby, které neustále slyšíme. Tato firma letos na podzim oslaví 70. výročí svého vzniku. A odborová organizace bude dělat všechno pro to, aby se toho Moravan dočkal ve zdraví, abychom se tady mohli všichni sejít a hlavně abychom už měli tyto ušlé mzdy vyplaceny."

"Chci se vám podívat do očí," oslovil přítomné zaměstnance Moravanu místopředseda Odborového svazu KOVO Josef Středula, "protože vy jste ti stateční, kteří přišli. Nebojíte se, protože bez peněz se žít nedá. Nebude mi vadit, že nedostáváte výplaty pouze v případě, když bude stačit vejít do obchodu a říci: Já jsem z Moravanu. A prodavač by řekl: To je fajn, vezmi si, co chceš, a až budeš mít peníze, tak zaplatíš. Ale pokud musíte prosit své příbuzné a známé, aby vám půjčili na živobytí, kvůli tomu, že se vám nevyplácejí plné mzdy, tak to považuji za lumpárnu nehorázných rozměrů! Pomůžeme odborové organizaci s podáním k soudu, abyste se třeba i přes exekuci nějak k těm penězům dostali. Protože je nesprávné, je sprosté, je nemorální, aby někdo chodil do práce, nepobíral mzdu a doma se akorát hádal, proč ještě u takového zaměstnavatele dělá. Prosím vás: bojujte, nevzdejte se, protože na to oni hřeší!"

Jménem jihomoravských kováků oslovil demonstranty člen Předsednictva OS KOVO ing. Josef Krčmář: "Já i moji kolegové z Jihomoravského kraje vaši situaci dobře známe a snadno ji dokážeme pochopit. Ve stejné situaci totiž byli po dlouhou dobu kolegové ze Zetoru a také z některých dalších podniků."

Hana Veselá, předsedkyně ZO OS KOVO Kovohutě Rokycany: "Po pravdě řečeno nevím, jestli jsem pro, či proti. Sice jsem v tom vyrostla, ale dnes už jsem odvykla a nemám chuť a sílu jít znovu někam manifestovat."

Vladimír Hošek, předseda ZO OS KOVO AXL Semily: "Dříve byl 1. květen zpolitizován, ale to je dle mého soudu již minulostí, a tak se domnívám, že můžeme tento svátek zase začít slavit. O formě slavení nemám žádnou určitou představu - snad nějaké shromáždění, ale průvody už rozhodně ne."

Jiří Hradil, předseda ZO OS KOVO ČKD Blansko: "Jsem spíše pro, i když jde o zprofanovaný svátek. Vzhledem k jeho historii, která nemá s komunisty nic společného, by se slavit měl. Vloni jsem se byl s rodinou na prvomájové oslavy na Špilberku podívat a líbilo se mi to. Myslím, že v tomto duchu by mohly odbory pokračovat."

Zdeněk Vopálenský, předseda ZO OS KOVO Kovofiniš Ledeč nad Sázavou: "Já vůbec nejsem proti, i když pompézní masové akce minulého režimu se mi nelíbily. Na každém režimu je však něco dobré a něco špatné. Oslavy 1. máje byly sice nucené, ale na druhou stranu se všude uklidilo, bylo čisto a pořádek, lidi se sešli a popovídali si. To dnes chybí, lidi se nescházejí, a to mě mrzí, já jsem mezi lidmi rád. Takže já jsem pro, aby se 1. máj slavil, nejlépe nějakou hudebně zábavnou-formou."

10.00 hod.: zahájení s projevem předsedy ČMKOS M. Štěcha

10.05 - 10.30 hod.: Renegáti (hudba od rocku po dechovku)

10.30 - 11.30 hod.: Kamarádi (pořad pro děti)

11.30 - 12.00 hod.: Čerchaňa (pěvecká a taneční skupina romské mládeže)

12.00 - 13.00 hod.: folklórní soubor Partyzán Biotika ze Slovenské Lupče

13.00 - 14.00 hod.: Ondráš (vojenský umělecký soubor - moravské tance)

14.00 - 15.00 hod.: folklórní soubor z Dolního Rakouska

15.00 - 15.20 hod.: Renegáti

16.00 - 18.00 hod.: Kamelot (brněnská folková skupina působící již 30 let)

Letní scéna:

15.20 - 16.00 hod.: ukázky karate, soutěže pro děti, skupina Duel (šerm)

Doprovodné akce:

8.00 - 18.00 hod.: agentura SNIP Brno: příležitostné poštovní razítko a arch ke vstupu ČR do EU (jediná filatelistická akce v ČR) - u pokladen na malém nádvoří

10.00 - 18.00 hod.: informační stánky na velkém nádvoří:

