Neutěšenou hospodářskou situací, která doléhá stále více na zaměstnance, se zabývalo prosincové předvánoční zasedání tripartity. V této souvislosti Kovák položil několik otázek předsedovi OS KOVO ing. Janu Uhlířovi, který se jednání účastnil.

Na tripartitě byl předložen nikoliv ještě věcný záměr zákona, ale první úvaha o novele zákoníku práce. Smyslem této novely by mělo být přiblížení naší legislativy právu Evropské unie. Není to tedy ještě zcela nový zákoník práce. Největším problémem je z našeho pohledu vyřešení způsobu zastupování zaměstnanců. ČMKOS považuje za nejlepší řešení, aby tam, kde jsou odbory, i nadále zastupovaly zaměstnance. Musím říct, že na rozdíl od minulých vlád se tato vláda k našemu stanovisku přiklonila, ale čeká nás na tom ještě spousta práce.

Tento zákon má řešit pro nás dvě podstatné věci: Mnohem větší důraz na potírání takzvaného schwarzsystému a povinnost zaměstnavatele v případě snižování pracovních míst ve větším rozsahu o tom odborovou organizaci nejen informovat, ale rovněž s ní tuto věc projednat tak, jak je zvykem v Evropské unii. Zatím se nám nepodařilo do tohoto návrhu prosadit, že výpovědi nebudou mít právní platnost, pokud je zaměstnavatel včas a kvalitně s odbory neprojedná. Vláda se však zavázala, že k této naší připomínce přihlédne při další novelizaci zákona o zaměstnanosti.

Rovněž tento zákon vychází z legislativy EU. Původně měl platit až od roku 2002, ministr Špidla ale na tripartitě slíbil, že vláda udělá všechno proto, aby platil již od roku 2000. Tento zákon v podstatě chrání zaměstnance, byť nikoliv stoprocentně, ale určitým způsobem v případě, že firma jde do konkursu a nevyplácela v době šesti měsíců mzdy. Měl by je vyplatit státní garanční fond. Problém je v tom, že se tento zákon poněkud míjí s realitou v ČR, protože v EU není možné, aby firma existovala, fungovala a přitom nevyplácela mzdy.

Vládní strana předložila zprávu o přibližování k EU. Uvítal jsem, že náměstek místopředsedy vlády Mertlíka pan Mládek nám slíbil a už praktikuje, že dostáváme pracovní materiály týkající se hospodářské politiky v době, kdy ještě nejsou vládou schváleny. Požádal jsem o totéž ministra Grégra, protože nás čekají projekty restrukturalizace jednotlivých odvětví, a mnistr to přislíbil. Je to velmi důležité pro naše odvětví, jako je hutnictví nebo automobilový, strojírenský a elektrotechnický průmysl. Budeme mít možnost tyto materiály korigovat ještě dříve, než je schválí vláda.

Samozřejmě už nějaké mám, ale nerad bych o tom mluvil. Dostal jsem například a připomínkoval první návrh zásad programu na záchranu podniků. Pro nás je důležité, že přestala minulá praxe, kdy jsme dostali materiál a vláda nám řekla: Už se s tím nedá nic dělat, vláda to schválila. Prostě v současné době se s tím něco dělat dá.

Ano. Odbory mají v této záležitosti dvě naprosto jasné podmínky. První je, že nejdřív potřebujeme zprávu o "stavu unie", jak na tom ČR je, kterou nám má vláda předložit. Druhá se týká skutečnosti, že na straně zaměstnavatelů bohužel nesedí sociální partneři, kteří by byli v plné šíři schopni vyjednávat kolektivní smlouvy vyššího stupně. Sblížila se stanoviska k pravidlům pro rozšiřování těchto vyšších smluv. Stanoviska se zatím nesblížila v otázce co rozšiřovat, když vyšší kolektivní smlouvy nebudou uzavřeny. Tady jsem zvlášť napadl Svaz průmyslu i nekorektní jednání pana Duška z Odvětvového svazu hutnictví železa a zprostředkovatele pana Emanovského, kteří svým přístupem k vyšší smlouvě vyvolali nebezpečnou situaci, která nevylučuje, pokud se to nezmění k lepšímu, že bychom 15. ledna začali připravovat stávku v těch hutních podnicích, kde nebude uzavřena kolektivní smlouva.

S tím souvisí další velmi závažná informace. Víme, že managementy některých firem navrhují buďto se vůbec nebavit o růstu mezd v tomto roce, nebo připustit růst nominálních mezd o 3 až 4 procenta. Ze strany místopředsedy vlády Špidly zazněla na tripartitě velmi šokující informace o růstu mezd manažerů v jednotlivých sektorech v prvních třech čtvrtletích loňského roku. Speciálně v hutnictví železa činil podle této informace růst mezd managementu 95 procent. Takže se domnívám, že bychom byli hloupí, kdybychom si to nechali líbit.

Při této diskusi nám místopředseda vlády Špidla řekl, že se diví, proč v některých případech nestávkujeme, například když zaměstnavatel dává zaměstnancům do pracovní smlouvy, že nemocnost je důvodem k propuštění. Na to jsem mu odpověděl, že odborné stanovisko právníků z ministerstva práce a sociálních věcí vlastně považuje každou stávku mimo kolektivní vyjednávání za nezákonnou. Ministr Špidla nás velmi potěšil informací, že právníci jeho ministerstva provedli rozbor legislativy ČR v otázce stávek a zjistili, že prakticky každá stávka v ČR je stávkou legální. Samozřejmě je to právní názor, definitivní právo na pravdu má soud, ale přesto taková změna názoru právníků ministerstva práce a sociálních věcí něco naznačuje.

