Průzkum ČMKOS: Digitalizace průmyslu vyvolává obavy

Zajímavé výsledky přinesl průzkum veřejného mínění na téma Očekávané změny na trhu práce a zaměstnanosti v návaznosti na digitalizaci ekonomiky souhrnně označované jako Společnost 4.0. Cílem průzkumu, který provedla v květnu 2019 společnost SANEP na objednávku ČMKOS, bylo zjistit, jaký je postoj a vztah respondentů z řad zaměstnanců starších 18 let k očekávaným změnám na trhu práce v návaznosti na Společnost 4.0. Zúčastnění respondenti pocházeli ze všech krajů ČR, jednalo se o muže a ženy různého vzdělání i věku a spadali převážně do příjmové kategorie do 50 000 Kč měsíčně.

První část průzkumu nazvaná Budoucnost práce odhalila, že téměř čtvrtina zaměstnanců má ve vztahu k zaměstnání obavu z budoucnosti. Z této skupiny se 46, 8 % zaměstnanců obává, že budou propuštěni z důvodu snižování stavu, např. při přechodu na robotizaci a automatizaci. Obavu ze zkrachování firmy má 22,8 % zaměstnanců a 21,8 % dotázaných vyjádřilo obavu, že stávající práce jim neposkytne v budoucnu dostatečné finanční prostředky k obživě. Obavu z nezvládání své práce má pouhých 2,8 % zaměstnanců.

„I přesto, že obavu z nástupu průmyslu 4.0 má celkově pouze cca 12 % zaměstnanců, více než třetina zaměstnanců (37,5 %) se domnívá, že nástup digitalizace, tedy Průmyslu 4.0, bude mít negativní vliv na celkovou zaměstnanost a bude se masově propouštět. Nástup Průmyslu 4.0 je pro většinu zaměstnanců stále vzdálenou budoucností. Lze konstatovat, že si v tuto chvíli většina zaměstnanců neumí dostatečně nástup Průmyslu 4.0 představit nebo jej vnímají jako velmi dlouhodobý proces, který je v dohledné době nemůže ohrozit,“ uvádí k výsledkům průzkumu specialistka Ing. Alena Paukrtová.

Zaměstnanci se vzdělávat chtějí

V následující části se průzkum zaměřil na oblasti vzdělávání, rekvalifikací a také na zkracování pracovní doby a flexibilitu. Bylo učiněno zajímavé zjištění, že většina zaměstnanců má zájem o případné další vzdělávání či rekvalifikaci. Jako ideální je vnímáno vzdělávání v pracovní době hrazené zaměstnavatelem. „Motivací je především získání lépe placené práce s větší perspektivou,“ dodává specialistka Paukrtová.

Na další vzdělávání již nemá věk, sílu ani schopnosti 14,9 % zaměstnanců. Největší obavy z nároků na rekvalifikaci pochopitelně panují u nejstarší skupiny zaměstnanců, tedy ve věku nad 50 let. Podle specialistky Paukrtové je skupina zaměstnanců, kteří se dále vzdělávat nebo rekvalifikovat nechtějí, poměrně početná – 32,4 %. „Naprostá většina z nich se domnívá, že se vzdělávat nepotřebují a potřebovat nebudou, případně že to zatím není nutné,“ říká Paukrtová.

Dojíždění za prací není populární

Nikoho zřejmě nepřekvapí, že respondenti velmi podporují zkracování pracovní doby, samozřejmě bez snížení mzdy. Je to logické uvažování zaměstnanců, kteří by tak získali více času pro své rodiny a trávení volného času při zachování výše příjmu. V případě snížení příjmu by podpora kratší pracovní doby byla minimální. Zkracování pracovní doby také vnímají zaměstnanci jako cestu k řešení nezaměstnanosti. „Z flexibilních forem zaměstnání preferují zaměstnanci nejen pružnou a kratší pracovní dobu, ale i práci z domova. Dojíždění za prací odmítá polovina zaměstnanců, a to i tehdy, kdyby se tím jejich výdělek zvýšil. Pouze něco málo nad 10 % respondentů projevilo ochotu se kvůli lépe placené práci přestěhovat,“ upřesňuje specialistka Ing. Alena Paukrtová.

(red, ap)

Print Friendly and PDFTisk, PDF, odeslat e-mailem