Pohled na areál Železáren ve Veselí na Moravě působí impozantně a svědčí o tom, že kdysi zažil to, čemu se říká "zlaté časy". Ty ostatně trvaly až do roku 1990, kdy firma dávala chléb víc než 2000 obyvatel Dolnomoravského úvalu. O prodej svých špičkových produktů - tažených i svařovaných ocelových trubek a nejrůznějších profilů - do tuzemska i zahraničí neměla pražádné obavy. Dnes však - jak ukazuje i tato reportáž - ve Veselí není vůbec důvod k veselí.

Na přelomu let 1994/1995 se Železárny Veselí staly, společně se Železárnami Hrádek i Železárnami a Válcovnami trub Chomutov, součástí impéria, které patří JUDr. ing. Zdeňku Zemkovi (od loňska se uskupení nazývá Ferromet Group, s. r. o.). "Patřit do tohoto impéria, jak se brzy ukázalo, není žádnou výhrou v loterii," uvádí předseda ZO OS KOVO ing. Jan Jagoš. "Od té doby se v rámci restrukturalizace celé výrobní skupiny provoz ve Veselí postupně omezuje a roku 1998 z něho odešly první desítky tzv. přebytečných zaměstnanců. Tento trend se nezastavil. Dnešní stav pracovníků činí již jen zhruba 550 a do konce roku odejde branou továrny naposledy, podle záměru managementu, další stovka místních železářů." A kdo ví, zdali jde o číslo konečné. Situace ve Veselí se v posledních letech čím dál více podobá jak chomutovské, tak i hrádecké. Zemkovu impériu se chronicky nedostává provozního kapitálu na nákup surovin, údržbu i výplaty mezd ve sjednaných termínech.

"A jako by této naší finanční chudokrevnosti nebylo dost, začala na trhu chybět i vstupní surovina, zatímco poptávka po našich produktech neustává a po vstupu do EU se nesporně mnohonásobně zvýší, a to i směrem na západ," dodávají další členové závodního výboru - Jiří Sečkař, Vladimír Kočiš, Jaroslav Bíla - přítomní naší reportáži.

Obě divize, 1 - tažírna trub i 2 - svařovna trub a pozinkovna, neměly v minulosti, ani nemají v současnosti, žádné problémy s odbytem svých výrobků. Naopak je trápí latentní nedostatek vstupní suroviny, který podvazuje jejich komerční aktivitu. Odboroví funkcionáři za tuto krizovou situaci viní management, který není schopen zabezpečit životaschopnost svého podniku, a proto se musí neustále propouštět. "Teď je zrovna na řadě 35 lidí ze svařovny a pozinkovny," posteskli si. "Přitom manažerů v poměru k počtu dělníků nejen neubývá, ale dokonce jich přibývá. Dříve jsme tu měli pouze jeden podnikový management, kdežto nyní má každá divize svůj vlastní, a přitom své základní úkoly - opatření vstupních surovin - neplní."

Za dobrotu na žebrotu

Rok 2001 se pro Železárny Veselí a jejich zaměstnance stal osudovým. Nejprve v dobrém slova smyslu. Protože vlastní management nebyl schopen zajišťovat pro plynulou výrobu a plnění zakázek dostatečný přísun surovin, pronajal část své výrobní kapacity (3. divizi) - tažírnu oceli i s 136 pracovníky - (a to na 10 let) dceřiné společnosti a. s. Třinecké železárny, firmě Trifinal. Po prvotních odbytových problémech se tato "dceřinka" chytila, zajistila si dostatek surovin a dokonce dosáhla slušného zisku. Vypadalo to na úspěšnou spolupráci a naplňování slibu generálního ředitele Třineckých železáren, že se Trifinal stane vlajkovou lodí. "Dokud společnost platila našim železárnám nájem, mohl dr. Zemek z těchto prostředků financovat výrobu ve zbývajících dvou divizích," konstatuje J. Jagoš. Poté se pronájem stal osudným již jen v záporném slova smyslu.

Od roku 2002 se táhne soudní spor ohledně neplacení nájemného. Kromě toho se letos vedení Trifinalu znenadání rozhodlo přemístit tažírnu oceli z Veselí do 20 kilometrů vzdáleného Starého Města u Uherského Hradiště, kde nejsou k dispozici ani vhodné výrobní prostory, ani zařízení a kvalifikovaní pracovníci. "Hrozí, že Trifinal odláká zaměstnance, a tím převezme výrobu i odběratele, odebere nám veškeré nářadí, hlavně průvlaky, a náhradní díly, což je pro Veselí ohromná ztráta," zdůrazňuje J. Jagoš. Snad by vše ještě mohlo dobře dopadnout. "Podle dr. Zemka je na spadnutí dohoda mezi všemi zúčastněnými stranami, a to ve všch sporných bodech. Uvidíme, zdali k ní nakonec dojde," doufá J. Jagoš.

"Společnou snahou naší odborové organizace je zachovat rozsah výroby a zaměstnanost, abychom zabránili propouštění dělníků," potvrdil předseda ZO. "Naše vstřícnost a obětavost má však své hranice, zejména když nám byl loni snížen výdělek o 20 procent a ještě tuto výplatu dostáváme s měsíčním zpožděním." Přesto se objem výroby neobnovil, jak bylo slibováno, naopak zaměstnanci přišli o týden dovolené a vyjednané zrušení násobků odstupného.

Od roku 1998, kdy se Železárny Veselí staly součástí Zemkova impéria, je hůř a hůř. Z toho si zaměstnanci vyvozují jen jediný závěr: managementu se podaří tímto způsobem hospodaření přivést ještě nedávno kvetoucí firmu k pomalému zániku.