OS KOVO připomněl v Lidicích výročí tragédie
Letošní 80. výročí vypálení Lidic si OS KOVO připomněl výstavou Tvorba pro Lidice, na které se podíleli učni z českých a německých škol a kterou je možné zhlédnout přímo v památníku Lidice. Na vernisáži se sešli zástupci OS KOVO, německých odborů DGB, ředitel památníku Lidice Eduard Stehlík a samotní učni, kteří pro výstavu vytvořili ojedinělá díla.
Letos uplyne 80 let od hrůzné lidické tragédie, kdy nacisté neváhali srovnat celou středočeskou obec se zemí, muže postřílet, ženy odvléci do koncentračního tábora a většinu dětí usmrtit v pojízdných plynových komorách. Tuto tragédii připomíná již počtvrté projekt Tvorba pro Lidice, který inicioval OS KOVO před deseti lety. Jde o výstavu děl mladých lidí, učňů a studentů z České republiky a z Německa, která mají lidickou tragédii připomínat. Letos se uskutečnila vernisáž této výstavy 17. května v Památníku Lidice, kde je možné ji právě nyní zhlédnout a její návštěvu spojit s prohlídkou Památníku Lidice. Vernisáže se zúčastnil koordinátor projektu, místopředseda OS KOVO Tomáš Valášek, zástupce německých odborů DGB Petr Arnican, němečtí a čeští učni a studenti a jejich mistři odborného výcviku, ředitel Památníku Lidice Eduard Stehlík, ale také zástupci „lidických dětí“, dnes osmdesátiletí Jiří Pitín a Pavel Horešovský.
Kdo nezná svoji minulost, je ztracený pro budoucnost
Vernisáž se nesla ve znamení připomenutí tragédie s akcentem na současnou situaci, kdy je válka v Evropě znovu přítomná. Slavnostní událost uvedl místopředseda OS KOVO Tomáš Valášek, který přivítal tvůrce uměleckých děl, studenty z AG Amberg Siemens, Středního odborného učiliště Hradec Králové, učiliště z Jihlavy a Uherského Brodu a připomněl, že se konečně může uskutečnit za fyzické přítomnosti: „Jsem rád, že se vidíme fyzicky po dvou letech. Vše zde začalo před deseti lety, kdy jsme projekt Tvorba pro Lidice a posléze pro Ležáky připravili. Dnes je to počtvrté. Jsem rád, že budeme pokračovat ve spolupráci i s novým ředitelem památníku panem Stehlíkem,“ připomněl a dodal: „Projekt připravujeme proto, abychom nejenom v Německu, ale i u nás šířili mírové myšlenky, abychom znali svoji historii. Kdo nezná historii, je ztracený pro budoucnost. Jsem rád, že studenti a žáci připravili tato nádherná díla. Učni ze školy v Hradci Králové v oboru umělecký kovář vytvořili krásné dílo z kovu s názvem Konec naděje, žáci ze Střední průmyslové školy z Jihlavy navrhli dílo Tóny životů, třetí české učiliště z Uherského Brodu, což je speciální škola na umělecké zpracování kovu, ukazují nádherné mědirytiny. Světla z minulosti je název díla 16 studentek a studentů ze Siemensu, kteří prezentují dílo, které je z kovu a ze skla a uvidíte na něm mapu tehdejších Lidic. Slova jsou zbytečná, myšlenky hovoří za vše.“
Cesta do budoucna je cestou míru
Petr Arnican z německých odborů DGB poděkoval učňům a studentům za jejich práci a píli, kterou vyvinuli při tvorbě uměleckých děl: „Nikdo jim nic neřekl, šlo jen o jejich nápady. Německé odbory i české OS KOVO si každý rok připomínají lidickou oběť. Němečtí učni mají čas zkoušek, přitom neřekli ne a věnovali svůj čas. Právě nyní vidíme, jak je tenká linie mezi válkou a mírem. K minulosti se musíme stavět kriticky. Pamatovat se znamená říci ne válce.“ Svůj příspěvek přednesl i Eduard Stehlík, ředitel Památníku Lidice. I on připomněl jednak to, že se akce mohla uskutečnit za osobní přítomnosti, ale také to, že válka je i nyní přítomná: „Jsem rád, že zde zaznělo, že se můžeme vidět osobně. Po dvou letech problémů s koronavirem se konečně můžeme setkávat. Jsem rád, že jste do Lidic přijeli, je jedno, jestli z České republiky, nebo z Německa. Vážím si toho, že jste své práce věnovali právě Lidicím a lidickým obětem. Přivítali jsme zde lidické děti. Na nich je možné vidět, že tyto události se nám mohou zdát vzdálené, že je nikdo nepamatuje. Jsou zde stále ještě lidé, kteří události zažili a kterých se bytostně dotkly. Nejsou to tak vzdálené dějiny. Není to tak dávno, co mladí lidé stanuli v Lidicích na popravišti, protože zde nacisté stříleli mladé hochy od patnácti let. Ze 105 lidických dětí bylo 88 povražděno. Jsem rád, že svými pracemi slavíte památku mnohem starších kamarádů. Bohužel jsme svědky toho, že na východě Evropy znovu zuří válka a umírají desetitisíce nevinných lidí. Jsou vražděny děti, ženy, muži. Pevně doufám, že cesta do budoucna je cesta přes mír, a doufám, že nesmyslná válka skončí. Kdo nezná svoji minulost, je odsouzen k tomu ji opakovat.“
Navždy lidickými dětmi
Po slavnostním zahájení výstavy si němečtí i čeští návštěvníci prošli areál Památníku Lidice s průvodcem, který připomněl hrůzné detaily. Na závěr celé akce proběhla diskuse s „lidickými dětmi“ Jiřím Pitínem a Pavlem Horešovským, kteří přišli kvůli nacistickému běsnění o celou rodinu a zachránili se jen díky tomu, že byli v okamžiku tragédie kojenci. Jak sami připomněli: „I když je nám osmdesát, budeme vždy lidické děti. Naše štěstí bylo, že kdybychom byli jen o jeden rok starší, tak na pomníku dětí stojíme taky.“
