V těchto dnech dochází ke sloučení dvou odborových svazů: Odborového svazu energetiků a Odborového svazu chemie ČR. Tato změna má svůj dopad i pro náš časopis, který nesl od 5. září 2002 jméno Kovák&Energetik. Od letošního čísla 22, které vyjde s datem 11. června, bude vycházet již opět samostatný Kovák. Proč?

Odborový svaz energetiků, který se na tvorbě našeho časopisu podílel, v červnu - kvůli již zmíněnému sloučení s Odborovým svazem chemie - zaniká jako samostatný subjekt. O tom, zda nový odborový svaz ECHO bude vyvíjet nějaké aktivity v oblasti tisku, není zatím rozhodnuto. Proto nám v této chvíli nezbývá nic jiného než poděkovat energetikům za dosavadní dvouletou spolupráci a popřát jim hodně štěstí v novém svazku.

Od zmíněného čísla 22 nastane ještě  jedna změna. Každá základní organizace bude dostávat minimálně dva výtisky Kováku, nikoliv - jako dosud - pouze jeden. Vycházíme tak vstříc požadavku některých organizací, aby i ty malé mohly Kovák vystavovat například na odborových nástěnkách. Vzhledem k tomuto opatření, a také na základě nového vyhodnocení stavu členské základny Odborového svazu KOVO, se změní klíč pro přidělování Kováku jednotlivým základním organizacím. Jestliže dosud dostávaly organizace jeden výtisk na každých 32 řádných členů, nyní to bude 33.

Mgr. MARTIN BENEŠ
šéfredaktor

Po zrušení stávkové pohotovosti v sektoru ocelářství napsal místopředseda OS KOVO Jaroslav Souček Evropské federaci kováků následující informativní dopis:

V ČR pokračuje restrukturalizace ocelářského průmyslu. V první polovině 90. let byla zprivatizována firma Poldi Kladno do "českých" rukou tak špatně, že v současnosti de facto neexistuje. Další privatizovanou firmou se následně stala firma Třinecké železárny (TŽ), kterou nyní většinově ovládá kapitál US Steel. Třinecké železárny měly zájem na tom, aby se všechny ocelářské firmy v ČR integrovaly do jedné společnosti s názvem Český ocelářský podnik (ČOP). Tento záměr podpořila ve svém projektu poradenská firma Eurostategy (ESC). Tento projekt byl financován z programu Phare. Projekt nakonec nebyl realizován a vláda prodala v současnosti největší ocelářskou firmu v ČR - Nová huť Ostrava - společnosti LNM Holding, která je stejně jako Ispat v rukou indické rodiny Mittalů (otec Lakshmi a syn Aditya). Název firmy je nyní Ispat Nová huť (INH).

TŽ (5700 zaměstnanců) i INH (10 900 zaměstnanců) postupně začínají ovládat další menší firmy v ocelářství tak, aby se vytvořily výrobkové řetězce. Poslední velká firma jsou Vítkovice. Tu tvoří dva velké celky - Strojírenství a Ocelářství a navazující provozy. Dosud vše řídí státní společnost s názvem Osinek a o způsobu privatizace stále není rozhodnuto. Tento stav ocelářství zvyšuje napětí mezi firmami, protože TŽ a INH si v některých komoditách konkurují. Firmy, které dříve bez problémů spolupracovaly, dnes spolu svádějí nemilosrdný boj, k němuž se snaží zneužít i své zaměstnance a postavit je proti sobě. Výsledkem je přerušení odvětvového dialogu, který byl 10 let završován odvětvovou kolektivní smlouvou. Platnost poslední z nich skončila 31. 12. 2003. Odborový svaz KOVO již 30. 6. 2003 předložil zaměstnavatelskému svazu s názvem Odvětvový svaz hutnictví železa (OSHŽ) návrh nové odvětvové kolektivní smlouvy na rok 2004.