1. Propagace odborových svazů

2. Prodej Magazínu sebevědomého zaměstnance a dalších tiskovin

3. Pracovněprávní poradenství ČMKOS

4. Soutěže

Úvahy v 90. letech

"Vývoj můžu sledovat od roku 1996, kdy jsem se stal za kováky členem jihomoravské regionální rady, tehdy komory. V té době v ní probíhaly polemiky mezi zástupci jednotlivých odborových svazů, zda slavit 1. máj, nebo ne. Bylo to tak půl na půl. Shodli jsme se pouze na tom, že by bylo dobré zpopularizovat odbory, a tak vznikl nápad na propagační jízdu historickou tramvají, vyzdobenou příslušnými transparenty, nápisy a hesly. Posádka bude na všech zastávkách rozdávat letáky na téma Jak založit odbory, co obnáší členství v odborech, kde najít brněnský Dům odborových služeb ap. a také poskytovat bezplatné právní poradenství. Zároveň zjistí nálady mezi lidmi ohledně slavení 1. máje, ale i MDŽ a podle toho padne rozhodnutí, co dál. Tramvaj tehdy vyjela jednou na jaře a jednou na podzim. Pravda je, že se lidi o 1. máji netoužili příliš bavit, vnímali to jako komunistický svátek, a mladí vůbec nevěděli, co jsou odbory a co znamená 1. máj - kromě toho, že je lásky čas. Vysvětlovali jsme, že 1. máj se celosvětově slaví od roku 1890 na paměť stávky dělníků v Chicagu v roce 1886 a že je to svátek nás - zaměstnanců a odborářů, bohužel jej komunisti zprofanovali, což ale na faktech nic nemění. Nekapitulovali jsme. Dospěli jsme k závěru, že je to pro odbory výzva a že je třeba do toho jít, otázka - jakou formou, aby to lidem nepřipomínalo prvomájové manifestace za minulého režimu.

Předehra v roce 2001

Jakousi zkouškou ohněm byla pro nás šestá jízda tramvají 26. 4. 2001, jíž se zúčastnil i tehdejší předseda ČMKOS Richard Falbr. Tuto jízdu jsme tematicky nasměrovali již přímo k Svátku práce. Letáky, které jsme - jako vždy - rozdávali na zastávkách, objasňovaly, jak, kde a proč oslavy vznikly. Na náměstí Svobody, což je rušné místo, jsme dokonce vystoupili s tlampači a snažili se připomenout význam 1. máje. Měli jsme však pocit, že nás kolemjdoucí mají za blázny. Pochopili jsme, že na to musíme jinak. Na každý pád jsme už věděli, že v roce 2002 do toho půjdeme naostro. Jen jsme hledali způsob, jak a kde lidi vhodně oslovit.

Naostro roku 2002

Nakonec jsme vybrali přístaviště Brněnské přehrady, kam ve volných dnech vždy proudí davy lidí. Samozřejmě, pokud je pěkné počasí, a to nám naštěstí přálo A lidi opravdu přišli. Vsadili jsme na kulturní program rodinného typu - celé dopoledne hrála hudba, vystoupila skupina historického šermu, dále cvičitelé severských psů, pro děti bylo připraveno pohádkové představení, nezapomněli jsme ani na občerstvení. Prostě po předchozí zkušenosti z náměstí Svobody jsme se řídili myšlenkou: méně slov a více zábavy. A tentokrát to klaplo, program se líbil rodičům i dětem, byl to velký úspěch.

Jen dodám, že na přehradě slavila před rokem 2002 každoročně 1. máj brněnská organizace ČSSD, a když toho roku zjistila, že místo máme zamluvené již my, chtěla s námi oslavy uspořádat společně. To jsme odmítli, protože jsme si zásadně nepřáli žádné zpolitizování naší akce. Proto tenkrát sociálně-demokratický 1. máj proběhl jinde.

Rok 2003: ještě dokonaleji

Úspěch 1. máje 2002 nás velmi povzbudil a na půdě regionální rady přestaly být pochybnosti o tom, jak - a zda vůbec - Svátek práce slavit. Pro rok 2003 jsme vybrali brněnskou dominantu - hrad Špilberk (ČSSD jsme nechali °jejich° přehradu). Má tu výhodu, že po víkendovém obědě sem °zabloudí° většina Brňáků, ať už na procházku do hradního parku nebo na prohlídku objektu, takže nás neminou.

Na velkém nádvoří účinkovala po celou dobu kapela, vystoupily folklórní soubory z Dolního Rakouska, romská taneční skupina, cimbálová muzika, pro nejmenší se hrála pohádka Jak šel Honza do Evropy a vyvrcholením bylo strhující šermířské představení. Opět nechybělo občerstvení a náladu nezkazilo ani počasí, které se i napodruhé vydařilo. Lesk celé akci dodal tehdejší vyslanec a vedoucí delegace Evropské komise v ČR Ramiro Cibrian, který v hodinové diskusi odpovídal na otázky ke vstupu naší země do EU. Do této debaty se zapojili i předseda ČMKOS Milan Štěch a místopředseda ČMKOS Milan Málek, jimž se oslavy na Špilberku líbily natolik, že následně na Radě předsedů ČMKOS iniciovali, aby se další rok akce pojala již celostátně pod střechou ČMKOS. 1. máj se líbil i rakouským kolegům, kteří to celé vysílali °živě° na internetu. Prostě super.

