Ve věku 85 let zemřel někdejší odborový předák, sociální demokrat a jeden z prvních senátorů a později českých europoslanců Richard Falbr. Zemřel 13. května a pohřeb měl v pondělí 25. května v úzkém rodinném kruhu.
Falbr se postavil do čela odborů v roce 1992 ještě v době Československa, po rozpadu společného státu pak do roku 2002 řídil ČMKOS. Byl považován za muže konsensu a obratného vyjednávače, mimo jiné se zasloužil o zlepšení postavení odborů v dialogu s vládou.
„S Richardem Falbrem získaly odbory po pádu minulého režimu znovu sílu a respekt. Staly se díky němu důležitým partnerem pro vládu i zaměstnavatele. Charismatický lídr, který si ne náhodou vysloužil přezdívku ´táta pracujících´, dokázal do ulic přivést i sto tisíc zaměstnanců. Stejně významný byl ale i jeho podíl na fungování Rady hospodářské a sociální dohody, tedy tripartity. Odešla výrazná osobnost odborového hnutí. Čest jeho památce,“ reagoval na smutnou zprávu předseda OS KOVO Roman Ďurčo.
Jak připomněly České noviny, Falbr se narodil v roce 1940 v anglickém Chesteru. Jeho otec později nastoupil k 312. československé peruti Královského letectva (RAF) jako zbrojíř. Rodina žila nějakou dobu ve Venezuele, do Československa se vrátila v první polovině 50. let minulého století. Falbr absolvoval obchodní akademii. Poté pracoval v podnicích zahraničního obchodu a dálkově studoval práva, která dokončil v roce 1969. V odborových funkcích začal působit koncem 60. let minulého století. V roce 1990 se stal místopředsedou československé odborové centrály, podílel se na polistopadové obnově odborů. V roce 1992 se do čela České a Slovenské konfederace odborových svazů postavil. Po rozpadu společného státu ho odboráři zvolili předsedou ČMKOS. V předsednické funkci vystřídal Milan Štěch.
V roce 1996 Falbr uspěl ve volbách a nastoupil do Senátu. Senátorem byl do léta 2004. Tehdy se stal jedním z prvních českých europoslanců. Funkci vykonával deset let po dvě volební období. V roce 2014 se jako šestka kandidátky ČSSD do Evropského parlamentu už nedostal. Zůstal ale dál veřejně činný, působil například v tripartitě Ústeckého kraje. Angažoval se ve Sdružení přátel interbrigadistů, tedy lidí, kteří za španělské občanské války ve 30. letech minulého století bojovali na straně republikánů. K nim měl blízko díky otci, který se v roce 1936 jako čtyřiadvacetiletý přidal na stranu protifrankistických bojovníků.