Dne 21. 7. 2003 obdržel OS KOVO stanovisko OSHŽ, ve kterém se říká, že jednotlivé firmy, které tvoří OSHŽ, nedaly OSHŽ zmocnění vyjednat a uzavřít odvětvovou kolektivní smlouvu na rok 2004. To je nejen v rozporu s filosofií zákona o kolektivním vyjednáváním, ale OSHŽ tímto postupem dává jasně najevo, že neoprávněně využívá jako zaměstnavatelský svaz ochranu dle úmluv Mezinárodní organizace práce (MOP). Od té doby se OS KOVO snažil sérií jednání zvrátit rozhodnutí zaměstnavatelů s tím, že přerušení sociálního dialogu v odvětví oceli v ČR v době, kdy ČR vstupuje do EU, bude mít na firmy negativní dopad. Využili jsme k tlaku i jednání tripartitních orgánů v ČR, oslovili jsme s žádostí o pomoc Evropskou federaci kováků (EMF). Ta oslovila příslušné komisaře EU. Stanovisko zaměstnavatelů se nezměnilo. Dne 10. 11. 2003 vyhlásil OS KOVO spor a požádal o smírčí řízení dle zákona. Zaměstnavatelé v rozporu se zákonem toto smírčí řízení ignorovali, stát nebyl schopen tomuto jednání zaměstnavatelů zabránit.

Proto OS KOVO vyhlásil dne 5. 3. 2004 stávkovou pohotovost, celý problém začal medializovat a zahájil ve svých základních organizacích v ocelářství hlasování o odvětvové stávce. Vinou obrovského propouštění v rámci restrukturalizace ocelářství v ČR přišly o práci desetitisíce lidí. Přesto se v této chvíli odvětvová kolektivní smlouva týká ještě více než 27 000 zaměstnanců.

Hlasování o stávce bohužel nebylo úspěšné:

* OSHŽ ve svých vyjádřeních účelově mění počet firem, které tvoří jeho členskou základnu. Tím se pokouší měnit údaj o celkovém počtu zaměstnanců, od nichž je potřebné získat nadpoloviční souhlas se stávkou. Jde zřejmě o snahu zpochybnit hlasování o stávce v případném budoucím soudním sporu, který by řešil legálnost stávky.

* Odborová organizace TŽ v průběhu hlasování změnila svoje původně souhlasné stanovisko a hlasovat o stávce odmítla. OS KOVO tak nezískal potřebný počet podpisů a dne 30. 4. 2004 byl nucen zastavit přípravu odvětvové stávky v ocelářství.

Pokračuje však stávková pohotovost na úrovni podniku ve firmě INH a spor pokračuje i ve firmě VPO (Vysoké pece Ostrava - 1200 zaměstnanců), kde se do dnešního dne nedojednaly mzdové dodatky k podnikovým kolektivním smlouvám na rok 2004. V INH se v této chvíli připravuje podniková stávka za tento mzdový dodatek v rozsahu 24 hodin. Odboráři jsou připraveni ve stávkových akcích pokračovat, pokud by první stávka nepřiměla zaměstnavatele k ústupkům.

Zaměstnavatel v INH fakticky trvá na poklesu reálných mezd v roce 2004 proti roku 2003. Dále by mělo dojít k poklesu personálních nákladů pod 40 % přidané hodnoty, což je v rozporu s koordinačním pravidlem EMF i EOK.

Zaměstnavatel ve firmě Ferromet Group (1700 zaměstnanců) zavedl při neexistenci odvětvové kolektivní smlouvy pro rok 2004 pracovní dobu v rozsahu 40 hodin za týden a nárok na dovolenou zkrátil z 5 na 4 týdny za rok. Přitom odvětvová kolektivní smlouva zaručovala až do 31. 12. 2003 pracovní dobu v rozsahu 37,5 hodiny za týden a 5 týdnů dovolené za rok.

V současné době se v orgánech OS KOVO připravuje analýza vzniklé situace, ze které vzejdou opatření jak v rámci OS KOVO, tak vůči zaměstnavatelům - nejen v odvětví ocelářství, ale i obecně, protože přístup zaměstnavatelů k sociálnímu dialogu v ČR neodpovídá standardům EU, kam jsme jako stát vstoupili.

Odesláno EMF dne 14. května 2004