Co se týče finanční stránky věci - protože jsme vloni vymysleli velkorysejší a bohatší program než předloni a nestačily by peníze z rozpočtu rady, vyzvali jsme jihomoravské základní organizace ze všech odborových svazů ke sponzoringu. A tak se i stalo - jedna třeba zakoupila lízátka, druhá pódium k vystoupení řečníků a umělců, třetí pro změnu propagační materiály atd.

Rok 2004: ujme se nová tradice?

Letos budeme pokračovat v tom, co se osvědčilo. Ověřili jsme si, že nejlepší forma oslav je majáles, kdy se nikomu nic nevnucuje. Žádné dlouhé řečnění, hlavně dobré jídlo a pití a skvělá, pestrá zábava na úrovni. Program - tak jak loni i předloni - bude stát na vystoupení hudebních a tanečních skupin a pořadech pro děti, oblíbeném šermu, objeví se i příběh intrik a lásky z dob Ludvíka XV. Novinkou jsou vědomostní soutěže o zajímavé dárky a nakonec tzv. překvapení regionální rady, které v tuto chvíli nemohu prozradit. Jako tahák je připravena doprovodná akce reklamní agentury SNIP Brno, která jako jediná bude vydávat příležitostní razítko a arch ke vstupu ČR do EU.

Oproti loňsku se 1. máj nebude odehrávat jen na velkém nádvoří hradu, ale i na malém nádvoří a letní scéně - terase východního bastionu, takže pojme mnohem více lidí. Počítáme s větší návštěvností, protože letošní zábavně-společenský den není uchystán jen pro Brňáky nebo Jihomoraváky. 1. máj je oficiálně vyhlášen jako všeodborová celostátní akce, a tak jsme znovu v očekávání, jak to dopadne. Nakolik se dostaví lidé odjinud a zdali napotřetí vyjde počasí, se uvidí. Jediné starosti, které letos nemáme, jsou finanční, protože je převzala ČMKOS. Celý rozpočet ve výši 147 000 Kč zaplatí jednotlivé odborové svazy sdružené v konfederaci.

Pro úplnost uvádím, že před 1. květnem opět pojede Brnem historická tramvaj, která bude obyvatele a návštěvníky jihomoravské metropole na tuto oslavu Svátku práce zvát. Tentokrát dokonce dvakrát: 27. 4. a 29. 4.

Děláme tedy vše pro to, aby lidé přišli a aby si nemysleli, že 1. květen je svátek komunistů. 1. máj chceme slavit lehkou zábavnou formou, nevtíravě a nenuceně. Pokud v této tradici uspějeme, budu opravdu rád, protože jsme se nesnažili marně."

Právní servis

JUDr. VILÉM PEŘINA, Metodické pracoviště OS KOVO Ústí nad Labem

J. Č., Praha

Dotaz svědčí o hrubé nedbalosti příslušného odborového orgánu při správě nemovitého odborového majetku.

Problém není ve změně názvu či právní formy podnikání firmy, u níž vaše odborová organizace působí, ale v tom, že jako vlastník rekreačního zařízení je v katastru nemovitostí stále zapsán Závodní výbor ROH (ten měl dle dřívějších předpisů právní subjektivitu), kdežto prodávajícím je ZO OS KOVO při a. s. XY.

Aby příslušný katastrální úřad povolil vklad vlastnického práva na nového majitele, je nutno katastrálnímu úřadu doložit právní nástupnictví vaší ZO OS KOVO po Závodním výboru ROH. Právní nástupnictví pro potřeby zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí osvědčuje Majetková, správní a delimitační unie odborových svazů, se sídlem Nám. W. Churchilla 2, 113 59 Praha 3 - Žižkov. K žádosti o vydání osvědčení o právním nástupnictví doporučuji přiložit potvrzení centrály OS KOVO v Praze o zápisu vaší ZO v rejstříku organizačních jednotek OS KOVO, včetně organizačního čísla, a dále formulář Českého statistického úřadu s přiděleným identifikačním číslem. Vhodné je žádost ještě doložit aktuálním výpisem z katastru nemovitostí, o jaké nemovitosti se jedná.

Osvědčení o právním nástupnictví pak zašlete příslušnému katastrálnímu úřadu, který vyznačí změnu názvu vlastníka předmětných nemovitostí. Potom lze podat nový návrh na vklad vlastnického práva s příslušnou kupní smlouvou.

V této souvislosti upozorňuji, že podle § 25 Stanov OS KOVO (schválených na III. sjezdu OS KOVO v Praze dne 21. - 23. 6. 2001) je ZO OS KOVO povinna v případě zcizení nemovitého odborového majetku, včetně jeho vkladu do obchodní společnosti, nadace nebo jiné právnické osoby, toto oznámit OS KOVO. Pokud byl nemovitý majetek nebo jeho část získán z půjček či dotací OS KOVO nebo jiných odborových organizací (například bývalé Okresní a Krajské odborové rady, České odborové rady či přímo Ústřední rady odborů) a ZO OS KOVO chce tento majetek zcizit, vložit do obchodní společnosti, nadace nebo jiné právnické osoby, je povinna tento záměr projednat s Předsednictvem OS KOVO. Vyplývá-li tak z nabývacího titulu k tomuto majetku, je i povinna požádat Předsednictvo OS KOVO o předchozí souhlas.