Jednalo se o Národním plánu zaměstnanosti, ale to je dlouhodobější záležitost. Pro nás je velmi důležité, aby se nejdřív ekonomika zvedla, protože když by měla dál klesat, tak je jakýkoliv sebelepší plán zaměstnanosti nepoužitelný.

Bohužel až na místopředsedu vlády Rychetského a generálního ředitele Živnobanky pana Kunrta není nikdo ochoten definovat to naprosto přesně, všichni mluví jen v hádankách. Těch důvodů je řada. Jeden ale považuji za nejzávažnější. Lze spočítat, že úvěrová zatížení firem privatizovaných českou cestou v podstatě na dluh, ať už konkrétními vlastníky nebo fondy při válce o majoritu, jsou tak velká, že je nelze korektním způsobem splatit. To ale znamená, že privatizace byla od počátku totálně zpackaná a možná někdo i úmyslně věděl, že ty privatizační úvěry splatit nelze, proto jsou dneska banky v podnicích. A pokud se nenaleje čistého vína, pokud se to neřekne, pokud se rovněž neřekne lidem, že prostě privatizace českou cestou se nepovedla, že nás to všechny jako daňové poplatníky bude ještě hodně stát a že současně, když budeme muset tuto oběť podstoupit, bude nutné zamezit tunelování podniků a nekorektním transferům peněz z výrobních podniků do vlastnických společností, pokud se tato pravda neřekne, tak řešení současné situace podle mého názoru není.

Je fakt, že v odborných kruzích se o tom mluví otevřeně. V odborné veřejnosti se ví, že úvěry firem privatizovaných českou cestou jsou při použití korektních způsobů splácení nesplatitelné. Bohužel na veřejnosti o tom pan Klaus, který za tento stav nese velký kus odpovědnosti, nechce mluvit. Dá se spočítat, že průměrný větší výrobní podnik by musel mít obrat zhruba čtyřicetkrát větší než své základní jmění, při zisk 1,5 až 2 procenta z obratu, aby bylo možné splácet úvěry, anebo zisk zhruba 25 až 30 procent z obratu. Normální firma má obrat třikrát až pětkrát větší než základní jmění - úspěšná firma jako Škoda Auto ho má šestkrát větší - a zisk mezi 1 až 5 procenty obratu. To znamená, že stačí středoškolská matematika na to, aby se spočítalo, že podmínky privatizace byly postaveny naprosto nesmyslně.

To je jeden z důvodů, proč se firmy tunelují, proč se vykrádají. Prostě legálním způsobem ty úvěry nelze splatit. A je příznačné, že někteří vlastníci odmítají informace o tom, z čeho vlastně úvěry splatili. Pokud splácejí, tak za prvé okrádají firmu a za druhé okrádají minoritní akcionáře, a to je podle mého názoru základní problém české ekonomiky. Proto my trváme na tom, že stát musí pomoci při zpackané privatizaci, musí se do podniků, které mají zakázky a odbyt, nalít peníze do provozního kapitálu, ale současně je třeba ucpat díry, kudy finance odtékají do soukromých kapes. A to je lajtmotiv našich kroků vůči vládě a ministerstvům, toto bylo předmětem podkladů, které jsem předal premiérovi Zemanovi, a v těchto intencích jednáme o programu záchrany podniků.

Díry se dají zacpat tím, že managementy firem projevících zájem o podporu budou souhlasit s tím, že se v případě neúspěchu vzdají svých vlastnických podílů ve prospěch státu, který by je vlastnil dočasně a prodal strategickému partnerovi. Dále že odkryjí všechny své smlouvy mezi výrobní fabrikou a holdingem nebo vlastnickou firmou a že nad těmito věcmi bude důsledná kontrola. A rovněž že se konečně začne uplatňovat obchodní zákoník v tom, že každé rozhodnutí představenstva nebo dozorčí rady, které přináší prospěch některému z akcionářů, s sebou nese osobní majetkovou odpovědnost členů těchto orgánů. Podle obchodního zákoníku totiž taková možnost existuje, ale bohužel není využívaná. Je třeba říct pravdu, restrukturalizovat úvěry a současně začít stíhat ty, kteří budou pokračovat v nekorektních transferech zdrojů z výrobních podniků k sobě.

Já nevím. V tom mohou hrát roli i tak ubohé vlivy, jako je závist některých politiků vyplývající z toho, že lidé, kteří by měli dohlížet nad revitalizačním plánem vlády, musí být slušně zaplaceni. A přestože to poslanci a ministři popírají, vím z kuloárů, že tady hraje roli naprosto obyčejná lidská závist. Je trapné, že i vysocí politici mají myšlení v tak ubohém lidském měřítku.

Dále je neštěstí, což se projevilo i na tripartitě, že názorové rozdíly jednotlivých členů vlády přecházejí až do osobních sporů. Považoval jsem za krajně nechutné, když si někteří resortní ministři vyřizovali své účty přímo před námi na tripartitě.

Nepovažuju za vhodné to dál rozebírat. My se musíme chovat džentlmenštěji než naši politici.