A. P., Turnov

Bez bližší identifikace stavby kolny, tedy bez zjištění jejího stavebního charakteru, nelze jednoznačně odpovědět na váš dotaz.

Podle § 2 odst. 2 zákona č. 344/1992 Sb., katastrální zákon, ve znění pozdějších předpisů, se totiž v katastru neevidují drobné stavby.

Pojem drobné stavby definuje ustanovení § 55 odst. 2 písm. a) zákona č. 50/1976 Sb., stavební zákon, jako stavbu, k jejímuž pořízení postačuje ohlášení stavebnímu úřadu. Není tudíž zapotřebí stavebního povolení. V některých případech však může stavební úřad stanovit, že ohlášenou drobnou stavbu lze provést jen na základě stavebního povolení.

Bližší vymezení pojmu drobné stavby dále obsahuje ustanovení § 139b odst. 7 stavebního zákona, dle kterého jsou drobnými stavbami stavby plnící doplňkovou funkci ke stavbě hlavní. Toto ustanovení pak uvádí taxativní výčet drobných staveb. Mimo jiné je drobnou stavbou i stavba s jedním nadzemním podlažím, pokud zastavěná plocha nepřesahuje 16 m2 a výška 4,5 m. Předpokládám, že této definici vyhovuje i vámi zmiňovaná stavba kolny.

Jestliže stavba kolny splňuje kritéria drobné stavby, je nutné příslušnému katastrálnímu úřadu odpovědět, že stavba kolny je stavbou drobnou, která se v katastru neeviduje (doporučuji doložit vyjádřením příslušného stavebního úřadu).

Pokud stvba kolny neodpovídá charakteru drobné stavby, a je tudíž stavbou, která se v katastru eviduje, je nutno ji nejprve "zlegalizovat" ve smyslu stavebního zákona (dodatečné stavební povolení, kolaudace) a na základě kolaudačního rozhodnutí nechat v katastru zaevidovat.

V otázce případné možnosti soudního vymáhání náhrady škody na původním majiteli, vzniklé v souvislosti se zaevidováním stavby kolny do katastru, nelze přehlédnout obsah příslušné kupní smlouvy a obsah znaleckého posudku, určujícího cenu vámi koupených nemovitostí. Doporučuji v této věci konzultaci s advokátem.

K. T., Přelouč

Z ustanovení § 10 odst. 1 písm. d) zákona č. 344/1992 Sb., katastrální zákon, ve znění pozdějších předpisů, plyne povinnost vlastníků a jiných oprávněných ohlásit katastrálnímu úřadu změny údajů týkající se jejich nemovitostí, a to do 30 dnů ode dne jejich vzniku, a předložit listinu dokládající onu změnu.

Takovouto změnou je i změna jména nebo příjmení fyzické osoby. Nesoulad osobních údajů vlastníka zapsaných u příslušné nemovitosti v katastru s údaji v kupní smlouvě by byl nepochybně překážkou k úspěšnému návrhu na vklad vlastnického práva na kupujícího. Doporučuji proto, abyste ještě před podáním návrhu na vklad vlastnického práva ohlásila příslušnému katastrálnímu úřadu změnu vašeho příjmení a tuto změnu doložila, například ověřenou kopií oddacího listu nebo výpisem z matriky. Změnu jména či příjmení lze také ohlásit i ústně u katastrálního úřadu. V tomto případě je možné změnu jména nebo příjmení doložit navíc i občanským průkazem. V tomto případě katastrální úřad vyhotoví protokol o ohlášení změny a uvede doklad, kterým byla změna doložena.

Možný vzor ohlášení změny příjmení:

Přelouč, 25. 3. 2004

Katastrální úřad v Pardubicích, Čechovo nábřeží 1791, 530 86 Pardubice

Ohlašovatel:

Karla Tichá, r. č. 70 62 11/0328, trvale bytem Hradecká 6, 535 01 Přelouč

Věc: oznámení změny příjmení

Ohlašuji katastrálnímu úřadu, že se provdáním změnilo moje příjmení z původního Kratochvílová, na nové, Tichá.

Žádám, aby na listu vlastnictví (LV) č. 2160 pro katastrální území (k. ú.) Přelouč a obec Přelouč, kde je veden v mém výlučném vlastnictví byt č. 2, v budově č. p. 6, ul. Hradecká, Přelouč, včetně příslušných spoluvlastnických podílů na společných částech domu a pozemku, byla zapsána změna mého příjmení.

Karla Tichá, Hradecká 6, 530 86 Přelouč

Příloha:

Není protidrogový program ve školce předčasný?

Mgr. DAGMAR NOVÁKOVÁ, psycholožka, Institut Filia

K. Z., Pardubice

Prevence, předcházení nějakému jevu nebo nemoci, patří ve všech oblastech života a zdraví k nejúčinnějším postupům k řešení dané problematiky. Platí to i pro drogové závislosti. Cílem protidrogové prevence je to, aby co nejméně dětí a mladých lidí experimentovalo s drogami nebo se na nich stalo závislými. Jde o to, aby se mladí chovali bezpečně vzhledem ke svému zdraví.

S prevencí je třeba začít včas - dřív, než se u dětí vytvoří škodlivé postoje k drogám, protože dodatečně se špatně ovlivňují. Proto je jasná snaha odborníků o co nejranější formování správných postojů. Představme si to jako vytváření jakéhosi tunelu, který by měl člověka vést pryč od drog, a právě v předškolním věku je šance, že začneme tento tunel vytvářet tím správným směrem dříve, než se pod vlivem někoho nebo něčeho jiného začne pohybovat směrem k drogám. Prostě prevenci je třeba zahájit v době, kdy máme opravdu jistotu, že drogy děti ještě nezaujaly pod vlivem starších kamarádů a nevhodných informací z různých jiných zdrojů.

Několikaletá zkušenost s realizací dlouhodobých preventivních programů institutu Filia v mateřských školách umožňuje rozpoznávat určité trendy týkající se populace dětí předškolního věku. Zatímco před cca šesti sedmi lety děti věděly "jen", co je to kouření a alkohol, a povídání o drogách se omezovalo spíše na problematiku správného užívání (tedy nezneužívání) léků, v současnosti děti spontánně mluví o drogách samy. Když je s nimi probírána podpora a poškozování zdraví, sdělují své zkušenosti s nálezy stříkaček na hřištích a v parcích. To jen potvrzuje nutnost zařazovat do preventivních programů specifické bloky o drogách a následcích jejich užívání. Samozřejmě se tak děje citlivě a nenásilně, formou odpovídající předškolnímu věku - tj. přes pohádkové příběhy (jinak by tomu ani děti nerozuměly).

Jak se snížila nemocenská?

JUDr. ZDENĚK HÁJEK, právní poradce ČMKOS pro sociální zabezpečení

S. E., Brno

Nelze konkrétně spočítat, o kolik dostanete letos při nemoci méně, než byste dostala v loňském roce. Nemocenské se stanoví procentní sazbou z denního vyměřovacího základu a ten je u každého, respektive u většiny lidí, rozdílný. Jako je rozdílná výše jejich hrubých mezd, platů a dalších příjmů z výdělečné činnosti za rozhodné období, z nichž a z něhož se vyměřovací základ stanoví. Rozhodným obdobím je od ledna letošního roku namísto čtvrtletí 12 kalendářních měsíců před kalendářním měsícem, v němž vznikla pracovní neschopnost. Od 1. 1. 2004 se za prvé 3 dny pracovní neschopnosti snížila procentní sazba na polovinu (z 50 %), tedy na 25 procent. Od 4. dne nemoci činí - stejně jako dříve - 69 % denního vyměřovacího základu.

Ten vypočteme tak, že úhrn hrubých příjmů (vyměřovací základ) vydělíme počtem kalendářních dnů za rozhodné období. Denní vyměřovací základ se pak ještě upravuje neboli redukuje. Do 31. 12. 2003 se z úhrnu příjmů pojištěnce hodnotila plně částka 480 Kč, z částky od 481 Kč až 690 Kč 60 % a k částce nad 690 Kč se při stanovení denního vyměřovacího základu nepřihlíželo. Od ledna 2004 se vyměřovací základ snížil, neboť pro výši nemocenského poskytovaného po dobu prvních 14 dnů pracovní neschopnosti se při stanovení vyměřovacího základu 480 Kč započítává pouze z 90 procent.

U osob samostatně výdělečně činných se denní vyměřovací základ zjistí tak, že se vyměřovací základ (úhrn měsíčních vyměřovacích základů pro zálohy placené na pojistné na důchodové pojištění) za rozhodné období vydělí počtem kalendářních dnů tohoto období. Do počtu kalendářních dnů se nezahrnují ty, které připadají na kalendářní měsíce, za které se neplatí zálohy na pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti.

Důchodové reformy v Evropě - zkušenosti pro ČR (II.)

JUDr. ZDENĚK HÁJEK, poradce ČMKOS pro sociální zabezpečení

Důchodové reformy ve třech zemích, které se rozhodly pro NDC systém:

Přechod na příspěvkově definovaný NDC systém u starobních důchodů prosazovala v rámci důchodové reformy dlouho i současná koaliční vláda, když České republice dávala za vzor právě švédskou důchodovou reformu. Proto je vhodné se s touto reformou seznámit podrobněji, včetně porovnání podmínek, které byly pro přechod na NDC systém ve Švédsku a které jsou v České republice, a zhodnotit společné znaky důchodových reforem v některých zemích, které na tento systém přešly, včetně pozitiv a negativ této systémové změny. Pro seznámení se detailněji s problematikou příspěvkově definovaného systému uvádíme i zkušenosti z reforem v Polsku a v Itálii.

K reformám se v těchto zemích přistoupilo: v Itálii roku 1995, v Polsku a ve Švédsku v roce 1999.

Švédská důchodová reforma

Důvodem reformy ve Švédsku byl stejně jako v ostatních zemích zejména nepříznivý demografický vývoj a hrozba zvyšování příspěvkové sazby. Důchod byl vypočítáván z 15 let s nejvyššími příjmy při minimální době 30 let pojištění, což vedlo k redistribuci příjmů od zaměstnanců s dlouhodobou pracovní aktivitou a stálou mzdou k zaměstnancům s kratší pracovní aktivitou, ale rychlým osobním růstem. Příspěvková sazba se měla podle odhadů do roku 2030 zvýšit z  18 % až na 30 procent. Důchodová reforma byla ve Švédsku intenzívně diskutována na odborné úrovni a v parlamentu i prostřednictvím sdělovacích prostředků mezi občany. "Švédská zkušenost" je potvrzením toho, že jedním z nezbytných předpokladů úspěšnosti důchodové reformy je široká odborná a veřejná diskuse vedoucí k potřebnému konsensu a připravenost reformy (diskuse o změnách trvala v této zemi 20 let). Švédsko také mělo na rozdíl od ostatních zemí další přednosti, které zmiňujeme v porovnání podmínek ve Švédsku s podmínkami v České republice.

Základem zůstalo ve Švédsku průběžné financování důchodového systému. Příjem starobního důchodce je tvořen důchodem z I. pilíře, což je průběžně financovaný systém (NDC), v němž je výše důchodu odvozena od celoživotních příjmů, a dávkou z II. pilíře - povinného fondového příspěvkově definovaného systému (FDC). Fondy II. pilíře jsou soukromé i státní a příspěvky občanů jsou v nich akumulovány a kapitalizovány. Významný je ve Švédsku III. pilíř, do něhož je v tomto státě zařazeno vedle individuálního i zaměstnanecké penzijní připojištění (zaměstnanecké důchodové soustavy na základě kolektivních smluv), kterého se účastní téměř všichni zaměstnanci. Minimální důchodový věk pro důchod z NDC systému je 61 let. Zavedení ekvivalence (těsnější vazby mezi příspěvky a dávkami) odstraňuje finanční pobídky k časnému odchodu do důchodu. Aktiva na individuálních účtech jsou přizpůsobována vývoji průměrných příjmů. V NDC systému mezipříjmová solidarita v klasické podobě neexistuje. Redistribuce v systému je zajištěna pouze existencí garantované penze hrazené ze státního rozpočtu a zápočtem některých nepříspěvkových dob, krytých také ze státního rozpočtu. Smyslem "zaručeného důchodu" je garantovat určitý spotřební standard důchodcům s žádnými nebo nízkými důchody. Plný zaručený důchod je vyplácen po 40 letech trvalého pobytu od 65 let věku. Při kratší době trvalého pobytu je za každý chybějící rok krácen. Snížen je i pro osoby žijící v manželství (cca o 11 procent). V původním systému činila výše náhrady, včetně důchodů ze zaměstnaneckých schémat, 65 až 75 % předdůchodových příjmů, v novém systému se předpokládá dosažení náhradové míry 70 % v 65 letech.

Původní dávkově definovaný systém v Polsku byl financován příspěvkovou sazbou ve výši 45 % hrubé mzdy placené zaměstnavateli. Vedle důchodového pojištění z něho bylo hrazeno i nemocenské a úrazové pojištění. Systém nebyl a není jednotný. V Polsku existují oddělené důchodové soustavy pro zaměstnance, zemědělce, ozbrojené složky a pro soudce a prokurátory. Nárok na starobní důchod vznikal mužům v 65 letech při nejméně 25 letech zaměstnání a ženám v 60 letech při nejméně 20 letech zaměstnání. Některé profesní skupiny zaměstnanců a ženy se 30 lety zaměstnání měly nárok na důchod již v 55 letech. Původní důchodový systém zabezpečoval relativně vysoké starobní důchody, které v průměru dosahovaly 70 % předdůchodových příjmů. Náklady na důchody přesáhly 13 % HDP. Systém musel být subvencován ze státního rozpočtu. Bez reformy by se výdaje na důchody zvýšily v roce 2050 na 17,32 % HDP. Důvodem reformy také bylo zvýšení počtu důchodců (jejich počet v době před reformou vzrostl jednak v důsledku rozšíření možností odejít do předčasného starobního důchodu a jednak v důsledku výrazného poklesu porodnosti a zvýšení indexu závislosti). Počet osob 65letých a starších by měl podle prognóz dosáhnout v roce 2050 26 až 30 procent.

Reformovaný důchodový systém v Polsku je tvořen třemi pilíři. I. pilířem je průběžně financovaný příspěvkově definovaný systém (NDC) s individuálními účty spravovanými státem. II. pilíř je fondový příspěvkově definovaný systém povinný pro osoby narozené v roce 1969 a dříve (starších ročníků se netýká, nebo jen částečně). III. pilíř tvoří dobrovolné spoření na důchod. Vedle individuálního životního pojištění zahrnuje také zaměstnanecké penzijní plány. Součástí NDC systému je minimální (zaručená) penze při dosažení důchodového věku (muži 65 let, ženy 60 let) a získání minimální příspěvkové doby (muži 25 let, ženy 20 let). Minimální důchod doplňuje důchody z  I. a II. pilíře do výše "garantovaného příjmu" (cca 28 % průměrné mzdy v národním hospodářství). Růst minimálního důchodu nesmí být z hlediska jeho indexace nižší než inflace. Z náhradních dob se v NDC systému započítávají doby, po kterou občan pobíral podporu v nezaměstnanosti, byl na mateřské nebo rodičovské dovolené, vykonával povinnou vojenskou službu nebo pečoval o invalidního člena rodiny. Nehodnotí se již doba vysokoškolského studia. Minimální důchodový věk je stanoven 60 let pro ženy a 65 let pro muže. Minimální doba příspěvků není stanovena. Pro všechny osoby narozené po roce 1948 platí, že při odchodu do důchodu v roce 2006 mohou odejít nejdříve při dosažení důchodového věku, neboť byla zrušena možnost předčasného odchodu do důchodu. Polsko zvolilo pro zvyšování aktiv na individuálních účtech indexaci ve výši 75 % míry růstu příspěvkové báze. Důchody jsou od roku 1999 indexovány minimálně ve výši předpokládané míry inflace plus 20 % růstu reálných mezd. Celková výše příspěvků na sociální zabezpečení se snížila ze 45 % na 36,59 % hrubé mzdy (19,52 % jde na starobní důchody, zbytek na důchody invalidní a pozůstalostní a na úrazové a na nemocenské pojištění).

Reforma neprobíhá v Polsku bez obtíží. Byla provedena bez dostatečné přípravy. Legislativa byla přijata ve spěchu, důchodový úřad nebyl připraven, jsou potíže s identifikací plateb do systému, nefunguje informační systém a zavádění individuálních účtů se zpožďuje. Na počátku reformy dosahovala chybovost 50 % a 95 % transferů do fondů nebylo uskutečněno. Zhoršil se výběr pojistného. Jak vyplývá z různých studií, přechod na NDC systém zřejmě povede k výraznému snížení náhrady příjmů. Například u pojištěnců narozených v roce 1949 činila míra náhrady čistých předdůchodových příjmů (výše starobního důchodu poskytovaného z DB systému) u mužů 60 % a u žen 50 %, zatímco u pojištěnců narozených roku 1974 to je u mužů 40 % a u žen 30 % (půjde již o starobní důchody poskytované z NDB systému). Negativem polské reformy je i skutečnost, že investiční činnost soukromých důchodových fondů dosud nedosahuje kladných reálných výnosů.

Italská důchodová reforma

Během 80. a 90. let se výdaje penzijního systému v Itálii sedminásobně zvýšily. Příčinou byla zejména velice špatná demografická situace, roztříštěnost systému do různých oddělených pracovních kategorií s různými privilegii a značná velikost šedé ekonomiky. Velkým problémem byl vysoký počet zaměstnanců najímaných na nové druhy krátké smluvní práce, kteří nepřispívali do systému (až 2 milióny osob) a výrazně "měkké" podmínky nároku na dávky.

Reformní kroky se v Itálii uskutečnily ve třech etapách. Byl zaveden výpočet důchodu z celého pracovního života a silná redukce jeho výše při dřívějším odchodu do důchodu (v celém systému je kladen důraz na co nejdelší udržení člověka v pracovním procesu). Již v roce 1992 došlo ke zvýšení důchodového věku z 55 na 65 let pro muže a z 50 na 64 let pro ženy. Minimální zákonná doba pojištění se zvýšila z 15 na 20 let. V roce 1995 se změnil výpočet dávek. Výše pojistného je dána i koeficienty zohledňujícími stupeň růstu HDP. Umožněna je větší flexibilita odchodu do důchodu. Reformou je také sledováno, aby se eliminoval vznik relativně mladých důchodců, kteří pak vstupují již zajištěni v rámci důchodového systému na trh práce, a tím jsou zvýhodněni a stávají se "nekalou konkurencí" pro mladé nezaměstnané. Nový systém zavedl II. pilíř, v němž každý zaměstnanec může investovat podle stanovených pravidel část pojistného do zaměstnavatelského fondu a obdržet pak starobní penzi z doplňkového systému. Účast na penzijním připojištění je dobrovolná, ale pro osoby, které reforma "zastihne plně" (na které se bude vztahovat již jen důchod z NDC systému), je účast v něm povinná. Část svých závazků tak stát reformou přenesl na zaměstnavatele a na zaměstnance.

Srovnání reforem

Důchodové reformy v uvedených státech jsou potvrzením skutečnosti, že neexistuje univerzální podoba NDC systému. Některé společné rysy však lze vysledovat:

* Pro zachování rovnováhy mezi výdaji a příspěvky musí být vytvořeny rezervní fondy.

* Pojištěnci s celoživotní pracovní aktivitou jsou "zvýhodňováni" vyššími důchody.

* Mezipříjmová solidarita existuje v určitém rozsahu mimo pojistný systém hrazením minimálních důchodů a náhradních dob.

* Nevyplácí se podcenit a "urychlit" přechod na NDC systém.

* Nejsou-li dány základní podmínky, je lépe systémovou změnu neprovádět.

* Prostředky na účtech je třeba indexovat a důchody valorizovat.

* Nízkou míru náhrady předdůchodových příjmů je třeba kompenzovat minimálními důchody nebo vyrovnávacími sociálními dávkami.

* Zápočet náhradních dob je třeba i při změně jejich rozsahu zachovat.

* Nepopulární změny parametrů systému nejsou tak zřetelné jako v DB systému, což je výhodné pro politiky a nevýhodné pro pojištěnce.

* Odolnost NDC systému vůči politickým rizikům není absolutní. Rozhodnutí o indexaci příspěvků nebo o tom, za jaké náhradní doby bude platit stát, jsou politická.

* Sporná je i transparentnost systému. Některými je považován za méně průhledný než DB systém, neboť odhad důchodu je mnohem obtížnější - vzhledem k tomu, že výše vypláceného důchodu závisí na změně průměrného věku dožití.

* Je nebezpečí, že přechod na systém NDC bude začátkem privatizace veřejného (základního) důchodového systému.

* Důsledkem snížení míry náhrady u některých skupin zaměstnanců jsou vyšší výdaje státu ze státního rozpočtu (zejména na minimální důchody) a zvýšení tlaku na výdaje z jiných sociálních systémů.

* Je nezbytné mít dobře připravenu administrativní infrastrukturu, jinak systémová změna znamená administrativní chaos.

Podmínky pro přechod na NDC systém ve Švédsku a v České republice

* Českou republiku čeká daleko nepříznivější demografický vývoj než Švédsko. Index závislosti, který byl v polovině 90. let ve Švédsku 48 %, se má v roce 2035 stabilizovat, zatímco v České republice se má poměr důchodců a plátců pojistného zvýšit ze současných cca 55 % (asi 1 : 2) na 106 % (asi 1 : 1) v roce 2055.

* Česká republika nemá zřízen žádný rezervní fond, zatímco Švédsko může čerpat prostředky z již dříve existujících "financovaných účtů", které si vytvořilo desítky let před zavedením NDC systému.

* Ve Švédsku byl zřízen národní doplňkový systém již v roce 1960, zatímco v České republice bylo zavedeno penzijní připojištění se státním příspěvkem až v roce 1994, průměrný příspěvek účastníků penzijního připojištění nedosahuje ani 400 Kč měsíčně a nejméně jsou v něm zúčastněny ty generace, jichž by se snížení míry náhrady v novém systému nejvíce týkalo.

* Zaměstnaneckým penzijním připojištěním je ve Švédsku pokryto 90 % zaměstnanců, zatímco v České republice dosud tato forma připojištění neexistuje (od novely zákona č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem, mají zaměstnavatelé možnost přispívat na penzijní připojištění svých zaměstnanců z nákladů).

* Ve Švédsku činily výdaje na důchody před zahájením reformy 11,5 % HDP a měly by se snižovat. V České republice v roce 2002 činily výdaje na důchody 9,3 % HDP, ale dle MPSV, pokud nedojde k zásadním úpravám systému, vzrostou po roce 2055 až na 19 % HDP (přes 55 % výdajů na důchody nebude kryto pojistným). Podle některých expertů MPSV by bylo možné připustit zvýšení výdajů na důchody na 15 % HDP.

ČMKOS již v minulosti odmítla myšlenku privatizace základního důchodového systému ve smyslu přechodu na kapitálové povinné důchodové spoření (FDC), včetně jeho částečné privatizace. Formu kapitálového spoření podporuje v rámci rozvoje doplňkových důchodových systémů. Pokud by Česká republika realizovala přechod na NDC systém po vzoru Švédska, neznamenalo by to vzhledem k rozdílným podmínkám těchto zemí, že by tato reforma přinesla stejný efekt jako ve Švédsku. Rozhodně by nemohla podle názoru ČMKOS zaručit stejně vysoké náhradové míry a zároveň dosáhnout finanční stability důchodového systému. NDC systém by byl pro Českou republiku ovšem přijatelnější než systém kapitálového povinného důchodového spoření (FDC). Z různých analýz vyplývá, že většiny efektů, kterých je dosaženo přechodem u starobních důchodů na NDC systém, může být také dosaženo parametrickými změnami současného průběžně financovaného dávkově definovaného systému (DB). Proto ČMKOS vládu požádala o detailnější rozpracování varianty zachování současného systému při provedení některých jeho parametrických změn.